ELIŠKA BARTOŠOVÁ bartosova@kisk.cz

Říkáte tomu různě: dílna, makerspace, laboratoř, itlab, kreativní hnízdo, půda… Jedná se o rozšíření služeb knihoven o technologie různého druhu – ozoboti, 3D tiskárny, 3D skenery, šicí stroje, nahrávací studia, virtuální realita… Hračičky.

Nějakou dobu jsem pomáhala kamarádce Beatě vést víkendové kurzy šití pro začátečníky v její otevřené šicí dílně v Brně. Nejvíc mě bavila ta proměna. Holky a paní (a pár kluků a pánů), kteří v sobotu ráno poprvé seděli před šicím strojem nejčastěji s ambicí naučit se něco opravit, zkrátit závěs, zúžit kalhoty..., si v neděli odpoledne odnášeli pět vlastních výrobků. Vrcholem byla většinou kolová sukně. Typický příběh: Maminka/babička šila, ale já jsem se to od ní [z různých důvodů] nenaučila. Naučili se to nakonec všichni.

V březnu jsem od Beaty dostala klíče od dílny a šest týdnů organizovala šití roušek pro nemocnice, sociální služby apod. Ušili jsme jich tisíce, přesné číslo vám už neřeknu. Od začátku jsem to myslela hlavně jako takovou sociálně-terapeutickou dílnu. Lidé odcházeli po šesti i osmi hodinách práce a děkovali, že se cítí „zmeditovaní“. A užiteční. Ustálila se nám tam taková komunitka tvořená z části absolventy kurzů Beatiny dílny. Já jsem většinu času vlastně nic neorganizovala. Lidi se sešli, aby pomohli, a věci se děly. Všichni jsme se tam moc naučili. Vlastně jsem si uvědomila, že jsem se zdaleka nejvíc věcí v poslední době naučila v dílně nebo na workshopech. Děláním. Zkoušením.

Připadá mi proto logické, že knihovny, které se vnímají – a připravovaná Koncepce rozvoje knihoven na léta 2021–2027 to ukotvuje – jako instituce vzdělávací, učící, komunitní, rozšiřují své služby o rozměr „learning by doing“ (učení se děláním) a vybavují se různými druhy technologií. Mají přitom na co navazovat. V zahraničí od roku 2005 zřizování takových dílen v knihovnách postupně narůstá; od roku 2013 vznikají návody, metodiky a publikace, jak je používat k rozvoji svých uživatelů a komunit.

Knihovna jako pracovna

V průzkumu, který jsme v rámci projektu Sociální inovace v knihovnách nechali na KISK zpracovat (formou online panelu), přes 80 % respondentů souhlasilo, že knihovna by měla být společenským centrem obcí a komunit, a přes 70 % s tím, že knihovny podporují u mladých lidí jejich kreativitu. Vedle klasického „knihovna jako obývák města“ se také ukázalo, že si ještě více lidí představilo knihovnu jako pracovnu a že jsou knihovny obecně vnímány jako přátelské. V úvodním bloku online semináře o makerspace v knihovnách o tom mluvila Laďka Zbiejczuk Suchá.

Online seminář Makerspace, laboratoře a dílny v knihovnách jsme uspořádali 3. 6. na KISK s Petrem Škyříkem, Natálií Káčovou a Tomášem Markem a ve spolupráci s Tomášem Mejzlíkem z brněnského FabLabu jako takovou první vlaštovku, sondu do českého knihovnictví, jak se v tomto ohledu vyvíjejí knihovny u nás, zda a jaké případně mají potřeby se sdílet.

Poprvé jsem se s reálným plánem vybudovat dílnu v knihovně setkala loni v rámci projektu Sociální inovace v knihovnách na KISK během přípravy polytechnické dílny v SVKUL, se kterou jsme pomáhali. Věděli jsme o Poličce a Třinci, MKP, doslechla jsem se, že v Českých Budějovicích něco chystají. Věděli jsme také, že pár knihoven už z VISK 3 získalo peníze na technologie a že se knihovny zapojovaly do šití roušek nebo tisku štítů. Ale nevěděli jsme, zda je zakládání dílen v knihovnách téma. Více než stovka účastníků semináře ukazuje, že zřejmě ano.

Do přípravy polytechnické dílny v SVKUL jsme jako externího mentora zapojili Tomáše Mejzlíka a společně s Robinem Szaffnerem a Jiřím Brožem z knihovny jsme prošli všemi oblastmi, které je v souvislosti s otevřením a provozem dílny potřeba rozmyslet, naplánovat a zařídit – zejména vybavení a prostor, provozní model (interně i externě), program a akce. Není toho málo a na cestě se samozřejmě objevují nové a nové otázky i komplikace. Dobrá zpráva je, že jsou triky, jak si to ulehčit a nechat si pomoci (a spousta jich také na semináři zazněla).

Nemusíte to mít, ale když už...

Přesto, než se na některá hlavní doporučení a zkušenosti ve stručnosti podíváme, hodí se říci, že to nemusíte mít. Rozvíjet své čtenáře, uživatele a komunitu lze různými způsoby a dílna je jenom jednou z nich. Jak v úvodu semináře uvedl Vít Richter, cest k moderní knihovně, která aktualizuje svůj účel a poslání ve společnosti, je několik, koexistují a je na každé knihovně, jakou proporci tradičních, vzdělávacích, kulturních a komunitních aktivit si zvolí. Nebudeme chybovat, pokud se při tom vyjde z kontextu a potřeb místní komunity, slovy Víta Richtera z potřeb těch, kteří nás potřebují, kterým chceme pomoci nebo je přitáhnout ke svým službám. A také z možností a schopností zaměstnanců knihovny, na které dílna klade nové nároky.

Typické role, které je potřeba zastat, jsou: vedoucí projektu/dílny, technická podpora, programová podpora; takovou specifickou rolí je „rozvíječ“ komunity/síťovač, jenž se stará o to, aby se uživatelé cítili dobře, naslouchá jejich potřebám, podněcuje je k vlastní iniciativě, propojuje mezi sebou a zapojuje nové lidi. Aby mohli předávat zápal a radost z tvorby, musí sami hořet. Nemusí se hned stát experty na všechny nakoupené stroje, ale měli by mít v sobě takové to hračičkovství, trpělivost a chuť předávat dál, co sami nabyli. A dostat prostor to rozvíjet.

Veronika Šancová zakládala Prototýpky, neziskovku vzdělávající děti v podnikavosti a digitálních kompetencích, poté, co zjistila, že její děti po nástupu do školy přestaly doma tvořit a že to není problém jenom v její rodině. Prototýpci pracují nejčastěji s mladšími školními dětmi, které vybavují kompetencemi k tomu, aby mohly realizovat své nápady a projekty. Skupinka dětí ve věku 9–11 let zvládne celý proces výroby, prodeje a distribuce potištěných triček, včetně nastavení e-shopu, připojení platební brány a vystavování faktur. Není vůbec na škodu, když potřeba zřídit v knihovně dílnu vychází z konkrétních (i zcela soukromých potřeb) vás nebo vašich kolegů.

Nejste v tom sami

Když se tedy ten malý zázrak stane, v knihovně se najde někdo, kdo má zájem a chuť se do dílny pustit, setká se to s potřebou a zájmem komunity i s vizí a směrem, kterým se chce knihovna rozvíjet, je tu již poměrně rozsáhlá infrastruktura, hnutí nadšenců do tvoření, tzv. Maker Movement, které si pomáhá a přijme vás mezi sebe. 

Neexistuje univerzální návod, jak postupovat, co nabízet a s kým spolupracovat. Záleží vždycky na místě a jeho specifikách. V té pestrosti, kterou to vytváří, je krása. Svědčila o tom druhá část semináře, ve které sdíleli své zkušenosti a plány kolegové z pěti knihoven. Každá cesta je jiná a všechny dávají smysl! Spoustu zkušeností se už podařilo získat, spousta cest byla prošlápnuta bez ohledu na to, zda otevíráte dílnu v Praze nebo Bruntále. Můžete se opřít o zkušenosti jiných a propojit se s celým světem. Na sdílení, spolupráci a otevřenosti celé hnutí makerů stojí.

Organizace Make More, kterou na semináři prezentoval Ondra Kašpárek, vznikla proto, aby pomáhala vzniku nových dílen, jejich propojování a sdílení. FabLab Brno dává veřejně k dispozici všechno svoje know-how (až do úrovně technických specifikací a postupů školení na jednotlivé stroje) a připravuje tzv. FabLab University, která bude mj. nabízet akreditované kurzy pro vzdělavatele (otevřené i knihovnám), jak technologie smysluplně propojit s výukou a vzděláváním.

Mít prostor a stroje je jen začátek. Na semináři se kromě jiného dozvíte, že není až tak důležité mít hodně prostoru a že stroje a technologie taky nemusí stát miliony. Dá se začít v malém, ale vybavení by mělo být kvalitní a fungovat spolehlivě. To, co dílně vdechne ducha a smysl, je vedle kvalitního a atraktivního obsahu, který nemusíte nutně vymýšlet (stačí vhodně zapojit, co už bylo jinde vymyšleno a je volně k dispozici), také komunita tvůrců, která se kolem dílny vytvoří.

Nechte je to vymyslet

Otevření FabLab Brno v roce 2017 předcházela série workshopů, fokusních skupin s budoucími uživateli dílny a diskuze s různými stakeholdery o jejich představách a potřebách. V SVKUL jsme také zapojili místní hráče a formou dotazníku potenciální uživatele. Z více než stovky odpovědí přes dvacet lidí odpovědělo, že by měli zájem se zapojit už ve fázi příprav a podílet se na budoucí podobě dílny. S lidmi, které váš nápad zřídit v knihovně dílnu nadchne už na začátku, má smysl spolupracovat a zapojit je už do přípravy tzv. provozního modelu (tzn. souboru postupů, které ve svém celku z pohledu uživatele představují to, jak to u vás v dílně funguje).

Přicházím k vám poprvé a třeba se musím někde zaregistrovat, zaplatit členský příspěvek nebo jdu v nějaký určený čas na prohlídku dílny, po které se teprve rozhodnu, zda se zaregistruji. V každém případě potřebuji vědět, jak to celé funguje, kdy můžu přijít, jestli a kde si mám rezervovat místo, jak si nakoupím materiál, který spotřebuji (nebo si mám přinést vlastní? jaký?), jaká pravidla mám dodržovat. Bude tam kafe? A budeme si tykat? Než můžu začít pracovat na nějakém sofistikovanějším stroji, potřebuji, aby mi někdo ukázal, jak na to, a seznámil mě s pravidly bezpečnosti práce. Čím jednodušší a přívětivější pro mě bude, jak to u vás funguje, tím se tam budu lépe cítit, rád se navracet a posílat k vám své přátele a známé.

Ušetříte si spoustu času a možná i zklamání, když se svých potenciálních uživatelů zeptáte, budete jim naslouchat a necháte je, aby vám pomohli s nastavením podmínek. Když se to povede, tak své první věrné „zákazníky“ získáte ještě předtím, než otevřete dveře dílny.

Pojďte se propojit

Seminář si můžete pustit ze záznamu na https://sites.google.com/view/makerspace-online-seminar/ a podívat se na prezentace hostů. V první části jsme se bavili o vizích, kam to celé směřuje, vykoukli z knihovnického prostředí a dozvěděli se o tom, co je to Maker Movement, k čemu je užitečný a co chystá. Ve druhé části se sdílely knihovny s knihovnami, mj. Michal Denár z Creative Hub v Městské knihovně Česká Třebová; Hana Šandová z Půdy v Městské knihovně Polička; Jiří Brož a Robin Szaffner z Polytechnické dílny SVKUL; Michal Jokeš ze Sousedské dílny DOK16 v MKP; Martin Čadra z Technologického parku v Knihovně Třinec a v rámci tzv. tržiště ještě řada dalších.

Ve třetí části jsme se zaměřili na to, jak zůstat ve spojení. Petr Škyřík nabídl už v úvodu několik možných scénářů. Účastníci během semináře vyplňovali dotazník, o které z nich by měli zájem – od chci vědět, že něco existuje, přes chci vyjet na exkurzi a dál se v tématu vzdělávat až po chci se pravidelně potkávat a posouvat to aktivně dál. Jak jste na tom vy? Na https://tinyurl.com/y5v8sn7a vyplňte dotazník a pojďte se propojit.

Věřili byste mi i bez první vlny pandemie, že se hodí, když mají lidé nějaké praktické dovednosti a dokáží efektivně spolupracovat, domluvit se a realizovat společné projekty? Společnosti to dává stabilitu, odolnost (resilienci – již brzy by se mělo objevit ve slovníku vašich zřizovatelů!). Beatinou šicí dílnou prošly za dobu jejího fungování už stovky lidí. Spousta se jich potom zapojila do šití roušek. Nikdy nevíte, kde se ten um, se kterým někoho seznámíte, bude hodit. I kdyby vedl jenom k radosti z toho, že si umím něco opravit či vytvořit, je to paráda!