PAVLÍNA LIŠOVSKÁ  pavlina.lisovska@kjm.cz

Centrum dětského čtenářství, Knihovna Jiřího Mahena v Brně

Práce s literaturou je jednou ze stěžejních částí při vzdělávání a výchově dětí. Jejím prostřednictvím si děti tříbí nejen literární vkus, ale také umělecké cítění, porozumění textu, zlepšují si slovní zásobu a schopnost barvitějšího vyjadřování, včetně práce s hlasem a intonací, upevňují schopnost kritického myšlení. Nejen texty prozaické však v dětech prohlubují schopnost správných úsudků či nepředsudečnost. Na tuto skutečnost upozorňoval již Vala (2011, s. 55), který předložil následující myšlenku: Výběr poezie má děti vést mj. k respektování a ocenění odlišnosti kultur, což koresponduje s hierarchií výchovných cílů, v níž mají nezastupitelné místo cíle hodnotové. V souvislosti s tímto také upozorňuje na pojem emocionální gramotnost, již je možné právě četbou poezie rovněž rozvíjet. Vše výše zmíněné dokládá také Toman (2008, s. 5), který uvádí, že pohádky, povídky z reálného života dětí a poezie jsou základními žánry v četbě dětí.

Při práci s poezií (ale i s literaturou obecně) se snažíme dosahovat několika základních cílů – čtenářského, literárně-estetického, výchovně-vzdělávacího a dalších. Aby mohlo dojít k otevřenému hovoru s dětmi o poezii a o vnímání básní, je třeba jim k tomu vytvářet i bezpečné prostředí, kde mohou prožít klidné čtení a nemusí se obávat spontánního vyjadřování svých názorů a pocitů z četby. Samotná práce s poezií se dá členit na čtyři základní fáze. V přípravné fázi je nutné děti naladit na to, s čím budou pracovat, vzbudit v nich opravdový zájem o četbu a obsah čteného, ve druhé fázi již můžeme hovořit o základní interpretaci, kdy se děti seznamují s danými texty, pronikají hlouběji do významu obrazných pojmenování, srovnávají a hodnotí čtené. Ve třetí fázi se mohou děti pokoušet tzv. realizovat své dovednosti v souvislosti s poezií – mohou zkoušet recitovat, umělecky interpretovat, graficky doprovodit básně apod. V závěrečné fázi se hodnotí a shrnuje poznané (Toman, 2000). Je však jasné, že s proměnami školních kolektivů, které k nám chodí na programy, a vzhledem k proměňujícím se okolnostem a atmosféře bude pokaždé koncepce lekce trochu jiná, jednotlivé fáze se mohou volně měnit jak v čase, tak se i vzájemně prolínat či vynechávat podle aktuální situace.

Víme, že dospělý recipient poezie bude vnášet do porozumění básní své životní zkušenosti, bude vidět věci více v souvislostech, které dětem nejsou mnohdy ještě známy. Aby děti netrpěly pocitem, že něčemu nerozumí, že jejich názor je snad méně hodnotný než ten dospělého, je vhodné přistupovat k práci s poezií více než kreativně, je nesporně důležité děti správně motivovat a ladit je na rýmované čtení. Dospělý člověk, knihovník, lektor, učitel aj. by měl během práce s básní zůstávat spíše v pozadí, má organizovat práci, motivovat, nechávat dětem prostor pro vlastní sebevyjádření, nesnižovat hodnotu jejich názoru, ale naopak je zapojovat do diskuze, respektovat odlišný názor, než je ten jeho, ale nemusí jej přijmout jako jediný správný, k tomu by mělo být vedeno i dítě (Lederbuchová, 2004, s. 18).

Toman (1992, s. 60) uvádí, že dítě mladšího školního věku je bezprostředně emocionální vůči svému okolí, vykazuje vysokou míru fantazijní práce, má naivně realistické myšlení a vnímá svět skrze melodiku, rytmiku, hraje si se slovy. Vala (2011) k tomu dodává, že v tomto období je nejvhodnější doba na to vzbudit zájem o poezii a je nutné zvolit věkově a náročností přiměřené texty.

Okolo 9. a 10. roku života začínají děti více než metaforicky myslet pojmově, racionálně, logicky a snaží se texty pochopit tak, jak jsou, nikoliv čtením tzv. mezi řádky. Začíná se více soustřeďovat na to, co autor textem sděluje, hledá srozumitelné významy a ideálně i postavy a děj. Toto mu však lyrická, nedějová poezie obvykle nenabídne, proto zájem o poezii v tomto období začíná silně upadat. Toman (2008) o tomto období říká, že je apoetické.

Co z toho všeho výše zmíněného plyne pro nás knihovníky? Že naše práce je nekonečná a naše možnosti jsou neomezené – vždy bude někdo, komu můžeme ukázat hravost a zajímavost poezie. Vzhledem k možnostem a fondům, které v knihovnách máme, jsou naše prostředky takřka bezedné. Je nasnadě, že poezie není třeba se bát, my i děti můžeme mít názory odlišné, ale všechny jsou stejně hodnotné, je fajn o nich diskutovat, bavit se, kreativně si s poezií hrát a hledat v ní ukrytá poselství, která mohou obohatit naše životy. Poezie není jen o tom, že existují střídavé, sdružené, volné a jiné rýmy, ale je o tom, že si hrajeme se slovy, se zvukomalebností, s obsahovým významem, jinotajem, učíme se o světě a životě trochu jiným způsobem, pracujeme s obrazotvorností. Poezie není matematika, nemá striktně daná pravidla, o to volnější a zábavnější může být práce s ní (a to nikterak nesnižuje hodnotu třeba trojčlenky, která v životě leckomu mnohokrát pomohla!). Poezie by měla být o otevřenosti, vnímavosti, laskavosti a souhře duše a mysli.

V tematické příloze, zaměřené tentokrát právě na poezii, naleznete tipy na básnické sbírky, jež jsou vhodné a zajímavé pro děti na prvním stupni ZŠ, a to nejen pro hravou práci, ale třeba i k recitaci.

V inspiracích na pomůcky a čtenářské prostory najdete tipy na několik her, které možná jsou ve vašich fondech, jen je tímto způsobem při práci s poezií nevyužíváte, a objevíte tu také jednu aktivitu, již je možné si připravit svépomocí – veršovací domino. V článku byla také několikrát zmíněna potřeba vytvoření bezpečného, klidného prostředí, kde si může dítě v klidu číst. Pro inspiraci, jak takové čtenářské koutky mohou vypadat, nám může sloužit několik fotografií od našich kolegů z Městské knihovny v Hodoníně, Krajské vědecké knihovny v Liberci, Městské knihovny v Sokolově a Městské knihovny ve Veselí nad Moravou.

V kreativní části přílohy najdete tip na výrobu poetického stromu, s jehož pomocí můžete s dětmi procvičovat veršování, vytvářet si „databázi“ rýmů, převádět beletristický text do básně apod. Fantazii se meze nekladou! A pokud byste chtěli další tipy, jak uchopit práci s básněmi a jejich obrazovým doprovodem, v poslední části přílohy najdete příklad metodiky s tímto tématem. Pracovali jsme na ní s pomocí knihy Poštou havraní od Pavla Čecha a Radka Malého.

Ať vám dobře slouží a poezie vaše duše nesouží. Ať vám jdou vytvářet lehce plodné a verši nabité lekce!

POUŽITÁ LITERATURA:

• LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Dítě a kniha: o čtenářství jedenáctiletých. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004. ISBN 80-86898-01-6

• TOMAN, Jaroslav. Metodická příručka k čítankám pro 2.–5. ročník základní školy. Praha: Fortuna, 2000. ISBN 80-7168-682-4

• TOMAN, Jaroslav. Konstanty a proměny moderní české poezie pro děti: (tvorba, recepce, reflexe). České Budějovice: Vlastimil Johanus, 2008. ISBN 978-80-904247-2-2

• TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury: pro studenty učitelství 1. stupně ZŠ. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1992.

• VALA, Jaroslav. Poezie v literární výchově. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011. ISBN 978-80-244-2761-4