Přečtu si nějakou detektivku, třeba od Agathy Christie. Pro vajíčka si přijdou vnoučkové Marek a Štěpán, a musím pořádně vyšlehat moji paní, aby na mě byla víc hodná.

O Velikonocích se chci věnovat své zálibě ve výtvarném umění. Ráda bych navštívila výstavu ve Šternberském paláci s názvem Falza? Falza! Na stole mi leží knížka od Petra Viziny – Krištof Kintera, Nad očekávání. Mám ráda Kinterův nekonvenční přístup ke světu, tak se moc těším. Jestli mi čas dovolí, sáhnu po knižní novince od Ondřeje Hübla s názvem Opona, který slibuje existenciální dystopii s prvky mysteriózního thrilleru. A pokud se téma ukáže jako bezvýchodné vyrazím do přírody. Chci se podívat na poutní místo Maková hora, kde se nachází malebný barokní kostel sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské.

Na Velikonoce jedu s rodinou na chalupu do Čisté u Rakovníka. Možná se tam začtu do Zikmunda Wintra, který své raně novověké povídky okomentoval, že coby historik byl přes den s lidmi z Rakovníka v archivu a po večerech v hospodě…

Snažím se Velikonoce prožívat v duchu vnitřní sebeobnovy. Při nekončícím pracovním shonu nastává cenná příležitost do sebe vstřebávat něco ze „smaragdové“ energie probouzející se přírody. V klidnějších chvílích, které Velikonoce skýtají, se mohu věnovat četbě. Mým zvykem (spíše zlozvykem!) bývá, že střídavě čtu více knih najednou. Momentálně čtu dvě anglické – od Marca Morrise The Norman Conquest (Normanské dobytí Anglie) a od Colina Wilson The Outsider. K tomu dvě české – Svobodné zednářství, jeho vznik a podstata od Artura M. Tumy-Patryho a Jedenáctý bílý kůň od Jana Skácela. Tyto knihy přinášejí podnětné reflexe lidské identity a společnosti. Jedenáctý bílý kůň je vydání z roku 1966 a významnou přidanou hodnotou pro mne jsou doprovodné ilustrace Jana Steklíka, kterého jsem osobně znal. Raduji se z přemýšlivě dadaistických kreseb v hravém dialogu se Skácelovými moudrými postřehy a vzpomínám si na Honzův neobyčejně sympatický smysl pro ironii.

Nemůžu se dočkat, až budu mít o Velikonocích možnost si v klidu dočíst pozoruhodnou knihu od Zuzany Maléřové Kartografie srdce, která se pro tuto sváteční dobu nesmírně hodí. Velikonoce prožívám zejména duchovně, jako čas usebrání a naděje. Těším se tedy, že po dlouhé době budu moci jít na velikonoční vigílie. Také samozřejmě dodržím zvyky a upeču mazanec, beránka, obarvím vajíčka...

Velikonoce mám spojené s probouzející se jarní křivoklátskou přírodou, s rodinnou pohodou a moc se těším po zimě na sousedské setkávání a povídání, nejen při pondělní pomlázce. Určitě budu listovat v knize 52 týdnů v zahradě, která je ideální pro nadšeného zahrádkáře amatéra, jako jsem já. A ještě se chystám dočíst knihu Hanky Hindrákové Můj africký příběh. Vyprávění o životní cestě za snem je plné vzrušujících zážitků, pokory, vtipu, ale i smutku a zklamání.

Protože je zároveň také židovský svátek pesach, pojedu do Prahy a tam ho budeme společně slavit na radnici v Maislovce a ve Staronové synagóze. Během sederu, rituální slavnostní hostiny, budeme kromě pojídání symbolických pokrmů číst texty z pesachové hagady, neboli vyprávění příběhu o vyvedení Izraele z egyptského otroctví.