Malá vzpomínka na velký prázdninový zážitek

Text a foto MARKÉTA SKÁLOVÁ

Městská hala TJ Lokomotiva hostila od 29. červ­na do 17. července 2015 projekt Mini-Plzeň neboli hru na město. Vyrostl zde model města, kde si děti samy a bez rodičů hrály na skutečný městský život a staly se občany se všemi právy, ale i povinnostmi. V České republice se projekt uskutečnil poprvé a inspirací mu bylo především mini-město v Mnichově, kde v roce 1979 vznikla jeho pedagogická koncepce. Od té doby tam projekt probíhá každé dva roky. V současnosti po celém světě funguje podobných akcí více než dvě stě – nejen v Evropě, ale i např. v Japonsku nebo v Egyp­tě.

Plzeň je pro rok 2015 hrdým nositelem titulu Evropské hlavní město kultury, Mini-Plzeň se tedy konala jako součást jeho programu. Podpořila ji nejen samotná Plzeň, ale i Plzeňský kraj, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a byla spolufinancována Evropskou unií.

Každý všední den (a také ve svátek 6. července) ji mezi 10. a 17. hodinou navštívilo zcela zdarma kolem 400 dětí. Hned u vchodu si zájemci ve věku od osmi do patnácti let vyřídili herní pas a stali se v tomto okamžiku právoplatnými občany města. Mohli si zvolit, zda půjdou pracovat, studovat na Mini-univerzitě nebo si jen tak prohlížet město.

Pokud se děti rozhodly pro zaměstnání, na Mini-úřadu práce si vybraly z nabídky volných míst. Pak pracovaly na stanovištích, která byla obdobou skutečných městských institucí. Měly k dispozici vlastní banku, radnici, tiskárnu, za­hrad­nictví, obchodní dům, umělecké a řemeslné dílny, dopravní podniky, sektor služeb, knihovnu, kino, divadlo, restauraci, sportovní areál atd. Kaž­dé stanoviště bylo vybaveno materiálem, přístro­ji, nářadím, starším vyřazeným nábytkem a počítačovou technikou. Vše ostatní už zůstalo na dětech. Na stanovišti nejen pracovaly, ale vyzdobily a zařídily si ho podle svých představ. Dospělí – vždy minimálně dva na stanovišti – zde v pozici rádců a pomocníků zajišťovali jen dohled. Práce byla placená mini-korunami, které si děti navrhly a jimiž bylo možné platit po celém městě. Vzhledem k výuce finanční gramotnosti se čtvrtina výdělku odváděla v bance do městské pokladny jako daň a zbytek děti mohly utratit na stanovištích. Za jídlo v restauraci, lístek do kina, výrobek z dílen a zahradnictví, internet v knihovně, cestu dětským taxíkem či tramvají atd. Některé inve­stovaly peníze např. do své reklamní kampaně, Mini-Plzeň totiž každý týden pořádala volby do Mini-zastupitelstva. Díky tomu, že si děti mohly vyzkoušet různé profese či role a poznaly chod města, roste reálná šance, že se z nich stanou aktivní občané, kterým v dospělosti nebudou lhostejné společenské a kulturní problémy.

Do projektu se kromě řady nadšených a vstřícných jednotlivců zapojily i plzeňské školy, domy mládeže, organizace a společnosti. Jednou z nich byla i Knihovna města Plzně, která zde zaštítila provoz Mini-knihovny. Ta patřila v dětském městě k nejoblíbenějším místům a brzo si získala pověst stanoviště, které je schopno nabídnout pracovní místo každému malému zájemci. Holčičkám i klukům bez rozdílu věku, tvůrčím i méně zručným, zdravotně postiženým, plachým introvertům i těm družným a společenským. Zapojily se dokonce děti z německých škol, které Mini-Plzeň navštívily v rámci spolupráce s bavorským příhraničím. Všichni si mohli a hlavně chtěli vyzkoušet práci knihovnice či knihovníka.

V Mini-knihovně bylo k dispozici kolem 500 vyřazených knih a 1000 časopisů, stolní hry, dvě internetové stanice, pracovní stoly s výtvarnými potřebami, pohodlná křesla, příjemné a vlídné prostředí. Ostatní už bylo na dětech – a ty si ji zařídily podle svého vkusu. Učily se balit a popisovat knihy, rovnaly je do regálů a půjčovaly, zhotovovaly čtenářské průkazy, abecední rozřaďovače, vyráběly knižní lístky a řadily je do katalogu. Výzdobu celého stanoviště zvládly podle vlastních návrhů: plakáty, poutače, letáčky, popisky atd. Byly tu děti s úžasnými nápady a fantazií, které pořádaly soutěže, vymýšlely kvízy, hádanky, tajen­ky, křížovky. Našli se i podnikavci, kteří vyrábě­li stolní hry. Ty pak Mini-knihovna prodávala (zisk šel samozřejmě do městské pokladny) za mini-peníze jiným stanovištím. Každý týden zde ve spolupráci s Knihovnou města Plzně proběhla beseda se zajímavým tématem a hostem: o netradičních knihách, čtení s babičkou a kampaň k projektu četby (Celé Česko čte dětem). Vše opět zcela v režii malých knihovníků – nahlásit akci na radnici, zajistit propagaci, pozvat média a fotografa, vytvořit zázemí pro účinkující i návštěvníky, besedu moderovat, objednat pohoštění a následný úklid.

Děti z celého mini-města do knihovny mířily i jako čtenáři. Odpočívaly nad knížkou nebo časopisem, využívaly internet, kreslily a vybarvovaly, lepily papírové modely ze starých časopisů, účastnily se soutěží a her. Nabídku knihovního fondu ocenili také rodiče, kteří na děti – často i několik hodin – čekali v hledišti haly.

Každý si tu našel svoji parketu a nikdo se nenudil. Nespokojenost přinesl jen fakt, že Mini-Plzeň (a s ní i Mini-knihovna) po třech týdnech plného a hektického života zavřela svoje brány. Za dva roky, o letních prázdninách 2017, by je ale opět chtěla otevřít. Těšíme se a přejeme jejím organizátorům ze sdružení TRK (Tvořivost, rozmanitost, komunikace), aby se jejich plány podařily, Mini-Plzeň zapustila v Plzni svoje maxi-kořeny a projekt se opakoval.