Neuzavřený kruh

V životě lidském je všechno jednou poprvé, aniž si tuhle skutečnost uvědomujeme. Teprve když se ohlédneme, nás to trkne. Punc neopakovatelnosti je jednou daný. Pokusy o výjimky často zavánějí parodií či fraškou. Narodíme se pouze jednou, poprvé jdeme do školy, poprvé se nám dostane do rukou knížka, poprvé ji přečteme, poprvé se zamilujeme. Do knihy i v životě. Píši svůj úplně prvý editorial do časopisu Čtenář – to se také už nikdy nebude opakovat. Zadoufám tedy, že mi odpustíte, když z jeho řádků nezískáte přehlednou informaci o obsahu čísla. Dovolím si zamyšlení o uzavírání kruhu života. Zároveň se však bráním takový kruh narýsovat. Naopak si přeji, aby byl stále otevřený pro nové podněty, autory, spolupracovníky, prostě všechny, kteří ještě potáhnou zanedlouho již 70letou značku dál.

Podle svého osobního archivu jsem zjistil, že mi první příspěvek na stránkách tohoto časopisu publikovali již v roce 1986. S rukopisem jsem tehdy mířil do nakladatelství Panorama. Po listopadu 1989 v době mého působení na ministerstvu kultury Čtenáři téměř zvonila hrana a jeho další existence byla nejistá. Tenkrát nás naštěstí napadla spásná myšlenka na záchranu převedením pod jednu z organizací resortu kultury. Samozřejmě tu, která bude mít ke knihovnickému časopisu blízko. Značka i díky tomu přežila a Čtenář dnes patří mezi několik málo profesních periodik s tak dlouhou kontinuitou vycházení. A teď se ocitám v roli jeho nového šéfredaktora.

Nepřicházím na pole neorané. Je na co navazovat, role knihoven se proměňuje a jen „zlí a neinformovaní jazykové“ tvrdí, že se tam jen půjčují knížky. I proto jsem si předsevzal, že se na stránkách Čtenáře pokusím posílit pohled na knihovnu jako na „věc veřejnou“, kterou uživatelé oceňují, která i díky zřizovatelům a financiérům tady není sama pro sebe, ale mohou z ní mít prospěch všichni a náklady na její provoz nebyly vynaložené marně. Myslím tím i na profesní hrdost zaměstnanců knihoven.

Své kolegyni Lence Šimkové, která deset let dávala tvář výsledné podobě časopisu, přeji, aby se své nové role maminky zhostila se stejným zdarem jako šéfredaktorky.

JAROSLAV CÍSAŘ