HANA FRIEDLAENDEROVÁ  Hana.Friedlaenderova@admosphere.cz

V roce 2021 realizovala Národní knihovna ČR ve spolupráci s výzkumnou agenturou Nielsen Admosphere již potřetí rozsáhlý výzkum České děti jako čtenáři, zaměřený na zmapování čtenářského chování a volnočasových aktivit školních dětí ve věku 6–14 let a mládeže ve věku 15–19 let. Obsahově tento výzkum navazoval na předcházející studie dětského čtenářství z roku 2017 a 2013.

Vzhledem k tomu, že se od roku 2020 celý svět včetně České republiky potýká s koronavirovou pandemií, která významným způsobem ovlivnila životy dětí a mládeže, bylo dalším specifickým výzkumným cílem také zmapovat vliv této pandemie a s ní spojených opatření na čtenářství a volnočasové aktivity dětí a potvrdit (či vyvrátit) některé hypotézy z předchozích výzkumných šetření (viz výzkum Čtení v čase koronavirové pandemie¹).

Krátce k metodice výzkumu

Výzkumné šetření se realizovalo s využitím kvantitativních i kvalitativních metod sběru dat. S ohledem na specifickou situaci danou aktuální koronavirovou pandemií se výzkum v roce 2021 uskutečnil poprvé online metodou sběru dat, a to jak v kvantitativní, tak i kvalitativní části. Terénní sběr probíhal v červnu 2021. Celkem se výzkumu zúčastnilo 517 respondentů z řad školních dětí ve věku 6–8 let a jejich rodičů (vždy jeden rodič, který vyplňoval dotazník s dítětem) a 1523 dětí a mládeže ve věku 9–19 let. V rámci kvalitativní části výzkumu proběhlo celkem 30 individuálních online rozhovorů s dětmi (vždy 10 rozhovorů v každé věkové kategorii 6–8 let, 9–14 let, 15–19 let). Děti ve věku 6–8 let byly dotazovány společně s jedním rodičem/zákonným zástupcem, který působil nejen jako dohled dítěte, ale také na něj směřovala část otázek. Rozhovory probíhaly podle předem připraveného, odsouhlaseného pilotního scénáře s cílem získat názory dětí, mládeže a rodičů v oblasti čtenářství napříč věkem, pohlavími, regiony a obcemi různé velikosti.

Využívání digitálních zařízení – fenomén zvaný smartphone

Asi nikoho dnes nepřekvapí, že české děti i mládež mají velice široký přístup k digitálním zařízením a také je poměrně často využívají. Vybavenost u většiny digitálních zařízení a jejich užívání roste významně s věkem dětí (s výjimkou tabletu); nejvíce digitálních zařízení vlastní a využívá mládež. Fenoménem dnešní doby je mobilní telefon s připojením k internetu, tzv. smartphone, který nejen nás, ale již i naše děti provází od rána až do večera téměř nepřetržitě. Zvláště pro dospívající mládež představuje mobilní telefon nástroj primární interakce a prezentace a toto zařízení se stalo součástí celé jejich identity a něčím, bez čeho si nedokážou již život představit.

Také výsledky našeho výzkumu ukázaly, že právě chytrý telefon je nejvíce využívaným zařízením ve všech věkových kategoriích, v případě mladších dětí pak společně s notebookem. Jeho vlastnictví však výrazně roste s věkem. Smartphone sice využívá 70 % mladších dětí, vlastní jej však pouze 42 %, což je o něco více než polovina z  těch, které jej využívají. U dospívajících ve věku 15–19 let však již téměř všichni smartphone nejen využívají (98 %), ale zároveň také vlastní (95 %). Mobilní telefon je také zařízení, na kterém děti a mládež tráví nejvíce času. Není proto divu, že 69 % starších dětí a 70 % dospívajících se dokonce domnívá, že na mobilu tráví více času, než by měli.

A právě proto, že s mobilním telefonem tráví dospělí, ale i děti ze všech zařízení nejvíce času, roste i počet výzkumů zabývajících se možnými negativními dopady, které mobilní telefony mohou mít zejména na naše duševní zdraví a well-being. Časté užívání mobilního telefonu může podle některých odborníků vést nejen k závislostem, ale také k poruchám soustředění. Zajímavá studie, kterou realizovali výzkumníci z Rutgers University v USA² , ukazuje, že využívání mobilního telefonu v pauzách při činnostech, které vyžadují soustředění, nevede k odpočinku a osvěžení naší mysli, ale naopak naše soustředění rozptyluje a naši mentální výkonnost zpomaluje. Sáhnout tedy o přestávce určené k odpočinku po mobilním telefonu je sice velice snadné a přitažlivé, ale ve skutečnosti se jedná o nejhorší možnou volbu, protože právě mobilní telefony negativně ovlivňují následný kognitivní výkon dokonce více než použití jakékoliv jiné obrazovky, například počítače.

S problémy se soustředěním se dnes potýká významná část českých dětí a dospívajících. Třetina dětí ve věku 9–14 let v rámci našeho výzkumu uvedla, že má problémy se soustředěním (určitě nebo spíše ano), dospívajících je již téměř polovina (46 %). A výsledky také ukazují, že častěji mají problémy se soustředěním právě ty děti, které v rámci výzkumu uváděly, že na mobilním telefonu tráví „více času, než by měly“. Negativního vlivu přílišného času stráveného na digitálních zařízeních obecně a zejména v období distanční výuky se obává také většina českých rodičů (72 %), jak odhalily výsledky výzkumu Čtení v době koronavirové pandemie.

Zhoršení soustředěnosti v důsledku velkého množství času stráveného na mobilním telefonu však není jediným negativním dopadem využívání tohoto zařízení. Aktivity na mobilních telefonech, kterým se děti věnují, vytlačují postupně řadu jiných pravidelných rituálů a aktivit. Jedním z nich je i čtení knih před spaním, tedy rituál, který se snaží většina českých rodičů vštípit svým dětem od raného předškolního věku společným předčítáním s vírou, že alespoň u části z nich přetrvá až do dospělosti. A právě tento rituál, jak ukazuje výzkum, u významné části dětí postupně nahrazují právě aktivity na mobilním telefonu. Místo čtení knih před spaním dnes tráví čas na mobilním telefonu 59 % starších dětí (9–14 let) a 71 % dospívajících.

Volný čas dětí a mládeže v kontextu pandemie

Existují velké rozdíly v tom, jak tráví svůj volný čas mladší děti, a mládež. Zatímco mezi nejčastější volnočasové aktivity nejmladších dětí patří příprava do školy, hraní doma a sledování televize, ale i četba ze slabikáře, mládež tráví čas zejména mediálními aktivitami na digitálních zařízeních, poslechem hudby, vyhledáváním na internetu nebo využíváním sociálních sítí (viz Graf 1). Frekvence většiny mediálních aktivit roste s věkem dětí. Výjimkou je však hraní elektronických her, které kulminuje ve věku 11–14 let a kterému se výrazně častěji věnují chlapci než dívky. Výsledky výzkumu také ukázaly, že nejvíce času trávily hraním elektronických her v době pandemie děti, které méně čtou a čtení je nebaví. Ve srovnání s rokem 2017 došlo k navýšení téměř všech online mediálních aktivit napříč věkovými kategoriemi. I u mladších dětí se oproti roku 2017 významně zvýšil podíl těch, které denně hrají elektronické hry (+16 p. b.) a podíl těch, které sledují filmy a seriály na různých zařízeních (+13 p. b.).

Vliv pandemie na mediální chování dětí a mládeže

Výpovědi dětí a mládeže v podstatě potvrdily výpovědi rodičů z výzkumu Čtení v době koronavirové pandemie z února 2021. Oba výzkumy shodně ukazují, že v průběhu pandemie došlo ke zvýšení téměř všech mediálních aktivit, a naopak k úbytku outdoorových a sociálních aktivit, jako je sportování nebo čas venku s kamarády.

Následující Graf 2, zobrazující skóre dynamiky vývoje mediálních aktivit dětí během pandemie, které získáme odečtením % odpovědí „aktivitě se věnuje více než před pandemií“ a  % odpovědí „aktivitě se věnuje méně než před pandemií“, jasně ukazuje, že k nejvyššímu zvýšení mediálních aktivit došlo u dospívající mládeže, a naopak k nejnižšímu navýšení u nejmladší věkové kategorie. Ale jak již bylo řečeno, i v kategorii mladších dětí se významně zvýšil podíl těch, které hrály elektronické hry a sledovaly filmy nebo seriály na digitálních zařízeních. Na rozdíl od starších dětí se však mladší děti častěji věnovaly i některým offline aktivitám, zejména hraní společenských her.

Volnočasové aktivity z pohledu rodičů dětí ve věku 6–8 let

Názory rodičů na přínos jednotlivých volnočasových aktivit do značné míry odpovídají tomu, jak je vnímali rodiče již v roce 2017. Nejméně přínosné jsou podle rodičů aktivity spojené s obrazovkou, jako je čas strávený na sociálních sítích nebo hraní elektronických her. Naopak za nejpřínosnější považují rodiče offline aktivity jako sportování nebo čas strávený s kamarády a aktivity, které se vnímají jako vzdělávací nebo alespoň vzdělání podporující: návštěva kroužků nebo četba knih a prohlížení časopisů.

Pandemie ještě posílila pozitivní vnímání offline sociálních a outdoorových aktivit. Ve srovnání s rokem 2017 tedy významně vzrostl podíl rodičů, kteří za nejpřínosnější vnímají sportování nebo čas strávený s kamarády, a naopak posílilo negativní vnímání online mediálních aktivit, zejména času stráveného na sociálních sítích nebo hraním elektronických her. Přestože čtení knih řadí většina rodičů mezi přínosné volnočasové aktivity pro své děti, podíl rodičů, kteří považují knihy za nejpřínosnější volnočasovou aktivitu, zůstal na úrovni roku 2017. Knihy podle rodičů nebyly tím hlavním, co dětem v době pandemie chybělo. Tím byli v prvé řadě kamarádi a pohyb venku včetně sportování.

Čeští rodiče mladších dětí a kontrola času stráveného na elektronických zařízeních

Drtivá většina dětí ve věku 6–8 let má omezený čas pro zábavu na elektronických zařízeních. Nejčastěji jim rodiče povolují přístup na jednu až dvě hodiny denně, jsou ale benevolentnější, pokud je venku například špatné počasí. Kontrola dodržování pravidel většinou probíhá tak, že je dítě na zařízeních vždy pouze v přítomnosti dospělé osoby nebo staršího sourozence. Rodiče tak mohou kontrolovat nejen čas, ale také obsah. Šestnáct procent rodičů uvedlo, že využívají ke kontrole speciální aplikace (např. Family link), 15 % rodičů spoléhá na to, že dítě zvládne dodržet limity bez potřeby kontroly na základě vzájemné důvěry.

Výsledky individuálních rozhovorů naznačují, že kontrola ze strany rodičů významně klesá s rostoucím věkem dětí. Většina starších dětí v rámci rozhovorů uvedla, že je rodiče v čase stráveném před obrazovkou/displejem příliš nelimitují. Spíše výjimečně jsou nastavena přísnější pravidla (konkrétní časové omezení): Hlídám si to sama. Rodiče mi do toho nemluví. (dívka 13 let, 7. třída, Písek)

Nejčastěji nejsou dána žádná pravidla, starší děti mají k technologiím plný přístup a rodiče se ozvou, pokud jim připadá, že dítě tímto způsobem už tráví příliš mnoho času. Také drtivá většina mládeže není již rodiči nijak limitována, pokud jde o čas trávený před obrazovkou/displejem. Rodiče už na své děti nemají potřebu tolik dohlížet a předpokládají, že mají svůj vlastní rozum, nebo tuší, že by u teenagera stejně příliš nepochodili. Někteří mladí si však začali hlídat čas před obrazovkou sami: Když jsem byla menší, tak mě kontrolovali. Dnes už si to sama schválně omezuju. (dívka 18 let, 3. ročník konzervatoře, Plzeň)

Závěr

Uplynulý školní rok ve stínu pandemie byl velice specifický. Výsledky výzkumu ukazují, že děti trávily výrazně více času s digitálními zařízeními kvůli tomu, že výuka probíhala většinu času online, distančně; bylo proto jednoduché po skončení výuky v online aktivitách pokračovat. Trávení volného času venku, s kamarády a v rámci organizovaných mimoškolních aktivit bylo naopak omezeno a děti měly najednou díky tomu mnohem více „neorganizovaného“ volného času. A právě tento volný čas „navíc“ děti i dospívající mládež věnovali mediální zábavě, hraní elektronických her, sledování filmů nebo seriálů a dalším online aktivitám. Data jasně ukazují, že nárůst digitální kultury dětské populace byl v důsledku pandemie významný a výrazně vyšší než v běžné dospělé populaci. V rodičích tato situace vyvolala určitou reakci v podobě zvýšených obav z dopadu času stráveného digitální zábavou na well-being dětí na jedné straně, a v důsledku toho rostoucích preferencí outdoorových způsobů trávení volného času dětí na straně druhé.

Příště: Výběr knih

1 Národní knihovna, Nielsen Admosphere. Čtení v době koronavirové pandemie, CAWI, únor 2021.

2 KANG, Sanghoon a Terri R. KURTZBERG. Reach for your cell phone at your own risk: the cognitive costs of media choice for breaks. Journal of Behavioral Addictions. 2019, 8(3). Dostupné z: https://akjournals.com/view/journals/2006/8/3/article-p395.xml#B29.