Zdroje jsou dostupné v Knihovně knihovnické literatury Národní knihovny ČR

Literární fórum knihoven – Spisovatelé ze Saska v saských knihovnách je projekt, který štědře financuje saské ministerstvo pro vědu a umění. Projekt zajišťuje nákup knih saských autorů včetně jejich propagace formou veřejných čtení. Více než 100 saských spisovatelů a překladatelů uspořádalo 226 veřejných čtení pro více než 2800 dětí do 13 let a 1100 mladých lidí do 18 let a přibližně pro 4100 dospělých čtenářů ve více než 151 veřejných knihovnách, 22 školách a 54 dalších kulturních organizacích. Němci si velmi uvědomují význam literatury a nazývají ji „duchovní potravou“. Zástupci saských spisovatelů a překladatelů se snaží samostatně získat finanční prostředky u politiků a představitelů státní správy a samosprávy, aby mohli svoji práci prezentovat ve veřejných knihovnách. Svobodný stát Sasko díky tomuto lobbingu vyčlenil na tento projekt pro roky 2013–2014 až 50 000 euro. Projekt, který byl slavnostně zahájen 15. květ­na 2014 v Městské knihovně v Lipsku, spojil spisovatele a překladatele se zástupci knihoven a bude podporován i v následujícím období. Dalším vrcholem série autorských čtení byla panelová diskuse za účasti spolkového ministra pro vědu a umění, předsedy Rady saské literatury a dalších představitelů uměleckého a politického života Saska. Průzkum ukázal, že největší zájem mají čtenáři v Sasku o napínavé detektivky a historické romány. Oblíbené jsou také regionální knihy o Sasku, slabší je zájem o poezii.

(Das Magazin der Bibliotheken in Sachsen – Nr. 2/Juli 2014, s. 112–114)

Příležitostem, které nabízejí sociální média, se věnují aktivně i skandinávské knihovny. Sociální média nejsou pouze sociální sítě, ale také obchodní sítě, záložkovací systémy a zprávové servery. Sociál­ní média služby knihoven sama o sobě nezachrání, ale poskytují možnosti jejich rozvoje. Library 2.0 bylo velmi populární téma na mnoha knihovnických konferencích, ovšem ve většině případů to nevedlo ke zvýšení uživatelské interaktivity. Ve finských knihovnách proběhl zajímavý výzkum o využívání sociálních médií. Zkoumal rozhraní mezi knihovnami a sociálními médii, jejichž využívání není ve finských knihovnách něco, co prostupuje všechny aspekty každodenní knihovnické práce. Výsledky průzkumu jasně ukazují, že interaktivita ze strany uživatelů knihoven nepřijde automaticky, vyžaduje vědomé úsilí aktivních knihovníků, kteří vidí jako velkou překážku práce se sociálními médii nedostatek času. Uživatelé vykazují vůči knihovnám informační aktivity, které jsou společné knihovnám i sociálním sítím – čtení, hledání a zprostředkování informací, ale také aktivity, které jsou daleko bližší právě sociál­ním médiím – komunikace, tvorba informací a jejich sdílení. Úspěch na sociálních médiích se často měří v číslech – počet lajků, komentářů, sdílení apod. Pro knihovny se zde nabízí především užší a aktivnější komunikace s uživateli a rozvoj online služeb.

(Scandinavian Public Library Quarterly – Vol. 47, No. 3/2014, s. 38–41)

Bavorská státní knihovna vlastní významný počet arabských prvotisků a vzácných tisků. Její odborní pracovníci zjistili, že ironií dějin vznikl tiskařský lis s arabskými písmeny v 16. století v Evropě. Zavedení tiskařských technik v Orientu dlouho bránili opisovači textů a protesty islámské náboženské obce. Historie arabského knihtisku je stará 500 let a právě v roce 1514 na popud papeže Julia II. vytiskl benátský tiskař Gregorio de Gregorii první arabský tisk s názvem Kitāb ṣalāt as-sawācī. Mnichovský dochovaný tisk pochází z knihovny orientalisty a diplomata Johanna Widmanstettera Albrechta (1506 až 1557). Další orientální tisky pocházejí z tiskárny v Římě, kde působil francouzský typograf Robert Granjon (1513–1590). V 17.–18. století bylo v Evropě vytištěno asi 200 arabských knih. Arabské gramatice se věnoval slavný orientalista Thomas Leyden Erpenius (1584–1624) a kaligrafické písmo navrhl Francois Savary de Breves (1560–1627). Úžasné zjištění je, že svatá kniha muslimů Korán byla poprvé vytištěna křesťany v Benátkách r. 1537 Alessandrem Paganinim (1509–1538). Byla určena na vývoz do Osmanské říše a jedna kopie je uložena v benátském klášteře San Francesco della Vigna. Bavorská státní knihovna všechny arabské vzácné tisky digitalizuje a zpřístupňuje svým uživatelům.

(Bibliotheks Magazin – Nr. 3/2014, s. 34–40)

Připravil Roman Giebisch