Zdroje jsou dostupné v Knihovně knihovnické literatury Národní knihovny ČR.

Americké knihovny řeší bezpečné skladování a manipulaci s plastovými předměty, což představuje palčivý a často přehlížený problém mnoha knihovních a archivních fondů. Plasty se mohou kazit rychleji než jiné materiály v archivních sbírkách. Takzvané „zhoubné“ plasty mohou také produkovat škodlivé produkty degradace, které poškozují okolní materiály, včetně fotografií a papíru. Ideální skladovací prostředí je často obtížné dosáhnout. Univerzitní knihovna v New Yorku realizovala projekt, jehož cílem bylo vyhodnocení stávající ochrany plastů, identifikace různých typů plastů a tvorba ochranných pouzder. Termín plast se vztahuje na širokou škálu polymerních materiálů. Různé polymery se vyznačují různými cestami degradace, takže identifikace typu plastu má prvořadý význam při určování skladovacích roztoků. Součástí projektu bylo stanovení druhů plastů, popis ideální ochrany těchto předmětů a stanovení strategií pro jejich uložení v knihovnách a archivech. Navržená úložiště jsou speciálně upravena tak, aby podporovala potřeby vysoce používaných sbírek v knihovnách. Ačkoliv mnoho těchto objektů bylo již digitalizováno, přístup k fyzickému objektu je někdy nenahraditelný pro použití ve výuce nebo výzkumu.  

(IFLA Journal – Volume 48, Number 2, May 2022, s. 275–281)

Bavorská státní knihovna díky své specializované informační službě FID sleduje již od roku 2016 východní, střední a jihovýchodní Evropu. Mnichov je centrem publikování elektronických vědeckých materiálů vztahujících se k této oblasti Evropy. Knihovna díky svému projektu digitalizuje dosud nepublikované dokumenty uložené v Německu – texty, obrázky nebo filmové nahrávky, informace o reprezentaci historických subjektů v jejich prostředí. V pilotním projektu (2016–2018) byly digitalizovány vybrané dokumenty z archivu Výzkumného centra pro východní Evropu FSO, které sídlí na Univerzitě Brémy. Tyto dokumenty jsou velice zajímavé díky svým autorům (např. disidenti: ruský germanista a spisovatel Lev Kopelev, český fotograf Ivan Kyncl, český umělec Karel Trinkewitz). Digitalizovaným dokumentem je také Petice sovětských občanů německého původu německému konzulátu v Kyjevě z 30. let nebo kapesní kalendář vojáka K. H. Döringa z let 1937–1943. Jsou zde zastoupeny zajímavé profese: zemědělci, dělníci, řemeslníci a vojáci. Dochází tak k rekonstrukci kontextů zkušeností a životních prostředí těchto společenských vrstev, které jsou popsány v autobiografických textech vynikajcích umělců. Také v pilotní fázi proběhla digitalizace pozůstalosti východoevropského historika Martina Winklera (1893–1982), která obsahovala filmy s historickými záběry ze Sovětského svazu, Jugoslávie a Řecka z 20. let 20. století. Projekt je zaměřen na otevřený přístup. Ve druhé fázi financování projektu (2019–2021) se staly dokumenty dříve přístupné pouze vědeckým organizacím přístupné široké veřejnosti. Zajímavé jsou hlavně dokumenty o německé menšině v ruské carské říši, která byla poznamenána říjnovou revolucí a následnou občanskou válkou.

(Bibliotheksmagazin, Jahrgang 17, Ausgabe 50, Nr. 2, Mai 2022, s. 38–41)

První knihou v rukou dítěte bývá většinou leporelo, zanechává hluboké stopy a dlouho rezonuje. Je to dlouhodobě osvědčený typ publikace pro nejmenší děti. Rodiče očekávají, že se jejich dítě bude prostřednictvím obrázků seznamovat se světem, bude umět označovat předměty, napodobit zvuk zvířátek, identifikovat věci, rozeznat barvy atd. V nejútlejším věku má smysl investovat do rozvoje pozornosti dítěte, do jeho kontaktu s okolním světem, do prohlubování vnitřní vazby s dítětem a do vytváření hlubokého vztahu s ním. K tomu je nápomocna i kniha-leporelo. Zároveň jde i o vynikající přípravu na předškolní a školní věk. Většinou je vyrobené z pevnějšího papíru. Nejprve je předmětem, hračkou, později estetickou inspirací, stavebnicí, skládačkou. Pro leporelo jsou vhodné verše, stručná próza či naučný text. Je to specifický žánr: skládá se z mozaiky drobných samostatných textů nebo motivů jednoho tématu bohatě rozvětvených fantazií výtvarného umělce. Každá strana je tu vlastně samostatným uměleckým dílem. Můžeme hovořit o leporelu jako o prvním předčitatelském žánru, jehož zvláštností je, že je i hračkou.  

(Knižnica – ročník 23, číslo 2, 2022, s. 21–31)

Připravil ROMAN GIEBISCH