O konferenci Knihovny současnosti se díky místu jejího konání často hovoří jednoduše jako o Seči. Také letos se účastníci 18. ročníku setkali právě tam, a to ve dnech 14.-16. září. Ovšem naposledy… Příští rok se přesuneme do Českých Budějovic, jak bylo na začátku konference sděleno. Důvod je zřejmý, areál Junior centra již přestal svým stávajícím prostředím vyhovovat a neodpovídá postavení a prestiži této významné události v knihovnickém oboru.

Na sestavení programu a výběr témat jsme se již předem zeptali předsedkyně SDRUK ČR v předchozím rozhovoru. Dále bychom vám tedy rádi nabídli informace o jednotlivých sekcích, a to poněkud netypickým způsobem. Požádali jsme o příspěvky jejich moderátory, aby popsali, co se právě v jejich programu událo důležitého, zajímavého apod.

První společný den a jednu ze sekcí druhého dne, kterou moderovala právě Lea Prchalová, si dovoluji vzhledem k osobní účasti (a k tomu, že její moderátorku jsme již „zaúkolovali“ v rozhovoru) popsat sama.

DEN PRVNÍ

Letošního zahájení konference se zúčastnil také náměstek ministra kultury pro umění a knihovny Radek Zdráhal, který účastníky svým slovem přivítal a byl přítomen při odborném programu zaměřeném na přípravu Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2011-2014. Před jeho započetím byly tradičně předány Medaile Z. V. Tobolky, jejichž nové nositele představujeme v tomto čísle.

Moderátor Vít Richter poté již zval k přednáškám jednotlivé garanty pracovních skupin, které na přípravě koncepce pracují. (Podrobněji jsme o přípravě koncepce informovali ve Čtenáři č. 6/2010, str. 234.) Rozsáhlejší příspěvek přednesl Tomáš Řehák (MěK v Praze, garant skupiny Klient/Služby), který v něm zdůraznil, proč jsou příprava koncepce a samotný do­kument pro obor důležité. Poté ná­sledovaly zprávy o činnosti a náplni dalších pracovních skupin. Veškeré prezentace jsou vy­staveny na stránkách SDRUK http://www.svkos.cz/sdruk/konference-knihovny-soucasnosti/2010/clanek/knihovny-soucasnosti-2010-prezentace/.

DEN DRUHÝ

Dopolední tematický blok nazvaný Od standardu ke spokojenosti byl naplněn opravdu pestře a všechny prezentace mohu doporučit k prostudování. První dva příspěvky zaměřily jejich autorky na plnění a problematiku standardu VKIS ve svých krajích (Marie Šedá - MSVK v Ostravě, Eva Semrádová - SVK v Hradci Králové). Jana Nejezchlebová (MZK Brno) se zamyslela nad tím, Co ve standardech chybí? a její přednášku doplnila Bohdana Křepinská (MěK Hodonín) tematikou Podpora regionu v oblasti vzdělávání. On-line katalogy, webové stránky, služby knihoven a možnosti spolupráce v této oblasti hodnotila Ladislava Zemánková (NK ČR). Ladislava Suchá (KISK FF MU, Brno) se zabývala Sběrem a administrací on-line dotazníků a představila užitečné nástroje, které k těmto účelům slouží. Vít Rich­ter (NK ČR) pohovořil o Aktualizaci standar­du VKIS, kdy přiblížil současný stav přípravy jeho novely, připomněl základní pojetí standar­du a současnou někdy problematickou kategorizaci knihoven. Zabýval se plněním a pro­blé­my stávajícího standardu a představil návr­hy na nové indikátory. Roman Šantora (www.vyzkumyknihoven.cz) si připravil vystoupení pod názvem Stanou se uživateli knihoven? a uvedl konkrétní příklad, kdy chce knihovna rozšířit uživatelskou základnu o více studentů středních škol. Připravil také případovou studii zaměřenou na zájem této skupiny o e-knihy. Sekci uzavřel svým vystoupením Marketingová koncepce aneb Kterak učinit návštěvníka šťast­ným Vlastimil Ježek (Česká televize). Jeho slo­va nedoprovázela počítačová prezentace, ovšem tento příspěvek si můžete (stejně jako mnoho dalších) přečíst ve sborníku z konferen­ce. 

LENKA ŠIMKOVÁ > ctenar@svkkl.cz  

Zrod sekce Knihovny po drátě… byl dramatický. Původně organizátoři požadovali sekci s tématem elektronických informačních zdrojů, program dělený na dopolední přednášky a odpolední workshop. Nakonec se však ukázalo, že konference Knihovny současnosti je oprav­du společným dílem pořadatelů i moderátorů - na návrh moderátorů byl koncept rozšířen na téma poskytování virtuálních služeb. Nezastíráme, že nás velmi ovlivnila i nově se rodící Koncepce rozvoje knihoven 2011-2014, která akcentuje posílení celého systému knihovních služeb a jejich zpřístupnění každému bez ohle­du na místo, roli či registraci v konkrétní knihov­ně. Myslíme si, že jsme se přiblížili i vizi celodenního workshopu. Po každé prezentaci následovala otevřená a velmi přínosná diskuse všech posluchačů i přednášejících. V časovém plánu programu bylo počítáno s deseti minutami na tyto debaty a opět se nám osvědčilo raději pečlivě vybírat přednášky, neumořit posluchače staccatem přednášek po 15 minutách, a uhájit si právě cenný čas na povídání. Ptali se všichni a ptali se hodně. Moderátorskou dvojici Štěpánka Žižková - Radka Římanová doplnil tentokrát Martin Svoboda (všichni NTK v Praze), který v závěrečné hodinové gala diskusi znovu potvrdil svou pověst moderátora-provokatéra.

Dovoluji si tedy citovat právě jeho dojem z této sekce: „Když pohlédnu zpět na seznam přednášek, nepochybně v paměti utkvěla Lenka Maixnerová, za odvahu a úpornost, která jedině může vést k úspěchu; Václav Kapsa, za otevření nových obzorů, co může „obyčejný člověk“ nalézt na hudebním webu; a Milan Janíček, za technický fígl, který může nabízet každá knihovna; každý z jiného pohledu. Z věcných popisných přednášek byl nejlépe podán příspěvek Věry Pospíšilíkové a Kateřiny Kamarádkové o E-Book on Demand v ČR a Hanuše Hemoly o službě Ptejte se knihovny.“ 

Práce moderátora sekce na Seči nezahrnuje jen prosté „uvádění“ nebo hlídání časopro­storu jednotlivých příspěvků. Obsahuje také cca půlroční komunikaci s jednotlivými přednášejícími. Při akci samé je moderátor tak důvěrně obeznámen s genezí vzniku a náplně příspěv­ku, že již nemůže hodnotit přínos té či oné prezentace.

Všichni posluchači v sekci byli díky úsilí přednášejících po celý den ve velmi dobré společnosti. Je velká škoda, že celý den proběhl bez záznamu, což je možná tip pro pořadatele příští „Seče“ v Českých Budějovicích.

Moderátoři mají stejnou trému jako přednášející a stejně jako oni si přejí, aby každý příspěvek našel svého posluchače. I tato snaha stála za novou knihovnickou specializací, jejíž typickým představitelem je Štěpánka Žižková, librarian/gate-keeper. Model nádražní hala oprav­du žádné přednášce neprospěje. Na dveřích vystavený program se dařilo časově dodržet, nebyl tedy důvod k častému pohybu lidí během přednášek.

Když jsme zjišťovali od našich kolegů, kteří se také konference zúčastnili, které přednášky je zaujaly v sekci Knihovna po drátě..., tak mimo těch zmíněných již M. Svobodou byla často uváděna i přednáška Barbory Ševčíkové a Jany Šubové OPAC 3. generace. Za všechny cituji jeden z názorů: „Přehledné, srozumitelné, profesionálně podané, prezentace velice pečlivě připravená (množství ilustrujících fotografií sic!). To, že se jednalo o přednášku zaměstnankyň firmy Cosmotron, bylo potlačeno tak, že člověk neznalý věci to ani nepostřehl. Bylo-li řečeno cizí slovo, vzápětí bylo vysvětleno, takže i ostřílený profesionál -sivý knihovnický vlk byl poučen, povzbuzen a nezaskočen.“

Škoda jen, že se v závěrečném programu třetí den konference již nenašel prostor pro zprávu o sekci od posluchačů. V rámci naší sekce jsme zpracováním takové zprávy pověřili její nejmladší účastníky. Moc se přimlouváme za to, aby se tento bod napříště neopomí­-jel. Vždyť stále ještě platí, že jakkoli nelze kon­ferenci pořádat v celotýdenním běhu, tak největším negativem je překryv zajímavých přednášek i diskusí v jednotlivých paralelně pro­­bíhajících sekcích. Účast lze trochu nahradit dodatečnou návštěvou webu SDRUK, kde jsou již prezentace přístupné. I když improvizované vystoupení Pavly Švástové v závěrečné diskusi o spolupráci knihoven v rámci Registru digitalizace tam nenajdete, o tom se bude jen vyprávět... 

RADKA ŘÍMANOVÁ > radka.rimanova@techlib.cz  

Sekce Technologie v knihovnách s baťovským podtitulem Strojům dřinu - lidem myšlení neměla letos záměrně tak přesně specifikované téma, jako tomu bylo v loňském roce (Knihov­na 2.0). Cílem výběru přednášejících bylo po­ukázat na více či méně technologické novinky v oboru, bez ohledu na jejich roli ve službách knihoven a na to, zda pocházejí ze sféry komerční či knihovnické.

Jednání sekce otevřel Ctibor Škuta (NTK v Praze) velmi zajímavým, neřkuli zábavným příspěvkem s názvem Automatizace knihovnických systémů s využitím technologie Sikuli. Představil volně dostupný SW, s jehož pomocí lze automatizovat některé rutinní a často opakované úkony v (nejen knihovních) systémech pomocí grafického programování typu „klikni na toto tlačítko, pak něco vyplň do tohoto políčka, pak klikni sem…“. Martin Vojnar (MULTIDATA) připomněl již mnoho let existující, ale v české praxi málo či vůbec nevyužívaný technický standard v příspěvku Protokol ISO MVS - konec ruční práce. Ukázal, jak jednoduše a rychle by spolu mohly knihovní systémy při vyřizování meziknihovních služeb komunikovat a kolik manuálních kroků by se dalo ušetřit. Další vystoupení neslo (pro někoho možná poněkud záhadný) název Olga has poked České knihovny. Poke back? Block aplication? aneb Sociální média v praxi knihoven: necháte se přesvědčit? Olga Biernátová (Ústřední knihovna UTB Zlín) v něm poutavým, inspirativním a místy provokativním způsobem shrnula komunikační a marketingové možnosti, které dnes sociální média dávají knihovnám k dispozici. Ty je však zatím využívají nedostatečně a často nevhodným způsobem. První blok jednání uzavřel příspěvek Vladimíra Karena (Alber­­tina icome Praha) s titulem Jak na „služby příš­tí generace“: lze nabídnout uživatelům komfort za přijatelné náklady? Pod tímto obecným názvem se skrývalo představení SW produktu AquaBrowser, který plní roli výkonného a uživatelsky orientovaného vyhledávacího rozhra­ní schopného fungovat nad různými knihovními systémy, které pak plní pouze roli katalogizačního a výpůjčního modulu. S novinkami z Brna vystoupili Petr Žabička a Pavla Švástová (oba MZK Brno) v příspěvku Projekty MZK: obohacování katalogů, hledání map a metadatový editor. Zazněly aktuální informace o serveru obalkyknih.cz a jeho rozvoji, nových možnostech pro hledání map v knihovních katalozích a SW pro tvorbu metadat pro digitální dokumenty v systému Kramerius - to vše k dispozici zdar­ma pro české knihovny. Petr Škyřík (KISK FF MU Brno) představil v příspěvku Knihovna.cz - epicentrum znalostí pro knihovny? projektový záměr, který má za cíl soustředit na této atraktivní doméně mnoho praktických dokumentů a informací pro knihovníky a kromě jiného také nabídnout novou, moderní „šablonu“ pro weby knihoven. Jana Tesařová (DYTEC) ve svém shrnujícím vystoupení popsala Využití technologie RFID pro komplexní řešení v knihov­nách. Prezentace byla zakončena filmem, který názorně ilustroval možnosti RFID, ně­kte­ré v českém knihovním prostředí zatím velmi zřídka vídané. Celou sekci uzavíral příspěvek Viléma Sklenáka (CZ.NIC) s názvem MojeID - přínosy jednotné identity pro knihov­ny. Navazoval velmi těsně na téma prostupné registrace v knihovnách (součást Koncepce rozvoje kniho­ven prezentované první den). Systém MojeID (v ostrém provozu od 26. 10.) nabízí uživatelům jednoduchý způsob používání jednot­ného a bezpečného přihlašování k nejrůznějším on-line službám pomocí jednoho uživatelského jména a hesla. Knihovny by se mohly stát jedním z míst, kde může dojít k ověřování fyzické identity.

Odpoledne následoval workshop na téma E-knihy jako budoucnost knihoven. Otevřel ho příspěvek Kateřiny Vojířové a Kateřiny Bajo Netřeba se bát - elektronické knihy Městské knihovny v Praze. Autorky v něm představily zejména projekt digitalizace a zpřístupnění díla Karla Čapka, Boženy Němcové a příběhů o Sher­locku Holmesovi ve formě elektronických knih. Věnovaly se otázkám získávání textů, formátů pro zpřístupnění, autorskoprávní problematice a také nezbytné propagaci. Příspěvek byl záměrně zvolen jako jakýsi odrazový můstek pro následnou diskusi. Vzhledem k počtu účast­níků (cca 30) nebylo nutné další dělení do skupin, jak jsme původně plánovali. Téma diskuse bylo rámcově stanoveno takto: pojem e-kniha, její místo ve službách knihoven, akvizice těch­to dokumentů a jejich propagace. Linda Janso­vá v průběhu workshopu zaznamenávala postře­hy z debaty, jejich digitální podoba je k dispozici on-line¹.

Myšlenek a názorů zaznělo během několika hodin mnoho a podrobněji se jim bude věnovat zvláštní článek, zde tedy jen stručně. Je třeba rozlišovat pojem e-knihy (e-book) jakožto nehmotného obsahu v souborech různých formátů a e-čtečky (e-reader), tedy HW zařízení. Na klíčovou otázku, zda se mají knihovny zajímat o e-knihy a včlenit je do svých služeb, zaznívaly vesměs kladné odpovědi. V českém prostředí jde stále o fenomén poměrně nový (mj. díky malé nabídce současné produkce v češtině od nakladatelů), v zahraniční však e-knihy v knihovnách již „zdomácněly“. Do doby, než se e-čtečky masově rozšíří (či jejich roli převezmou jiná zařízení), má smysl i jejich půjčování v knihovnách, ať už s připraveným obsahem či prázdných, vždy však s ohledem na autorský zákon. Stěžejní pro vztah autor - nakladatel - e-kniha - knihovna - čtenář je nalezení vhodného obchodního modelu služeb, který by všem zapojeným přinesl nějaký benefit - autorům a nakladatelům finanční profit, knihovnám další uživatele a uživatelům levněj­ší a/nebo snazší přístup k e-knihám. Možným podobám tohoto „potravního řetězce“ byla věnována značná část diskuse. Na řadu přišly také obvyklé úvahy o budoucnosti tištěných knih a jejich „místě na slunci“. Pokud jde o samotný vznik e-knih, nelze pravděpodobně očekávat, že by začaly masově vznikat přímo v knihovnách, spíše zde sehrají svou roli komerční subjekty v kombinaci s veřejnou doménou pro volná díla. Výzvou do budoucna je však např. získání kvalitních plných textů z ma­sové digitalizace, která se postupně rozbíhá v národním projektu NK ČR a MZK. Knihovnickým tématem bylo také např. to, jak vnímat a popisovat e-knihy v kontextu FRBR - jako faksimile určitého vydání, či jako nové vyjádření - vydání díla? Závěrem lze shrnout, že e-knihy se pravděpodobně do služeb českých knihoven prosadí, budou-li k tomu vytvořeny legislativní a komerční podmínky, ale také vůle a motivace ze strany knihoven. Ve všech těchto směrech bude účelné postupovat koordinovaně a nikdy nezapomínat na smysl tohoto směřování - koncového uživatele, čtenáře.

JAN KAŇKA > kanka@kfbz.cz

ODKAZY:

1 Obrazová podoba: tinyurl.com/eknihy1, textová podoba: tinyurl.com/eknihy2

Tematická odpolední sekce Škola základ života? byla velmi zajímavá a otevírala knihovnické veřejnosti průhled do neznámých a asi i netušených problémů našeho školství. Zmítala se mezi nezlomným optimismem přednášejících z vysokých škol, kteří byli plni nadšení ze schopných, inteligentních, aktivních a tvůrčích studentů, a hlubokým pesimismem až depresí pedagogů z vyšších odborných škol, kteří ve stínu současného ohrožení existence vlastních učilišť, nízké úrovně studentů a minimálního zájmu uchazečů o „náš“ obor viděli bu­douc­nost oborového vzdělávání černě. Dvě zá­stupkyně integrovaných středních odborných škol se ocitly někde mezi těmito póly. Se střízlivým vnímáním nejistoty do budoucna hod­notily poměrně pozitivně současnou situa­ci vzdělávání v oboru na svých učilištích.

Pokud se někdo domníval, že sekce naznačí řešení dlouhodobého rozporu mezi poměrně slušnou kvantitou (i kvalitou) absolventů oborových škol a tristním počtem těch, kteří nastupují do knihoven, jeho očekávání splněno nebylo, a ani nemohlo být. Oborové (stejně jako ostatní) školy příliš nezajímá, kam jejich absolventi nastupují, některé si dokonce ani jejich uplatnění nezjišťují. Důležité pro ně snad je, aby byli absolventi zaměstnatelní, jinak by to na školu vrhlo v dlouhodobém výhledu znatelný stín. A zaměstnatelní/zaměstnaní „naši“ absolventi jistě jsou. Nejdůležitější pro školu ovšem je, zda je o obor zájem, tedy zda poptávka ze strany uchazečů převyšuje nabídku či možnost jejich uspokojení; totiž počet studentů = finanční dotace. V tomto ohledu nemají zatím na rozdíl od vyšších odborných škol žádný problém vysoké školy; snad jen ten se slovem „knihovnictví“ ve svém názvu. Zájem o studium našeho (?) oboru je - a byl by možná ještě větší bez dodatku „knihovnictví“ v názvu „Informační studia a…“. Ponechme na úvaze čtenáře, proč… Katedry (ústavy, kabinety) vysokých škol v ČR v názvu ono slovo, které kdysi opravňovalo jejich zrod a existenci, na rozdíl od jiných zemí (podle informace přednášejících) zatím trpí - někteří je k naší radosti i obhajují. Vyšší odborné školy je buď vypustily (VOŠIS Praha), nebo částečně podržely (VOŠKISS Brno); střední školy s výjimkou brněnské, která je stále přiznává, je v názvu nemají a vedou „knihovnictví“ jen jako jeden z nabízených oborů pod jednotným názvem daným akreditací: Knihovnické a informační systémy a služby.

Hlubší nahlédnutí do problematiky, jíž se přednášející - každý ze svého úhlu pohledu - zabývali, není na této ploše možné, ale jistě by stálo za podrobnější seriál článků z pera odborníků - např. právě přednášejících v sekci. Zmínit bychom však měli alespoň některé otázky, které z jednání (spíše implicitně) vyplynuly:

• Jaké je postavení knihoven na pracovním trhu, kolik (a jakých) volných pracovních míst průběžně nabízíme? Jsme vůbec zají­mavým segmentem pracovního trhu, je eko­nomicky efektivní pro takto malý segment pracov­ní síly produkovat ve speciálních obo­ro­­vých školách? Jsme schopni zaměstnat roč­ně tolik absolventů?

• Budou nadále existovat vyšší odborné školy? Jaké mají postavení a budoucnost v systému školství? Proč „kamenné“ univerzity nepřepustily nižší vysokoškolské vzdělání (bakalariáty) těmto školám orientovaným na prakticky zaměřené vyšší vzdělání? Jaká je úroveň současného středního odborného školství, resp. vyššího školství a jak ji ovlivňuje financování škol „na žáka“ (tedy čím více studentů, tím více peněz)? Padl dokonce názor, že leckterý současný bakalář je maximálně na úrovni dřívějšího maturanta…

• Je vůbec ještě zájem o studium knihovnictví mezi příslušníky mladé generace? Je to svébytný studijní obor? A naopak, učí se na oborových školách to, co potřebujeme pro práci v knihovnách?

• Máme jasně zformulované požadavky a potřeby pro náš obor, pokud jde o počty absolventů, jejich kvalifikaci, kompetence, úroveň vzdělání?

• Jsme schopni něčím zvýšit atraktivitu knihoven pro mladé kvalifikované absolventy oborových škol?

Otázek by byla celá řada. Mnohé z nich by v této chvíli zůstaly bez odpovědi, mnohé odpovědi by byly v současné době zjednodušující a bez reálných podkladů. Z jednání sekce však celkem jednoznačně vyplynulo, že jedna z prio­rit připravované koncepce knihoven na období nejbližších čtyř let, tedy koncepce celoživotního vzdělávání v oboru, je prioritou pro odbornou veřejnost mimořádně důležitou a mě­la by jí být věnována náležitá pozornost.

Bližší informace o obsahu sekce je možné zachytit ve sborníku z konference, který se jistě v dohledné době ocitne též na webu SDRUK.

ZLATA HOUŠKOVÁ > Zlata.houskova@nkp.cz  

DEN TŘETÍ

Konference Knihovny současnosti se letos konala už po osmnácté, přesto se zde problematika vnitřního prostředí knihoven poprvé objevila až v roce 2009 v rámci tematického bloku Knihovna obývák města (http://www.svkos.cz/ sdruk/konference-knihovny-soucasnosti/2009/clanek/knihovny-soucasnosti-2009-prezentace/). Byly v něm prezentovány především zahraniční knihovny. Letos jsme se v bloku Příjemné prostředí a pohodlí aneb Co s inte­-rié­ry knihoven zaměřili převážně na české knihov­ny a zkušenosti českých knihovnic při tvorbě interiéru.

Úvodní referát Michaely Brožové, aut. arch. z Fakulty architektury ČVUT v Praze Příjemné prostředí a pohodlí knihoven - cíl anebo prostředek? se zabýval hledáním optimálních kvalit vnitřního prostředí knihoven ve vztahu k jejich informační, vzdělávací a ko­munitní funk­ci. Na základě příkladů mapoval souvislosti architektury knihoven s aspekty ergo­nomickými, psychologickými, zdravotními, estetickými, kulturními a spirituálními. Před­nášející zmíni­la otázku prašnosti, elektromagnetického vlně­ní, akustických a optických stre­sů, ionizace vzduchu a klimatizace. Vyzdvihla důležitost správného světla, ticha, podpory komunikace a integrace knihovny do okolí. Za základní předpoklad optimálního prostředí knihoven považuje autorka požadavek zdravého prostředí ve smyslu definice zdraví WHO, jako stavu bio-psycho-sociální pohody; v posledních letech navíc umocněném hodnotou spirituálního zdraví. Jako příklad správně postavené a vybavené knihovny představila univer­­zitní knihovnu v Lausanne (Rolex Learning Center), jejíž architekti obdrželi prestižní Pritz­kerovu cenu za architekturu 2010. Podobné téma zvolila Zdeňka Dohnálková z Knihovny univerzitního kampusu MU v Brně. Pokud projektanti knihoven respektují základní pravidla (nekřížení cest knihovníků a uživatelů, jednoduché orientační systémy, dobře navr­žené vytápění, větrání a osvětlení), můžeme si shodně s autorkou na otázku v názvu vystoupení Může být knihovna krásná, funkční a zdra­vá současně? odpovědět kladně. 

Další velmi inspirativní teoretickou přednáškou přispěla do tohoto bloku Andrea Watt z Ústavu informatiky FPF Slezské univerzity v Opavě. V prezentaci nazvané Ergonometrie a pracovní prostředí v knihovnách se zaměřila na ergonomické požadavky pracovního prostředí zaměstnanců knihoven. Posluchačům dala návod, jak si pracovní prostředí přizpůsobit tak, aby skýtalo maximum pohodlí a nezraňovalo. V závěru prezentovala výsledky pilotní studie provedené ve třech knihovnách Moravskoslezského kraje.

Libuše Nivnická si posvítila na interiéry knihovny Jiřího Mahena v Brně a podělila se o zkušenosti z rekonstrukce budovy knihovny. Velmi otevřeně uvedla kladné i záporné příkla­dy architektonických „zásahů“. V podobném duchu se nesl příspěvek Danuše Lošťákové, která v prezentaci ukázala na změny v interiérech, k nimž došlo v následných letech po rekonstrukci Knihovny Univerzity Palackého v Olomouci. Nelze vytvořit ideální knihovnu. S měnícími se potřebami uživatelů by měly mít knihovny možnost měnit uspořádání svých vnitřních prostorů a dávat jim novou náplň. Upozornila, že dnes jsme při hodnocení vnitřního prostředí knihoven mnohem kritičtější než na konci 20. století, kdy se začaly stavět první nové budovy knihoven v České republice.

Ředitelka SVK Plzeňského kraje Ivanka Horáková nám přiblížila rekonstrukci hlavní budovy této knihovny. Knihovna sídlí v bývalém klášteře a cílem komplexní rekonstrukce vnitřních prostor bylo vybudovat volný výběr knih a s tím související nové uspořádání služeb. Za největší přínos považuje paní ředitelka realizaci studijních zón.

Příběh jedné knihovny zmapoval úspěšnou rekonstrukci budovy pro potřeby Masarykovy veřejné knihovny ve Vsetíně. Helena Gajdušková se s posluchači podělila o zkušenosti ze stěhování a z prvních let provozu. Podle průzkumu spokojenosti uživatelé hodnotí knihov­nu jako velmi příjemné místo pro vzdělávání, oddych a relaxaci.

Jak bylo patrné z jednotlivých prezentací, i když se knihovníci snažili, ne vždy byli architekti ochotni naslouchat. Tam, kde spolupráce architektů, designérů a knihovníků fungovala, vytvořili společnými silami příjemné a inspirativní prostředí pro návštěvníky knihoven. 

Nicméně problém vyšší či nižší židle a vhod­ný či nevhodný tvar myši bledne před zkázou mnohdy jediného kulturního stánku v obci. Vodní živel je strašný. O zatopených knihovnách na Liberecku nás ve stručnosti na začátku celého bloku informovala Dana Kroulíková, předsedkyně Regionálního výboru SKIP Libereckého kraje. Doufejme, že i zde platí rčení všechno zlé je pro něco dobré, a poškozené knihovny se doč­kají nejen obnovy budov, ale také moderního příjemného interiéru vybaveného vhodným pohodlným nábytkem.

Vnitřní prostředí knihoven je téma živé, stále máme co zlepšovat. I když se prioritně touto problematikou zabývá konference Knihovny a architektura (http://library-architecture.upol.cz/2007/), doufám, že nebude na konferenci Knihovny současnosti v příštích letech opomíjena.

EVA SVOBODOVÁ > eva.svobodova@svkhk.cz