Hlavní obsah stránky

Knihy s příběhem: knihovnicko-historický výzkumný projekt Knihy znovu nalezené

JANA RUMANOVÁ Jana.Rumanova@nkp.czNINA SEYČKOVÁ, MARCELA STROUHALOVÁ

Národní knihovna ČR iniciovala projekt, který se snaží odkrýt osudy knih, jež se dostaly na území tehdejšího Československa během 2. světové války či krátce po ní. Mezinárodní projekt, který je realizován ve spolupráci s norským partnerem, dostal název Knihy znovu nalezené. Projekt je zatím v první polovině řešitelského období, článek tedy představuje především záměry, cíle a stav, do kterého jsme se dostali během pětiměsíční činnosti.

Cílem článku je předat naše zkušenosti s mezinárodním výzkumným projektem, jaký se u nás v oblasti zpracování knihovních fondů a jejich zasazení do dobových souvislostí dosud nerealizoval. Příspěvek seznamuje s cíli projektu, představí organizačně-personální zajištění, zaměří se na knihovnické aspekty projektu a nakonec i na historický výzkum a aktivity, jež souvisí s prezentací projektu a jeho výsledků.

O projektu

Hlavním řešitelem projektu je Národní knihov­na ČR (dále NK ČR)1, zahraničím spoluřešitelem je norská organizace Stiftelsen Arkivet2. Projekt je financován grantem z EHP a Norských fondů. Projekt má tři základní roviny – knihovnické práce, archivní výzkum a prezentaci výsledků.

Mezi stěžejní cíle patří řádné zpracování a zaevidování 12 000 svazků knih z depozitáře NK ČR v Neratovicích. Zhruba polovina z nich souvisí s knihovnami zahraničních lóží svobodných zednářů. Knihy z depozitáře vybíráme na základě provenienčních znaků (razítka institucí a exlibris bývalých majitelů).

Ve vztahu k těmto knihovním fondům vznik­ne studie týkající se majetkových práv. Paralelně s knihovnickým zpracováváním fondů probíhá historický výzkum, v němž se jako první na tomto poli pouštíme do oblasti probádání dějinného kontextu zavlečených či konfisko­vaných knih ve zmíněném období. Výsledky tohoto výzkumu budou prezentovány odborné veřejnosti.

Norský partner

Partnerská organizace Stiftelsen Arkivet, sídlící v bývalém objektu gestapa, má bohaté zku­šenosti na poli interpretace a reinterpretace 2. světové války veřejnosti. Pracovníci organizace vytvořili stálou výstavu, ve které historii budovy prezentují jako součást širšího kontex­tu událostí 2. světové války. Výstava je návštěvnicky velmi úspěšná.

Společně chceme odpovědět na otázku, jakým způsobem zavlečené či konfiskované kni­hy ilustrují nakládání s evropským kulturním dědictvím. Spolupracujeme především v oblas­ti prezentace výsledků – jedním z výstu­pů projektu je uspořádání virtuální a zároveň i fyzické výstavy, na nichž budeme rekonstruovat příběhy knih a zasazovat je do souvislostí s událostmi 2. světové války.

Harmonogram projektu

Šestnáctiměsíční projekt začal 1. ledna 2015. Průběžně probíhají knihovnické práce a historický výzkum. Prozatím jsme se s pracovníky Stiftelsen Arkivet setkali na dvou workshopech, na kterých se vzájemně informujeme o současném stavu projektu, doposud vykonaných aktivitách a pracujeme na dalších krocích. Naplánována jsou dvě další setkání. Završením projektu budou odborné semináře, vernisáže obou výstav a vydání odborné publikace. Projekt bude ukončen k 30. dubnu 2016.

Personální zajištění

V projektu je zaměstnáno devět nových pracovních sil, které spolupracují se stávajícími pracovníky NK ČR. Projekt by se neobešel bez projektového manažera, který má na starosti jeho administrativní chod, komunikaci s ministerstvy kultury, financí a s norským partnerem, zajištění publicity, dodržení pravidel pro granty z EHP a Norských fondů a další eko­nomicko-administrativní práce. Ve Stiftelsen Arkivet na projektu rovněž pracuje projektový manažer a odborník na prezentaci výsledků veřejnosti pomocí virtuální výstavy.

Knihovnické práce

Knihovnické práce jsou páteřní součástí projektu. Odhadujeme, že ve skladu se nachází 300 000 svazků, v rámci projektu jich zpracujeme 12 000. K 5. červnu 2015 bylo řádně zkatalogizováno 3459 svazků. Každá zpracová­va­ná kniha projde pod rukama mnoha odborníků, od samotného výběru knihy v depozitáři, její očisty, zpracování záznamu či zaevi­dování jednotky až po případnou digitalizaci a násled­né bezpečné uložení. Podrobný popis cyklu knihy v projektu si můžete prohlédnout na webových stránkách3, kde se mu důkladně věnujeme, a navíc je zde popis názorně vyobrazen v diagramu cyklu knihy spolu s fotografiemi.

Historický výzkum

Jak již bylo výše řečeno, jedním z cílů projektu je i historický výzkum. Že má každá kniha svůj příběh a s nadsázkou i osud, není jistě čtenářům potřeba příliš zdůrazňovat. Dnes již k poměrně dobře probádaným tématům z oblasti dějin knih patří cenzura knih, ničení knih, dějiny soukromých (především šlechtických) knihoven, či distribuce knih nebo dějiny čtení.

Dlouhou dobu byla 2. světová válka, alespoň v české historické vědě, chápána jako lidská tragédie, kterou nesporně byla, s rozsáhlými hospodářskými a politickými důsledky. Mezi miliony obětí tak nezbylo příliš prostoru pro další aspekt války – pohromu pro kulturní a umělecká díla. Zahraniční historiografie otevřela tuto otázku o poznání dříve, v českém prostředí začal výzkum v oblasti majetku patřícího židovským rodinám. A přesto se ukazuje, že zatímco se na tuto otázku pozapomnělo, v poválečné době byla poměrně značně dis­ku­tována. Problémem našeho výzkumu však zůstává jeden zásadní aspekt – archivní prameny prozatím upřednostňují trojrozměrná umělec­ká díla. Zdá se, jako by knihy byly pouze podružným artiklem.

Pro nás je samozřejmě problematika knih tématem stěžejním. Chceme objasnit, jaká byla cesta knih až do depozitářev Neratovicích. Pomoci tomu má výzkum, který probíhá v archivních fondech institucí, které s nimi souvisejí.

Prvotní premisou výzkumu bylo, že většina knih nacházející se v současnosti v depozitáři pocházela ze severočeských zámků – Nového Berštejna, Nového Falkenburgu, Housky a Mimoně, kam se dostaly prostřednictvím nacistických organizací (ERR, RSHA), které tyto kni­hy konfiskovaly prakticky v celé Evropě a v důsledku postupující války je evakuovaly právě na zámky v Sudetech. Studiem archivních dokumentů uložených v Národním archivu České republiky (fond Ministerstvo školství, Ministerstvo kultury, Zemský národní výbor v Praze), v Archivu Národní knihovny (fond Národní a universitní knihovna) a nakonec v Archivu ministerstva zahraničních věcí (fond Reparace a restituce) se ukazuje, že knihy tříděné Národ­ní a universitní knihovnou, pakliže obsahovaly provenienční razítka, byly vráceny do svých domovských institucí. Ne všechny knihy však disponovaly provenienčním znakem a část z nich se tedy mohla skutečně dostat do Národní a universitní knihovny. Problémem je, že množství zde uložených knih a nedostatek pracovních sil pro nás dnes znamená, že neexistují žádné seznamy, které by knihy mohly blíže identifikovat. Kde se tedy vzaly další knihy?

Zde můžeme naše téma sledovat v širším historickém kontextu. Po válce bylo jednou z velmi aktuálních otázek, jak se vypořádat s Němci, a nejen s nimi – zároveň s Maďary a kola­boranty. Vedle odsunu Němců, retribučního soudnictví, přišly na pořad dne i majetkové postihy. Tak spatřil světlo světa dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Na jeho základě došlo k zabavení majetku Něm­ců, který zahrnoval i majetek kulturní. Tento majetek pochopitelně obsahoval i soukromé „nepřátelské“ knihovny. Opět z důvodu nedostatku personálního zajištění výkonu tohoto dekretu můžeme vysledovat absenci sezna­mů či katalogů knih. Podle všeho však byly tyto knihy distribuovány do všech vědeckých institucí v Československu – ať už se jednalo o vědecké knihovny, knihovny fakult, či knihovny jednotlivých ústavů a kateder. Množství provenienčních razítek, které máme prozatím k dispozici ze zpracovaných knih, by napovídalo, že jádro nebohemikálních dokumentů pochází právě z této konfiskační vlny, stejně jako knihy ze zrušených německých vysokých škol.

V hektické době, kdy knihovna musela třídit statisíce knih v minimálním počtu pracovníků, nemůžeme pak vyloučit ani to, že se do rezervních fondů dostaly i knihy darované některými zahraničními institucemi – jednoduše proto, že se nestihly zpracovat do fondu. Současně s tím nelze vyloučit ani to, že se do fondů dostaly i soukromé knihovny osob perzekuovaných po roce 1948. Jak je tedy vidět, výzkum je mnohovrstevnatý a historik se zde musí vypořádat s množstvím nástrah.

PR aktivity a propagace projektu

Při zpracovávání grantové žádosti jsme projekt zařadili do kategorie Kulturní dědictví a současné umění; jeho výstupem je tedy zachování a revitalizace kulturního dědictví. Důležitou součástí je proto kontinuální propagace projektu, jeho dílčích výstupů a především závěrečná prezentace výsledků v podobě virtuální a fyzické výstavy a dvou odborných seminářů.

Propagace je důležitá i z toho důvodu, že projekt je v českém knihovnicko-historickém prostředí unikátní a doposud nerealizovaný, a mohl by se tak stát odrazovým můstkem pro další výzkumné projekty. Jednou z důležitých otázek, kterou jsme si museli zodpovědět, je cílová skupina projektu – tedy to, zda se při prezentaci zaměřit na odbornou či širokou veřejnost. Aktuálně máme za sebou pět měsíců práce a na základě dosažených výsledků a prvních ohlasů se ukazuje, že projekt je, alespoň v České republice, zajímavý spíše pro odbornou veřejnost, proto se virtuální výstava chce orientovat na širší veřejnost.

Logo projektu

V dnešní době je důležitou součástí propagace její vizuální stránka. Proto jsme již na prvním setkání s norským partnerem diskutovali o vizuální značce projektu. Postupem času jsme přišli s návrhem loga v designu razítka. Při třídění knih totiž dáváme přednost těm, které obsahují právě provenienční znaky. Díky nim můžeme alespoň částečně odkrýt příběh, který se ke knize váže, tedy to, komu patřila či v jakých institucích se nacházela, než se dostala do depozitáře NK ČR. Motiv razítka je takovým leitmotivem, který se v mnoha a mnoha variantách stále znovu objevuje. Doposud zaevidované svazky čítají na tisíc unikátních razítek. Logo-razítko má i další velmi praktickou stránku – je od začátku dvojjazyčné, takže je mohou užívat i naši norští kolegové, kteří pro projekt užívají paralelní anglický název Books Discovered Once Again.

Webové stránky projektu

Jedním z mandatorních úkolů v projektu bylo vytvoření webových stránek, které naleznete na adrese www.knihyznovunalezene.eu. Protože je projekt mezinárodní, musí být stránky i v anglickém jazyce. Kromě neměnných informací o financování projektu, jeho cílech, harmonogramu či o realizačním týmu obsahuje i sekci Zajímavosti z projektu, kde průběžně uveřejňujeme fakta, poznámky a obrazovou dokumentaci dokládající postupující práce na projektu. Průběžná aktualizace je pro nás stěžejní, neboť i projekt samotný se dynamicky vyvíjí. Snažíme se, aby stránky stále odrážely aktuální stav projektu, na hlavní straně naleznete např. počí­tadlo zaevidovaných knih, vznikla sekce Píší o nás, v podstránce věnované aktivitám projektu postupně přibývají aktualizované informace o workshopech a jejich náplni.

Virtuální a fyzická výstava

Pro odbornou veřejnost pracující v paměťových institucích může být zajímavé, že jedním z výstupů bude i virtuální výstava, forma prezentace, jež v českém prostředí není příliš obvyklá. Virtuální výstava není pouhou kopií fyzické výstavy, kde se prezentují především reálné sbírkové předměty (v našem případě zejména knihy a související archivní dokumenty) – doplněné o informační panely. Výstava, která je realizována v on-line prostředí, umožňuje před­stavit téma jinak, kombinovat multimediální obsah, využít nástrojů vizualizace informací a vše podpořit účinnou grafickou úpravou. Virtuální výstavy umožňují komplexněji představit téma, které je mnohovrstevnaté a na něž je možné nahlížet z různých úhlů pohledu – což je pro náš problém, který kvůli historickým konsekvencím rozhodně není jasně čitelný, ideálním řešením.

Ve výstavních prostorách v Klementinu uspořádáme i fyzickou výstavu. Doufáme, že obě výstavy se budou navzájem doplňovat a dohromady tak přiblížíme složité téma nakládání s kulturním dědictvím během bouřlivého poválečného období a poodkryjeme některé z osudů samotných knih, zainteresovaných osob či institucí.

Odborné semináře

O výzkumu chceme v závěru projektu informovat na dvou odborných seminářích, které se budou konat 16. března 2016 v norském Kristiansandu a 31. března 2016 v Praze. Rádi bychom semináře koncipovali tak, aby byla podchycena obecná otázka zacházení s knihami v historii, otázka zabavování kulturních předmětů v obdo­bí 2. světové války, ale i celkový právní rámec tohoto konání. Norský partner se zaměří na knižní kontext vlastní provenience.

 

1 http://www.nkp.cz/

2 http://www.stiftelsen-arkivet.no/

3 http://knihyznovunalezene.eu/cs/zajimavosti/cyklus-diagram.html

 

Projekt Knihy znovu nalezené č. EHP-CZ06-OV-1-039-2014 realizovaný v období od ledna 2015 do dubna 2016 je financován z 80 % z finančních prostředků Evropského hospodářského prostoru (EHP) a z 20 % se na financování podílí Ministerstvo kultury České republiky.