Main content

Z HISTORIE SKIP: Klubu dětských knihoven je 30! 3. část

Vzpomínky Lídy Košťálové sdílela a zaznamenala BOŽENA BLAŽKOVÁ b.blaza@seznam.cz

První předsedkyně Klubu dětských knihoven (KDK) předala v roce 2002 pomyslné veslo předsednictví Lídě Košťálové, tehdejší ředitelce Městské knihovny v Jičíně (dnes Knihovna Václava Čtvrtka v Jičíně). Jak na své předsednictví vzpomíná ona?

Abych pravdu řekla, tak mi v paměti trochu splývá, co jsem dělala jako ředitelka knihovny a co jako předsedkyně KDK. Tou jsem se stala tak trochu „nedobrovolně“ po odchodu Bobiny. Velkou roli v mém rozhodnutí hrálo to, že jsme se spolu znaly už od srpna 1968, kdy jsme po maturitě na SVVŠ dělaly v Hradci Králové přijímačky na dálkové studium brněnské Střední knihovnické školy. Věřily jsme si, věděly jsme, co od sebe navzájem můžeme očekávat, a tak jsem nakonec souhlasila s předsednictvím. Velkým (a pravdivým) argumentem bylo, že pro „předsedování“ je výhodnější vedoucí pracovní funkce dotyčného, která přece jen dává větší prostor pro rozhodování. Ale na druhou stranu množství práce, které se tím nakupilo, mě nakonec časem také donutilo předsednickou pozici opustit… V knihovnictví jsem dělala ledacos, ale nikdy jsem nepracovala přímo s dětmi. Ovšem „děckařky“ mě vždy fascinovaly svými nápady a ochotou ke spolupráci a sdílení. A tak jsem byla ráda, že jsem měla možnost je podpořit, a hlavně s nimi spolupracovat. Nejvíce jsem jich pak poznala díky našim knihovnickým dílnám.

Jičínské knihovnické dílny byly inspirovány festivalem Jičín město pohádky a pochopitelně i soboteckými knihovnickými týdny. Festival přinášel spoustu inspirací nejen z oblasti pohádek, ale především z nejrůznějších aktivit určených dětem. Součástí byla např. dětská literární soutěž, kterou jsme prostřednictvím knihoven pomáhali propagovat. Také jsme se obrátili se žádostí o spolupráci na tehdejší ředitelku Světa knihy Danu Kalinovou. Společně jsme pak v rámci celého festivalu začali v jičínském zámku pořádat reprezentativní prodejní výstavu dětské literatury „Svět knihy dětem“. Díky Kamile Chrtkové ze Světa knihy se podařilo postupně výstavu obohacovat různými besedami a dalšími aktivitami. Vzpomínám si, jak zpočátku odjížděly knihovnice s taškami plnými knih pro děti a jak si domlouvaly s přítomnými autory besedy ve vlastních knihovnách. Knihovnické dílny měly prostě bohatý program a nabídku…

Ta první, která se konala 4.–5. 10. 1996, měla název „Pojďme, budeme si hrát“. Byla dvoudenní, začínala v pátek odpoledne seminářem Krotíme obrazovku. Vzpomínám si, jak onemocněla lektorka a skutečně na poslední chvíli se nám podařilo zajistit regionální autorku Marcelu Marboe, která kromě vlastní tvorby představila nadaci Vraťme dětem dětství. Následovalo vyhodnocení výše zmíněné literární soutěže a účast na vybraných akcích festivalu. V sobotu dopoledne jsme se sešly na prezentaci jednotlivých programů z knihovnické praxe. Učily jsme se pracovat formou dílen a podařilo se nám zajistit i dětské publikum. Svou práci s dětmi tehdy předvedly Eva Kordová z Turnova (Putování za pohádkou), Dáša Vrchlabská z Ostravy (Bajky) a Bobina Blažková, která měla ukázku z programu Svět kolem nás. Pro knihovnice připravily dále informace o svých programech Alenka Pospíšilová ze Sobotky (Rodičovské kluby), Eva Komínová z Knihovny města Hradce Králové (Roční období v informační výchově) a Helena Šlesingerová z Knihovny města Plzně (Připravujeme soutěže a kvízy). Následovala diskuse o shlédnutých aktivitách a individuální účast na akcích festivalu. Ráda bych připomněla, že oba dny na videokazetu sponzorsky natočil pan Havlíček z Jičína. Pokud by se kazeta našla, bylo by skvělé zdigitalizovat ji a někdy si ji společně pustit… První dílny se organizovaly a platily tzv. z vlastních zdrojů. Velký posun později přinesly dotační tituly, s nimi přišla možnost získat granty i na jednotlivé dílny.

Možnosti se tak díky zmíněným grantům docela rozrůstaly. Kromě výstav, o nichž jsem mluvila, se mi vybavují besedy s autory a slavnostní křty knih. Nezapomenutelný byl křest publikace Kolotoč s labutěmi, kterou knihovna vydala. Konal se za účasti autora Zbyňka Malinského a výtvarníka Vladimíra Komárka. Zapomenout se nedá ani na návštěvu tehdejšího ministra kultury Pavla Dostála… Velice přesně si vybavuji také rok 2005, rok Václava Čtvrtka, který vyvrcholil přejmenováním jičínské knihovny na Knihovnu Václava Čtvrtka v Jičíně a slavnostním večerem, na němž bylo spisovatelovým potomkům předáno in memoriam čestné občanství pohádkového města.

Důležitý byl i rok 2008, kdy se hlavní dramaturgyní celého festivalu Jičín město pohádky stala naše kolegyně Alena Pospíšilová původně ze Sobotky, v té době již pracovnice dětského oddělení jičínské knihovny. Je hlavně její zásluhou, že se tehdy poprvé staly SKIP a jeho KDK oficiálními partnery celého festivalu a v pátek 12. 9. se zde konal Den knihoven, doprovázený mj. velkým Čertologickým kongresem. Vydalo by to na dlouhé vyprávění a vzpomínání, ale autentické vzpomínky z akcí konaných už v 21. století se většinou dají dohledat v regionálním i celostátním (nejen) knihovnickém tisku. Knihovnické dílny se prostě staly fenoménem a KDK se o ně velkou měrou zasloužil. Osobně bych ještě připomněla jedno „pohádkové“ heslo, a to „Čteme všichni, vypráví jen někdo“, a soutěž vypravěčů, která se také zrodila na jedné z dílen. Do současnosti se jí v turnovské knihovně věnuje Eva Kordová. Své nesoustavné vzpomínání zakončím připomínkou, že v rámci jičínských dílen se zrodil i nezapomenutelný Čtisibrýl Ušatý, který stále provokuje děti svými vtíravými otázkami během Noci s Andersenem

Mám radost, že se jičínské knihovnické dílny staly na desítky let oblíbenou a hojně navštěvovanou inspirační, vzdělávací a kolegiální platformou, posílily zájem o členství v KDK i přátelské vztahy knihovnic a knihovníků pracujících s dětmi. Mělo to smysl a jsem ráda, že jsem k tomu mohla přispět. Myslím, že podrobné a ucelené zpracování historie jičínských dílen a podílu KDK, ať již formou samostatné brožurky, nebo třeba bakalářské či magisterské práce, by bylo záslužné a velmi přínosné. Byly mimořádným fenoménem!

Chtěla bych poděkovat všem děckařkám a spolupracovnicím, které jsem během své profesní cesty potkala, za jejich přátelství, spolupráci a úžasnou kreativitu. Do budoucna přeji všem kolegyním a kolegům, aby dokázali děti oslovit a přivést je ke čtení a také aby jejich vedení mělo vždy pochopení pro jejich občas opravdu poněkud bláznivé nápady. Já jsem se o to opravdu snažila.