KAMILA KOTKOVÁ

Baví ji práce s lidmi, knihy ji provázejí od dětství a svým čtenářům dokáže vždy poradit. Taková je paní knihovnice Libuše Veselková, která vede knihovnu v Medlově již úctyhodných padesát let.

Libuše Veselková začala knihovnu vést ve svých dvaceti letech. Přesto, že se této práci věnuje již padesát let, stále ji baví. Okolnosti, za kterých se k této činnosti dostala, hodnotí jako naprosto přirozený vývoj. Knížky jsou moje vášeň od dětství. A můj život je hodně spjatý s obcí Medlov. Velmi mi vadilo, když knihovna neměla stálého pracovníka, který by se jí intenzivně věnoval. Knihy byly obalené v šedých uniformních obalech a já tohle všechno vnímala a nelíbilo se mi to, zhodnotila paní Veselková. Protože se nebála vyjádřit svůj názor, navrhlo jí vedení obce v roce 1966, aby se práce knihovníka ujala sama. Tehdy zde bylo otevřeno jednou týdně tři hodiny.

Knihovna několikrát změnila své místo. V roce 2002 se přestěhovala do budovy obecního úřadu, kde byla dříve lékařská ordinace. Tady sídlí dodnes. S prostory je knihovnice spokojená a hodnotí je jako funkční. V témže roce se knihovna veřejnosti otevřela dvakrát týdně a došlo ještě k jedné podstatné změně – přibyly dva počítače. Jeden na katalogizaci a půjčování, druhý pro návštěvníky, s přístupem na internet. Počítač mi naštěstí nebyl cizí, protože již v kanceláři jsem s ním pracovala. Bylo potřeba převést všechny knihy do elektronického katalogu. Než jsem ho nakrmila, strávila jsem u něho spoustu času. Toho využívali někteří vášniví uživatelé internetu, který tehdy ještě nebyl tolik zavedený v domácnostech a byl po něm značný hlad. Úplným extrémem byli tenkrát dva kluci, kterým jsem řekla, že tady budu pracovat do půlnoci, a oni zde celý večer strávili na internetu, směje se knihovnice.

Paní Libuše Veselková má na práci v knihovně ráda především komunikaci s lidmi, s těmi pracovala celý život. Na začátku svého působení na poště ve Šternberku, později v Medlově v zemědělském družstvu, kde měla na starosti personální záležitosti. Hlavně díky ní se knihovna může chlubit sto dvaceti registrovanými čtenáři. Během let se však skladba návštěvníků podstatně měnila. Když jsem začínala, chodily jenom děti. Dospělí pouze výjimečně. V průběhu let se však skladba začala proměňovat. S rozvojem televizních pořadů začaly děti od knížek odbíhat a zaznamenala jsem zájem ze strany dospělých. Zhruba v sedmdesátých letech. Hlavně to byly maminky na mateřské dovolené. Hodně také pomohl osobní přístup. S lidmi tady vlastně žiji celý život. Tak například v obchodě, když mi známé povídaly, že viděly nějaký film, upozornila jsem je na to, ať si půjčí knihu, která je mnohem lepší. Tak se mi podařilo do knihovny přitáhnout mnoho lidí. V současné době sem chodí málo dětí a naopak hodně dospělých, vysvětluje paní Veselková, která už nyní přesně ví, co kdo čte, a tak čtenářům může nabízet konkrétní tituly. Snaží se také ovlivnit nákup knih, jichž ročně přibude kolem 60, a skladbu výměnného fondu. Ten čítá ročně asi 300 titulů. Nyní disponuje knihovna přibližně 3200 svazky. Mezi čtenáři je oblíbená historická beletrie, knihy z lékařského prostředí a z exotických krajů nebo detektivky a thrillery. Sama knihovnice čte různé žánry, ráda má však zejména historické romány, například Ludmilu Vaňkovou.

Kromě knihovny má však paní Veselková ještě další koníčky. Ráda cestuje, pořádá zájezdy pro seniory a miluje divadlo. Máme tu ochotnický spolek Medlochodi. Hráli jsme zatím jednu pohádku a dnes nacvičujeme další dvě hry, popisuje paní Veselková.

A co by své knihovně přála do budoucna? Protože vím, že modernizace vybavení knihovny je již v plánu, a doufám, že přísun knih bude stále ve stejné míře, přeji knihovně a i já sama si přeji šikovného a fundovaného nástupce. Vím však, že nic nepůjde najednou, je třeba se k tomu propracovat, stejně jako na začátku já, uzavírá paní Veselková.