ZLATA HOUŠKOVÁ zlata.houskova@gmail.com

Pamatuji si, že jsme před lety diskutovali na výkonném výboru o významu SKIP. Vedena snahou ujasnit si, co pro mne SKIP znamená, napsala jsem tehdy rýmovačku, která začínala slovy:

Když slyším SKIP,
hned je mi líp.
Není to vtip,
je to jen tip,
jak líp obstát v profesi,
nepodlehnout depresi…

Dál si to nepamatuji a papírek se mi někam ztratil. Když se ale dnes zamýšlím nad tím, čím pro mne SKIP byl a je, trochu se musím usmát, ty veršíky totiž stále platí. Ale vážně:

SKIP se pro mne stal druhým (neplaceným!) zaměstnáním, celoživotním údělem, skvělou šancí a výzvou. Přinesl mi spoustu práce a povinností navíc (jako předsedkyni pražské organizace, tajemnici výkonného výboru, člence několika sekcí…), které jsem ovšem na sebe brala dobrovolně, takže jsem je plnila ráda. A znáte to, když děláte práci rádi a baví vás, je to skvělé!

Měla jsem možnost účastnit se desítek zajímavých projektů, aktivit a akcí, k nimž bych se pravděpodobně jinak nedostala: založení Klubu dětských knihoven, Sekce veřejných knihoven, sekcí Bezbariérová knihovna, 60+, vzdělávání a skupiny komunitních knihoven, zrodu VISK, společné Noci s Andersenem, projektu Kniha mého srdce, spolupráce s Českou televizí, soutěže Kamarádka knihovna, projektu Národní soustavy povolání a Národní soustavy kvalifikací, S knížkou do života… – to jen namátkou, výčet by zabral několik stránek. A asi bych ho ani nedala dohromady! Některé aktivity měly zcela zásadní význam pro mou kvalifikaci, jiné pro osobnostní rozvoj a většina byla přínosem pro mou profesi. Umožnily mi zabývat se odbornými problémy, které by mne možná jinak zcela minuly, a některé z nich jsem mohla pomoci řešit. Být užitečný je skvělý pocit! Prostřednictvím SKIP jsem tak mohla realizovat řadu svých představ, plánů a nápadů. Kdy a kde se vám to podaří?!

SKIP mi také umožnil četná setkání s báječnými lidmi – ať už v oboru, nebo mimo něj –, setkání, k nimž by pravděpodobně jinak nedošlo, zprostředkoval mi možná stovky kamarádských a i několik opravdu přátelských vztahů, za což jsem opravdu vděčná, protože ty trvají stále a dávají životu hlubší smysl.

Díky SKIP jsem nemusela ani v důchodu zcela opustit svou profesi. Jsem v kontaktu s ní i lidmi kolem ní a stále se mohu podílet na vývoji oboru v oblastech, které mě zajímají. Stále se na mne obracejí se žádostí o konzultaci či spolupráci i o generace mladší kolegové a studenti. Co víc by si mohl důchodce přát?

A navíc – a jen mezi námi: myslím, že jsem se SKIP zažila spoustu opravdové zábavy. A to je v životě prostě k nezaplacení. Takže: když slyším SKIP, hned je mi líp!