Milé čtenářky, milí čtenáři,

už jste si taky zkusili otevřít ChatGPT a napsat zadání? Já tentokrát ve shodě s tématem měsíce nadatlovala: úvodník pro knihovnický časopis o umělé inteligenci, 1000 znaků (což je necelá polovina celkové délky, to abych měla místo i na upozornění na další články). No, něco mi vylezlo. Mělo to hlavu i patu a věty by využít šly. Ale v tu chvíli jsem pocítila potřebu „napsat to jinak“.

Články o AI jsou místy až filozofickou úvahou (jaká je úloha a společenská odpovědnost knihoven?), místy přinášejí konkrétní rady, jak se postavit k realitě každodennosti. Článek Míly Lince a Ondřeje Hudečka připomíná, že změny přicházejí, přicházet budou, a za důležité autoři pokládají (a v tom se s nimi stoprocentně shodnu), „co to udělá s lidmi“. Předpokládají, že vzroste význam lidského kontaktu, že bude vzácný a že poslání knihoven se nezmění. To je, myslím, úvaha příznivá. Ještě před tématem, jako do úplně prvního článku je možno nahlédnout do překladu Lublaňského manifestu, sepsaného univerzitními kapacitami a uveřejněného na podzim na knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem: méně se čtou knihy, celkově se čte povrchněji, nesoustředěněji… Manifest vyzývá ke změně tohoto trendu – také filozofický přesah, kdo si vezme do ruky tohle číslo, bude veden k zamyšlení.

Když se dívám na další příspěvky, vidím, že jsou pestré – často se píše třeba o práci s dětmi. Jde o další část cyklu o Malé technické univerzitě, připomenutí, že Klub dětských knihoven SKIP slaví tři dekády své existence, v dalším článku najdeme aktivity krajanské školní knihovny poblíž Curychu. Se Čtenářem můžete také poprvé zabrousit do historie regionálních periodik, nahlédnout do nové pobočky Městské knihovny v Praze na Petřinách, připomenout si některé koncepční dokumenty nebo zjistit, co všechno dokážou venkovské knihovny. Inspirativní informace ze zahraničí o komunitní roli knihovny reprezentuje článek o největší bruselské veřejné knihovně. A o neobvyklých posluchačích čteného textu, jaké mají v knihovně milovické, jsme, myslím, ještě nepsali nikdy…

A tak v závěru úvodníku (částečně spolu s AI) zadoufám, že náš časopis bude inspirací a zdrojem informací nejen pro knihovníky, kteří se zajímají o umělou inteligenci a chtějí využívat její přínosy pro knihovnickou praxi, ale i pro nás, kteří pořád píšeme postaru. A spolu s výše jmenovanými autory připomínám, že: Jde nám přeci o lidi. Jen nesmíme být slepí ke světu kolem nás. Krásné předjaří přeji!

PAVLA VLKOVÁ