LENKA MÜLLEROVÁ mullerova.len@gmail.com

Sekundární knižní texty (tzv. paratexty) jsou v současné době vnímány jako důležitá součást knižního světa, která podstatným způsobem vstupuje do celého procesu knižní komunikace. Paratexty jsou totiž místem, kde se poprvé setkává potenciální příjemce díla či kupec knihy s různými typy „sdělení“ verbálního i neverbálního charakteru, které vytvářejí jakousi vstupní bránu k autorskému textu. Tyto „texty“ totiž obklopují autorský (též primární) text ze všech stran, a tím ovlivňují, případně i tvarují komunikaci mezi jím a jeho vnějším okolím, tj. čtenáři, kupci, zprostředkovateli a dalšími subjekty knižního světa.

Existence paratextů a jejich přijetí širší veřejností je důležité z mnoha důvodů. Základní funkcí paratextů je informovat potenciálního příjemce textu o různých aspektech díla (uveďme například četné informace o žánru textu, tematice knihy, postavách díla, o autorovi, nakladateli či dalších literárních, popřípadě i vněliterárních skutečnostech, o nichž se tvůrce paratextu domnívá, že jsou nebo by mohly být pro příjemce důležité). Předrecepční hodnocení jednotlivých aspektů primárního textu (nejčtenější autor, nejvydávanější kniha, bestseller, výjimečná osobnost hlavního hrdiny díla, napínavý román, který se čte jedním dechem…), selekce sdělovaných údajů například na záložkách knihy, které se týkají autora knihy, tématu či protagonisty, odkazy k dalším mediálním variantám (knižní podoba úspěšného seriálu) jsou jen několika příklady z bohatosti paratextového vybavení české knižní produkce.

Další významnou funkcí je poskytnutí návodu k recepčním aktivitám čtenáře, schopnost tyto procesy ovlivňovat a usměrnit, případně napomoci tvarovat „obraz“ díla: „Publikace věnovaná více než stoleté historii mimořádné muzejní instituce zároveň v mnohém odráží dramatické osudy českých a moravských Židů v minulém století. Kniha se opírá o obsáhlý výzkum v domácích i zahraničních archivech. Přináší množství objevných informací a mnohé události v historii muzea staví do nového světla. Mimo jiné vůbec poprvé nabízí ucelený náhled na válečné dění v této instituci, o němž kolují mnohé legendy a hypotézy. Podle zjištění autorky je však zjevné, že nejznámější z nich, o muzeu vyhynulé rasy, je více metaforou než skutečným obrazem toho, co se ve válečném pražském židovském muzeu doopravdy dělo. /…/ I když má publikace charakter odborného textu doplněného rozsáhlým poznámkovým aparátem, je napsána čtivým jazykem a příběh muzea, který se před čtenářem odvíjí, má díky historickým okolnostem rychlý a dramatický spád.“ (Z anotace knihy Archa paměti. Cesta pražského židovského muzea pohnutým 20. stoletím Magdy Veselské.)

Paratexty rovněž dokážou přilákat a přivábit potenciálního kupce/čtenáře ke koupi knihy či k přečtení díla, na druhé straně ho mohou též od pořízení či přečtení knihy odradit, a tím de facto „uzavřít“ recepční proces či jej případně „vytvořit“ ještě před jeho vlastním započetím. Čtenářka o své zkušenosti píše (úryvek uvádíme s původními chybami, pozn. L. M.): „Už mnohokrát jsem narazila na obálku knihy, která mě přímo odpuzovala, i když mě třeba anotace zaujala. A jak zde bylo řečeno, kdyby mi nebyl kniha doporučena, zřejmě bych se do ní nepustila, protože ta obálka je naprosto příšerná. Nechápu, co je špatného na původních obálkách, proč mají češi takovou úchylku dělat vlastní obálky, které nedokážou ani v nejmenším vystihnout děj knihy, ale teď už je to jedno. Na to, že o knize prohlašují, že je to bestseler, z ní nejsem zas tolik nadšená.“ [http:// www. databazeknih.cz /knihy/nastroje-smrti-mesto-z-kosti-41464, 16. 4. 2013] Pro ilustraci situa­ce ješ­tě připomeňme, že v době předinternetové nezřídka vznikaly obsahy knih čtenářských deníků opsáním záložkových textů či doslovů, a to zejména, pokud obsahovaly informace o některém z důležitých aspektů textu. V čase internetu dochází velice často k přejímání jiných paratextů (tzv. sdílené zkušenosti), jimiž jsou různými autory zveřejňované obsahy knih na různých webových stránkách.

Citujme ještě jednu čtenářku: „Hned, co jsem na tuhle obálku narazila, tak mě zaujala – kniha asi nebude nic pro mě – balerína, která dostane mechanické srdce? ehm. Ale musím uznat, že obál­ku to má značně lákavou, navíc je vám díky ní a názvu už od začátku jasné, o čem to asi tak bude. A ačkoliv si já knihu nejspíš nepřečtu (ledaže by mě přesvědčily recenze), tak se i tak jedná o obálku, u které by mi rozhodně nevadilo, kdybych ji měla doma.“[http://mischasbookishworld.blogspot.cz/2013/02/nove-obalky-5.html, 17. 4. 2013]

Z reflexe dívky je velmi dobře zřetelný proces rozhodování o budoucí koupi knihy či recepci díla, který se odehrává v prostoru paratextové komunikace. Ze sdělení však zaznívá ještě jedna funkce paratextu, která je spjatá s artefaktovostí (tj. přístupností díla ke smyslovému vnímání), a jež stimuluje potřeby člověka knihu vlastnit a mít ji z nějakého důvodu (umělecké zpracování obálky, ediční řada, bibliofilské vydání, mimořádný výtisk apod.) ve své knihovně či sbírce.

Funkčnost jednotlivých sekundárních textů ovlivňuje mnoho aspektů: typ paratextu, jeho umístění v knižní komunikaci, cílová skupina čtenářů/kupců/sběratelů, autorský či nakladatelský

záměr paratextového sdělování, druh a žánr primárního textu, předchozí „život“ vydané knihy, sdílená zkušenost čtenářů a mnoho dalších.

Prostorem, v němž paratexty působí, je nejenom bezprostřední okolí textu, které je ohraničeno fyzickou podobou knihy (zde najdeme především název díla, záložkové texty, předmluvu, doslov, přední a zadní stranu obálky…), ale též široký mimoknižní prostor – uveďme například svět perio­dik a jejich literární rubriky či inzertní plochy, oblast nakladatelských tiskovin (ediční plány, reklamní letáky, výlohy), široké internetové prostředí (knihkupecké, knihovnické a literární weby, sociální sítě apod.) a celou řadu dalších. Paratextový vliv na čtenáře si pak lze představit jako cestu přes nějaký most, průchod chodbou či vstupní halou, skrze niž prostupuje potenciální příjemce či kupec knihy dovnitř k autorskému textu a jíž také „vychází“ ven. S jakými texty se může recipient v takové chodbě setkat? Vně knihy například zaznamená reklamu v novinách, inzeráty v dopravních prostředcích, aranžmá knihkupecké výlohy, uspořádání a vybavení knihkupectví, nakladatelský leták o knize, sdílenou zkušenost na sociální síti, uvnitř knihy pak poutavé informace o textu na zadní straně knihy, přitažlivé grafické ztvárnění edičního počinu, informace o autorském textu a jeho kontextu na záložkách knihy či v předmluvě/doslovu, značku (brand), jíž může být jméno autora, nakladatel knihy, typ textu… Uvedené příklady paratextů, jež však představují pouze zlomek paratextového světa, naznačují, že šíře variant jejich působení, ale také „obrazů“ o autorském textu, je takřka nekonečná. Z výše uvedených reflexí čtenářů vidíme, že ne vždy jsou informace o edičním počinu „pozitivní“. Je nasnadě, že snahou mnohých nakladatelů je řídit komu­nikaci o knize a pokusit se ji „sjednotit“ v maximální míře v celém prostoru paratextového pů­sobení. V takovém případě pak čtenář najde takřka identický text o knize v edičním plánu nakladatele, v inzerátech, na webových stránkách knihkupců i knihovníků, případně i na sociálních sítích. Počet a typ „potkaných“ paratextů konkrétním čtenářem je vysoce individualizovaný, při zmíněném řízení paratextové komunikace nakladatelem existuje však vysoká pravděpodobnost, že potenciální čtenář či kupec díla zaznamená sdělení, kterým jej nakladatel knihy láká k některé z aktivit (koupi, četbě, sběratelství, mediátorské aktivitě…).

Autorem koncepce paratextů byl na konci 80. let 20. století francouzský naratolog Gérard Genette. Jeho základní rozdělení paratextů na epitexty (existují vně knihy) a peritexty (jsou součástí fyzického objektu knihy) dále rozvíjeli v pozdějších letech i další badatelé (v zahraničí například P. Lane, P. Lejeune, M. Kirschenbaum, u nás autorka textu).

V současné době rozlišujeme následující typy paratextů podle:

1) místa existence:

• V nějšími paratexty (epitexty) jsou všechny sekundární texty verbální i neverbální povahy, které existují v okolí knihy a vstupují do procesu literární komunikace mezi autorem a příjemcem textu. Mezi epitexty patří například rozhovor s autorem díla v periodickém tisku či na internetu, kritika a recenze v novinách či v časopise apod.

• Vnitřní paratexty (tzv. peritexty) obklopují či vyplňují primární text v jeho bezprostřední blízkosti, tj. jsou součástí knihy jako fyzického objektu. Jde zejména o titul, jméno autora, tištěné věnování, prolog, epilog, komentáře či záložkové texty, případně o texty soukromé povahy (např. rukopisné věnování či psané poznámky).

2) použitého kódu:

• Verbální paratexty (z lat. verbum, slovo) jsou sdělované prostřednictvím jazyka a řeči. K verbálním paratextům náleží například titul díla, jméno autora, předmluva, doslov, poznámky, recenze, reklamní texty apod.

• Neverbální paratexty jsou „sdělované“ mimoslovním způsobem. Patří k nim zejména volba formátu knihy, papíru, typografické úpravy, ilustrace, logo edice či nakladatele, použité barvy apod.

3) autorství:

• Autorské paratexty jsou vytvořeny tvůrcem díla. Mezi typické autorské peritexty patří zejména název díla, jméno autora, motto, dedikace, případně i signovaný úvod, doslov či poznámka.

• Nakladatelské paratexty, jejichž původcem je nakladatel. Mezi nakladatelské peritexty patří především texty na záložce a na zadní straně obálky, úvod, doslov a poznámky napsané nakladatelem knihy, různé propagační texty apod. Nakladatelskými peritexty mohou být i další knižní paratexty, jež jsou obecně pojímány jako autorské (např. titul díla, motto, věnování, předmluva, doslov) – uveďme kupříkladu příslušenství knihy vydané a uspořádané nakladatelstvím po smrti autora (tzv. posthum paratexty).

• Mediátorské paratexty pocházejí od mediátora (zprostředkovatele) knihy (knihovny, školy či jiného subjektu). Vznikají až ve fázi fyzické existence knihy a mohou mít řadu forem (např. knižní anotace na webových stránkách knihoven, ústní komentář či návod k recepci díla ve škole apod.).

4) umístění v knize vůči primárnímu textu:

• Prefixové (také úvodní, front matter) knižní paratexty jsou umístěny před autorským textem a předcházejí vlastní četbě primárního textu. Jde zejména o titulní stránku, předmluvu, motto či dedikaci (věnování), v některých případech i obsah.

• Infixové (také prostřední, between matter) knižní paratexty vyplňují autorský text. Patří sem například názvy kapitol, mezititulky, ilustrace a marginálie. Jejich nejčastější funkcí je dovysvětlit pojmy či kontext díla.

• Postfixové (také závěrečné, end matter) knižní paratexty jsou lokalizovány za autorský text. Díky svému umístění v knize jsou detekovány často až po přečtení textu recipientem díla. Mezi knižní postfixové paratexty náleží například poznámky, doslov, komentář, případně propagační texty apod.

5) adresáta paratextového sdělení:

• Veřejné paratexty jsou určeny širší veřejnosti (např. titul, jméno autora, tištěné věnování, prolog, epilog, komentáře či záložkové texty).

• Privátní a intimní paratexty, jimiž bývají nejčastěji rukopisně vepsaná věnování či poznámky o textu nebo recepčních aktivitách čtenáře, jsou dodatečně připojenými paratexty do početně omezeného počtu knih, často pouze do jediného díla, a mají většinou výrazně osobní charakter (uveďme kupříkladu rukopisné věnování Karla Čapka T. G. Masarykovi či Masarykovy vpisky do jeho knih).

Celý přehled základního typologického rozlišení paratextů lze znázornit takto:

Přehled neobsahuje paratexty specifické povahy, k nimž patří například překladatelské sekundární texty, jež pomáhají recipientovi díla překonat transkulturní a časovou divergenci zdrojového a přeloženého textu knihy. Zvláštní roli mají i paratexty zprostředkovatelské, které jsou určeny zcela jinému příjemci, než je adresován primární text knihy (typickými představiteli jsou paratexty v dětské literatuře pro nečtenáře a začínající čtenáře). Velice zajímavým typem jsou paratexty mystifikačního charakteru, jež záměrně znejasňují hranici autorského textu a paratextů a rozšiřují mysti­fikační hru i za hranice díla (uveďme například paratextové vybavení některých knih o Járovi da Cimrmanovi).

Současná nesnadná situace knižního trhu způsobuje, že snahou jednotlivých vydavatelství je zejména ekonomicky „přežít“ a dostatečně se „zabydlet“ na českém knižním trhu. Zmíněný trend vede k pozvolnému nárůstu paratextů knihy a postupné profesionalizaci redakční práce nových nakladatelství, která se učí „vybavovat“ své knihy takovými texty, které „umí“ lépe a účinněji komunikovat se svými čtenáři. Nevyhnutelná větší pozornost sféře paratextů tak není dána pouze potřebou subjektů, podílejících se na genezi paratextů, ale také potřebou příjemců získat větší dovednost v rozlišování obou typů textů – primárního i sekundárních, a chápat jejich úlohu v procesu recepce díla. Rozeznání paratextů a pochopení jejich role v literárním světe by se proto mělo stát jednou ze základních kompetencí současného čtenáře.

LITERATURA:

•   GENETTE, Gérard. Seuils. Paris: Points, 1987.
•   LANE, Philippe. La périphérie du texte. Paris: Nathan Université, 1992.
•   MÜLLEROVÁ, Lenka. Paratexty a česká nakladatelství (knižní strategie v 90. letech 20. století). Kostelec nad Orlicí: Litterae, 2010. ISBN 978-80-254-6612-4.
•   MÜLLEROVÁ, Lenka. Knižní marketing. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. ISBN 978-80-244-3357-8.
•   Webová stránka věnovaná paratextům – http://litterae.mypage.cz/

PaedDr. Lenka Müllerová, Ph.D., MBA je literární vědkyně, bohemistka, vysokoškolská pedagožka.

Zabývá se českou literaturou, literaturou pro děti a mládež, knižním marketingem, sociologií literatury.