Main content

RECENZE: Rozvoj kompetencí učícího knihovníka

KLÁRA EHRLICH Ms.klara.ehrlich@gmail.com

Autorka působí jako odborná asistentka na Katedře informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Zaměřuje se na informační a čtenářskou gramotnost, propojování formálního a neformálního vzdělávání včetně kompetencí učícího knihovníka.

V loňském roce jí vyšla publikace, která se věnuje kompetencím, které by měl mít učící knihovník knihovny 21. století. Tedy takových, kde je knihovník – jak uvádí autorka –, tak trochu učitelem a lektorem, ale také sociálním pracovníkem, a především informačním specialistou.

Publikace nejprve popisuje výchozí stav, po zasazení do kontextu navrhuje konkrétní strategie pro aktivní zapojení knihovníků do procesu učení a rozvoje. Je tak neocenitelným průvodcem pro ty knihovníky, kteří hledají inspiraci pro svůj profesní rozvoj a inovace ve svém oboru.

V úvodu knihy jsou shrnuty výsledky celorepublikového výzkumného šetření stavu spolupráce knihoven a škol ve vzdělávání dětí a dospívajících z pohledu knihoven, které bylo roku 2019 provedeno ve spolupráci NK ČR a Katedry informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Šetření se zúčastnilo 841 knihoven. Kromě statistických údajů týkajících se aktivit knihoven poukázalo na personální limity, nedostatečnou finanční podporu ze strany zřizovatele, ale také na legislativní překážky, zvláště pak chybějící oporu v rámcových a školních vzdělávacích programech. V následujících několika letech však vznikly některé základní dokumenty, které by měl knihovník, který se věnuje pedagogické praxi, znát. Jsou jimi klíčové strategické dokumenty vzdělávacích politik České republiky: Memorandum o spolupráci Ministerstva kultury a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Memorandum o spolupráci Národního pedagogického institutu ČR a Sdružení knihoven ČRStrategie vzdělávání v ČR do roku 2030+.

První zmíněné memorandum, podepsané roku 2021, vzniklo z potřeby právě spolupráce knihoven se školami. Navazuje na existující, ale nesystémovou podporu čtenářství, informační a mediální gramotnosti. Spolupráce by měla být zaměřena na podporu role knihoven v rozvoji těchto dovedností, ale také např. na podporu rozvoje kompetencí učících knihovníků. Memorandum je nejen politickou deklarací vůle spolupráce, ale je důležité také při tvorbě strategií nebo v rámci projektových aktivit financovaných EU. Memorandum o spolupráci mezi NPI a SDRUK se zaměřuje na spolupráci knihoven a škol na krajské a lokální úrovni.

Strategie vzdělávání definuje jeho základní cíle, mezi které patří jedinec vybavený základními a nepostradatelnými kompetencemi, který dokáže svůj potenciál využít v dynamicky se měnícím světě s ohledem na svůj rozvoj a rozvoj celé společnosti. Vzdělávání by mělo být individualizováno s ohledem na rozdílné potřeby každého jednotlivého dítěte. Knihovny poskytují zdarma přístup k internetu, a mohou tak významně přispět ke snižování digitální nerovnosti, mohou zajistit podporu digitální gramotnosti žáků, ale i pomoci zvýšit digitální kompetence pedagogů.

Po zasazení do kontextu se již autorka plně a velmi konkrétně věnuje učícímu knihovníkovi. Pokud se zabývá vzděláváním dětí a dospívajících, měl by mít mj. následující základní kompetence: být administrativně, komunikačně a prezentačně schopný, být schopen se domluvit s vyučujícím a společně vyjasnit očekávané výstupy, mít vůdčí schopnosti, být propagačně zdatný a hlavně: měl by mít schopnost učit. Dále by měl znát vzdělávací potřeby své cílové skupiny. Ty může zjistit například tak, že se bude ptát a zajímat, ale v první řadě by se měl orientovat v rámcových vzdělávacích programech (RVP) a školních vzdělávacích programech (ŠVP). 

Školní kurikulum je rozděleno do čtyř stupňů: na vzdělávání předškolní, základní, gymnaziální a střední odborné, z RVP pak vyplývá, jaké učivo je pro jaký vzdělávací stupeň povinné (tj. jaký je vzdělávací obsah, např. informatika, člověk a jeho svět, člověk a příroda), dále jaké znalosti, dovednosti nebo postoje má mít žák daného stupně jako výstupní (tj. požadované výstupy z učení, např. schopnost vyčíst informace z daného modelu, schopnost uvést příklady dat, které žáka obklopují, a na základě nich se rozhodnout) a jakými klíčovými kompetencemi by měl být žák vybaven (tj. osvojené klíčové kompetence, např. kompetence k učení, kompetence komunikativní, kompetence občanské atd.). Druhá polovina publikace je věnována celoživotnímu učení a čtenářské, informační a mediální gramotnosti.

Rozdílný přístup k podpoře rozvoje čtenářské gramotnosti je rozdělen podle věku čtenáře na předčtenářskou gramotnost, nejmladší školní věk, střední školní věk, 2. stupeň základní školy nebo mladší gymnazisty, teenagery a středoškoláky. Autorka pak u těchto skupin sleduje jejich vyvíjející se vztah ke čtení, porozumění textu a schopnost jeho interpretace, posuzování obsahu a formy textu a čtenářskou nezávislost (tj. schopnost stát se nezávislými a přemýšlivými čtenáři). Vývoj čtenářské gramotnosti je doložen velmi konkrétními příklady a tipy pro její rozvoj.

Výzvou pro 21. století je informační a mediální gramotnost. Informace jsou všudypřítomné, pociťujeme informační přetížení a informační stres, nebo se naopak setkáváme s informační chudobou. Současné děti prožívají medializované dětství, digitální technologie jsou běžnou součástí jejich životů, což ale mění jejich vztah k textu. Preferují kratší texty, někteří náctiletí mají problém odlišit fakta od názoru autora nebo se na internetu nechovají bezpečně. To vše se násobí u dětí ze znevýhodněného prostředí. Právě v těchto oblastech se může uplatnit potenciál učícího knihovníka, který jako podklad může použít Metodiku rozvoje informační gramotnosti, která popisuje osm oblastí informační gramotnosti. Je jimi identifikace informační potřeby, schopnost najít, získat, posoudit a vhodně použít informace, zpracovat je, použít vhodné pracovní postupy při efektivním řešení problémů, účinně spolupracovat v procesu získávání informací s ostatními, informace vhodně prezentovat a sdílet, dodržovat přitom etická pravidla, normy a zásady bezpečnosti a využívat potenciálu digitálních technologií.

Kniha je rozdělena do sedmi kapitol a uzavírá ji seznam použité literatury. Úvodní kapitola se věnuje vysvětlení základních pojmů. Celá publikace je velmi přehledná s doplněním o názorné grafické přehledy.