TEREZA LIŠKOVÁ  tereza.liskova@osf.cz

Čtvrtý článek z cyklu Mediální vzdělávání v knihovnách, který v rámci programu Knihovny jako průvodkyně 21. stoletím připravuje Nadace OSF. Pojednává o tom, jaké otázky bychom si jako jednotlivci nebo jako společnost měli klást v souvislosti s digitálními technologiemi a algoritmy.

Digitální technologie je potřeba zkoumat a používat uvědoměle. S dětmi a dospívajícími je potřeba mluvit o tom, čemu dospělí (leckdy) nerozumí, zaznělo během diskuze PARADOX: Nadějné vyhlídky, která se uskutečnila 21. 4. 2022 v Centru současného umění DOX.

Na to, že dění na internetu určuje něčí úmysl, který je ale dobře schovaný, upozornil Petr Koubský, moderátor diskuze a novinář z Deníku N. Mezi hosty byla Dominika Knoblochová z neziskové organizace Tactical Tech, která dodala: Musíme si uvědomit, že algoritmy jsou tvořeny lidmi. Tito lidé mají konkrétní motivace a cíle – a ty mohou být vyjádřeny implicitně, nebo explicitně. Zodpovědnost za obsahy a interakce v online prostředí, kam směrujeme podstatnou část své pozornosti, tedy nemůžeme přehodit na nějaký hypotetický a všemocný Počítač nebo neosobní Mechanismus. Za algoritmy jsou stále lidé, jejich tvůrci a tvůrkyně, upozornila Knoblochová.

Tomáš Sýkora, vývojář výukových her (TechSophia, iSophi Education), podotkl, že je důležité si uvědomovat, jaké byznysové modely na digitálních platformách fungují. Podle nich se totiž řídí nastavení algoritmů –⁠ ty mohou sloužit například k cílení reklamy. Kateřina Lukavská, která se na Katedře psychologie PedF UK a na Klinice adiktologie 1. lékařské fakulty UK zabývá digitálními závislostmi, zdůraznila, že tržní princip, jenž tyto platformy obvykle definuje, je založený na tom, aby je lidé používali co nejvíce.

Sýkora dodal, že do tohoto obtížně srozumitelného pole vstupuje i nadosobní a mocný hráč, kterým jsou neuronové sítě schopné zpracovávat obrovské množství dat. Na Facebooku, Twitteru a dalších sociálních sítích jsou zapojené i sebeučící mechanismy, které jsou často obtížně rozklíčovatelné i pro ty, kteří algoritmy píší. Tyto sítě se na milionech dat naučí, že něco funguje. Ale zpětně je těžké říct, proč. Ve hře jsou totiž miliony atributů. Knoblochová upozornila, že síla algoritmů je v rozpoznávání vzorců. Na sociálních sítích tak mají za úkol například rozpoznávání vzorců chování lidí, na základě čehož pak škatulkují lidi do různých kategorií. A my mnohdy nevíme, jaké kategorie to jsou. Tento proces není transparentní, popsala riziko Knoblochová. Zároveň upozornila na sílící fenomén králičí nory. Například na TikToku jsou nám díky algoritmům předkládaná čím dál tím specifičtější videa, tento výběr jde do velkých detailů: Je čím dál tím obtížnější získat nadhled a uvědomovat si, jaké mechanismy na pozadí sítí a webových stránek fungují.

Jedním dechem Knoblochová dodala, že i z těchto důvodů je důležité vytvářet prostor, kde by lidé mohli o tématech digitálních technologií společně diskutovat a komunikovat. Význam mezigenerační diskuze a vzdělávání společnosti napříč generacemi podtrhla i Martina Paulenová, která se na Masarykově univerzitě v Brně zabývá výzkumem sociálních sítí a subkultur –⁠ konkrétně se soustředí na memy. Musíme počítat s tím, že děti budou obcházet pravidla, že na sociálních sítích budou dříve, než je oficiálně stanoveno. Před riziky je musíme chránit hlavně vzděláváním, vysvětlila Paulenová s tím, že je užitečné se s dětmi bavit o tom, co na sociálních sítích a telefonech dělají, co tam vidí.

Konkrétní sféru digitálních světů představují hry. I jejich design může sledovat nejrůznější cíle. Lukavská k tomu řekla: Dobrá počítačová hra je jako dobrá kniha, ale jsou i hry brakové, které jsou navržené tak, aby jejich hraní bolelo. Také hry podněcují hráče k nákupům nejrůznějších herních prvků, vylepšení, které jim umožňují – byť jen pochybný – herní zážitek. Je to zabíjení času, upozornila Lukavská s tím, že cílem této strategie je od uživatele získávat další a další peníze. Pokud takovou hru hraje dítě a rodiče mu odmítají peníze poskytnout, může být taková situace spolehlivým zdrojem konfliktů. Jako prevence může fungovat ochota dospělých se ve hrách orientovat a vybírat je s dětmi společně. Lukavská podotkla, že součástí kurikula by měla být historie počítačových her, podobně jako jím je historie literatury: Je to legitimní médium, které by se nemělo podceňovat.

Tereza Lišková, novinářka (ČRo Vltava) a koordinátorka programu Knihovny jako průvodkyně 21. stoletím Nadace OSF

Záznam diskuze PARADOX: Nadějné vyhlídky je dostupný na Facebooku. Na její přípravě spolupracovala autorka textu s Michalem Kučerákem.