Magdalena Rajnišová – Aneladgam | PRODLOUŽENO!

Kdy: 10. 11. 2022 od 18:00 - 21. 1. 2023 do 12:00

Kde: výstavní síň

Co: výstava

Kladno je plné talentovaných lidí. Patří k nim i kladenská malířka Magdalena Rajnišová.

Další výstavou (po sestrách Válových a Mikuláši Cacarovi) v nové výstavní síni bude instalace obrazů kladenské malířky Magdaleny Rajnišové nazvaná Aneladgam. 

• Výstavu slavnostně zahájíme 10. 11. 2022 v 18:00 a potrvá až do konce roku 2022.

Úvodní slovo přednese Romana Nejdlová a o hudební doprovod se postará Anežka Součková – kytara /zpěv.
 

Magdalena Rajnišová

 " Můj životní osud mě zavál do dalekých krajů. Většinou jsem pobývala mimo vetší města, civilizaci, počítače – tenkrát ani moc ještě nebyly – v zemích různého ducha, mentality, podnebí, přírody  ............ ale můj počátek byl na Kladně."  

Narodila se 10. 10. 1958 v Kladně, kde v roce 1977 maturovala na kladenském gymnáziu. Z důvodu politického angažmá (Charta 77)  byla obviněna z protistátní činnosti a bylo jí znemožněno pokračovat ve studiu na vysoké škole. 

Nastalo šestileté nelehké životní období, kdy vykonávala různé manuální práce. V roce 1981 začala navštěvovat večerní kursy malíře Vratislava Plačka na Žižkově, aniž by věděla, že se právě zde připravují adepti na přijímací talentové zkoušky na AVU a UMPRUM. V lednu roku 1983 jí zemřel tatínek a  dva týdny poté dělala přijímací talentové zkoušky.

Osudem bylo určeno, že to bylo v ateliéru prof. Arnošta Paderlíka, jehož zásluhou byla přijata ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, obor figurální a monumentální malby.

Již za dob studií se vytvořila aktivní skupina malířů, sochařů a grafiků, se kterými organizovala a vystavovala na oněch známých neoficiálních výstavách, které měly název "Konfrontace". Jedna z těchto výstav v roce 1985 se konala v rodném domě malířky na Kladně. Na výstavu přišly též dvě nádherné bytosti - Jitka a Květa Válovy, které se staly až do jejich odchodu blízkými dušemi malířky. 

Během studií na AVU poznala svého manžela a po absolutoriu na AVU, na konci roku 1988 se za ním vystěhovala do Švýcar. Žila v Curychu, kde pracovala a kreslila pro Archeologický Institut.

V roce 1991 odešla od svého muže. Pracovala 7 dní v týdnu, vedle kreslení pro archeologii v Curychu též pro Muzeum archeologie v Zugu a malovala kulisy pro velkou výstavu o historii skla v Hergiswilu.

V roce 1992 odešla do Paříže, kde zůstala půl roku. Od konce roku 1992 žila v Novém Mexiku, kde bydlela vysoko v horách Sangre de Cristo (nejjižnější část Skalnatých hor) nad indiánským Pueblem v Taosu. Nové Mexiko bylo místem jejího "probuzení" - nezměrná obloha a každodenní světelné divadlo na obloze při západu slunce, v ní probudily touhu po vyjádření toho, co prožíváme, jsme-li napojeni na vyšší svět. Zde namalovala svůj první nefigurativní obraz "Berešit" (Na Počátku).

Nastalo tzv. světelné období, kdy malovala téměř jen jednou barvou, zlato-žluto-oranžovou. Vedle vlastní tvorby, komerčně malovala transparenty a hlavně poprvé se setkala s divadlem, když byla zaangažována jako stage designe artist pro muzikál Hair v Taos Theater New Mexico. Od ledna 1994 půl roku, z důvodu rozvodu, pracovala na archeologických vykopávkách ve Švýcarsku. Poté se opět vrátila do Nového Mexika.

Mezi lety 1996-97 pobývala mezi Švýcarskem, Prahou, Itálií a Francií. Živila se prací pro divadlo – navrhovala i vytvářela scénu, navrhovala i šila kostýmy pro divadlo Theater 58 Zurich – restaurovala starožitný nábytek a pracovala jako art-terapeutka z dětmi z celého světa v utečeneckém táboře na okraji Curychu. V roce 1998 navštívila poprvé Izrael a zůstala půl roku. Pracovala jako dobrovolník na archeologických vykopávkách v Galileji Tel Chatzor, po té projela celou zemi a odebrala se na jih na Sinaj. O své čtyřicáté narozeniny se probudila na Mojžíšově hoře na Sinaji. Konečně objevila své kořeny, Zemi Izrael, zamilovala se do pouště a objevila její duchovní rozměr. To hrabání a noření se do země v Izraeli bylo důležité...

V roce 2001-02 podnikla druhou cestu do Izraele na 8 měsíců. Žila též měsíc na malém ostrově Symi v Řecku. Od té doby se opakovaně vracela na delší dobu do Izraele a na Sinaj. V mezičase pobývala v Čechách a zajížděla na práci pro divadlo do Švýcar. V roce 2006 pobývala 3 měsíce v Indii a po té v Izraeli. Roku 2007 se vrátila do rodného domu na Kladně, kde žije a tvoří.

" Cítím se být představitelem i vyznavačem "starých médií"  (oproti nová média) – olej, plátno, kresba -– které mi umožňují  vyjádřit to co trvá, bylo, jest a bude... Informace vyrytá do kamene a stará 3 000 let mne fascinuje více než současná informace digitální. (Jedním z oborů, který mi poskytoval obživu, byla archeologie, pracovala jsem i na vykopávkách.) Žiju v téhle době, ale současně velmi intenzivně cítím dávnou pradávnou dobu, tohle se těžko vysvětluje ... Pro moji tvorbu byly důležité dvě země : Nové Mexico – kde jsem na vlastní tělo pocítila nekonečnost prostoru a světelnou magii na obloze a  země Izrael – pro její duchovní hloubku a mystiku pouště. Z toho vzniklo, že hlavními mými tématy se staly Světlo, Poušť a Biblické příběhy... Dávám si svobodu a pohybuji se mezi abstraktní malbou a malbou figurativní. "

V roce 2017 byla vyzvána účastnit se mezinárodní výstavy v galerii Biofarma SLUNEČNÁ, která se konala pod záštitou izraelského velvyslance pana Daniela Merona. Na výstavu přijela též ředitelka Egon Schiele Art Centra v Českém Krumlově p.Hana Jirmusová Lazarowitz a nabídla malířce půlroční stáž, později prodlouženou téměř na rok, v ateliérech ESAC v Českém Krumlově. V roce 2018 měla samostatnou výstavu obrazů z let 1988 - 2018 jako součást rozsáhlého projektu Egon Schiele Art Centra Pohled ženy.