Main content
ROZHOVOR se spisovatelkou, překladatelkou a literární historičkou J. Šotolovou: Zkoumání, jak literatura pomáhá porozumět světu
NIKOLA SEDLOŇOVÁ nikola.sedlonova@iliteratura.cz
Co čtou matky a otcové? Proč je u nás populární japonský komiks manga? A rozumíme díky literatuře lépe klimatické krizi? Knižní iLiPodcast: Pod hřbety knih se nepouští do učených debat, nebo naopak nezáživného povídání o iliteratuře jako jiné pořady. Moderátoři z časopisu iLiteratura společně s hosty a studenty jdou hlouběji: zkoumají, jak nám knihy pomáhají orientovat se ve světě.
Časopis iLiteratura přináší každý den recenze o světové i české literární tvorbě. Funguje už víc než 20 let. Co vás motivovalo po tak dlouhé době psaní začít tvořit i podcast?
Časopis od začátku hledal nové cesty, jak o literatuře a o knihách informovat čtenáře. K jeho založení mě přivedl nápad využít možnosti internetu; před dvaceti lety to byla oblast vyhrazená téměř jen amatérské tvorbě. Nikdo nevěřil tomu, že by dobrý a profesionálně vedený časopis mohl na tak nedůvěryhodné platformě obstát. Ale čas ukázal, že to byla dobrá volba. Ve složitých covidových časech jsme pak s redakcí přemýšleli, co nového našim čtenářům nabídnout a jak oslovit nové publikum, zejména jak se postarat o to, aby literární časopis byl atraktivní i pro mladou generaci. A mezi různými návrhy tehdy zvítězil podcast.
Podcast ale zas tak inovativní není. Dnes už je nabídka podcastů s literární tematikou poměrně různorodá, nemyslíte?
Ano, to také byla jedna z našich výchozích myšlenek: připravit podcastovou sérii, ale zkusit ji koncipovat jinak, než je to běžné. Vyvarovat se toho, co se nám na jiných podcastech třeba nelíbilo. Můžu jmenovat například příliš zdlouhavé a vědecky podávané analýzy titulů, nebo naopak nepřipravené, chaotické povídání o četbě, kterému chybí kritičtější odstup a posteditace nahrávky, nebo propagační formáty, kde moderátoři hovoří o knihách, které ani nečetli a podobně. Chtěli jsme nabídnout podcast atraktivní, ale dobře připravený.
Jakým tématům se v iLiPodcastu věnujete?
Všechny díly mají různá, hodně pestrá témata. Ve druhé sérii se třeba bavíme o japonských mangách, o tom, jak se do literatury promítá klimatická změna, debatujeme taky o literaturách, které na českém knižním trhu zůstávají neviditelné. Po dílu věnovanému četbě pro matky malých dětí se zaměřujeme nově i na postavy otců v literatuře, zamýšlíme se nad novými přístupy k psaní cestopisů nebo nad tím, co nabízí knižní trh pro malé sportovce, tj. děti, pro které četba není samozřejmou aktivitou. A ještě máme nějaká další překvapení.
Témata jsou opravdu různorodá. Podle čeho je vybíráte?
S návrhem námětu může přijít každý, pak je společně posuzujeme. Do podcastů zveme i hosty a často s nimi téma ještě předem probíráme, abychom si ujasnili, co chceme posluchačům sdělit a jak to udělat, aby byla debata informačně dostatečně bohatá, ale nezacházelo se do přílišných detailů. V druhé sérii jsme témata probírali i s našimi rádci z řad dětí a studentů od 10 do 25 let. Některé z nich jsme pak přizvali i přímo do studia, aby se do debaty s moderátorem zapojili. Z výsledku jsme v těchto případech zatím vždycky měli velkou radost.
V čem je zrovna iLiPodcast jiný než další podcasty o knihách?
Má poměrně složitou dramaturgii a klademe také velký důraz na střih a posteditaci. Jak už jsem naznačila, koncepci podcastu jsme hodně zvažovali. Druhá série je do značné míry jiná, než byla ta první. Například vypadla rubrika „Letem světem“, kterou nám pro minulé díly načítal známý hlas Českého rozhlasu Jan Bumba. Kromě toho, že přinášela přehled knih, byla zpracováním tak trochu i sebeironická – tentokrát tyto suché informace publikujeme paralelně na webu jako článek. A hlavní změna je v tom, že jsme studenty zapojili i do debat ve studiu.
Někteří z nich se stávají dokonce moderátory. Jak to vzniklo?
Zpočátku jsem se obávala, že zapojení studentů bude jen formální. Ale když jsme s nimi začali pracovat, vždycky to bylo moc zajímavé – i pro nás. V průběhu projektu, který trvá už třetí rok, jsme se setkali s několika skupinkami studentů různého věku. Jak ti nejmenší, kolem 10–12 let, tak ti „mezi“, středoškoláci, ale i ti nejstarší, vysokoškoláci, všichni nás překvapili svými znalostmi, schopností prezentovat své názory, zájmem o to, co jim nabízíme, chutí přispět k našemu projektu. Když jsme vyhodnocovali první sérii, jedním z nabízejících se kroků bylo právě přizvat studenty k ještě pevnější spolupráci.
iLiPodcast má podtitul Pod hřbety knih. Co to symbolizuje?
Díváme se do knih, zkoumáme, co je schované pod hřbetem knížky. Zajímá nás víc než jen titul, obálka a autor. Hledáme přesahy k problematice, kterou žijeme, i když právě nečteme. Proto do podcastů zveme i odborníky z jiných oborů – nezajímá nás jen analýza autorských tvůrčích postupů, ale spíš to, jak nám knihy pomáhají rozumět světu a orientovat se v něm. Nebo jestli je literatura a četba ještě atraktivní, když nás některé věci trápí a přesahují oblast zábavy: klima, migrace, rasismus, ohleduplnost k jinému a podobně.
V epizodě Co čtou teenageři, a ne jejich rodiče promlouvá třeba knihovnice Šárka Pokorná z Městské knihovny v Praze. Jak vlastně své hosty k jednotlivým tématům vybíráte?
Knihovníků máme v podcastech víc. V minulé sérii se objevil a v nové znovu vystupuje Jan Lukavec, který pracuje v Národní knihovně. Další z nových podcastů je věnovaný finským knihovnám, tam jsme přizvali Alžbětu Štollovou, která pracuje jako knihovnice v Městské knihovně v Praze, ale také architekta Ondřeje Spustu – mimo jiné proto, že v Helsinkách studoval. Ten základní princip byl, že podcast nemá být jen čistě redakční záležitost. Chceme své znalosti a názory konfrontovat jak s lidmi z oboru – z literárního prostoru a knižní branže –, tak i se zajímavými osobnostmi odjinud.
iLiPodcast má v současnosti dvě série. Chystáte i další?
To bohužel zatím ještě nevíme jistě. Od začátku přípravy projektu nám bylo jasné, že se dá těžko dělat na koleně a zadarmo. Naštěstí jsme uspěli s žádostí u Fondů EHP a Norska a dostali na projekt dotaci. Tyto dvě série jsme tedy připravili s využitím finančních prostředků z ní. Náš časopis iLiteratura je neziskový projekt, je dostupný zdarma a i jeho provoz pokrýváme z grantů, dotací a jen částečně z prostředků získaných třeba z placené inzerce. Dobrý projekt nelze dělat dlouhodobě zadarmo. I lidé v kultuře mají právo být za svou práci patřičně odměněni – a projekty, které vedu, z toho vycházejí. I když ta odměna není nijak vysoká a nepokrývá dostatečně míru profesionality a nasazení našich spolupracovníků, je z principu nutná. Takže i pokračování v podcastovém projektu záleží na tom, jak se nám ho podaří ufinancovat.