VLADIMÍRA ŠVORCOVÁ vladimira.svorcova@seznam.cz

Pavlu Vlkovou znají knihovníci jako redaktorku měsíčníku Čtenář. Společně s Jaroslavem Císařem, šéfredaktorem časopisu, tvoří tým, který je zárukou pro pracovníky knihoven všech typů, velikostí i zaměření z celé republiky, že každý měsíc vyjde nové číslo časopisu, na který netrpělivě čekají. Navíc vedle elektronické verze též v podobě dnes ohroženého druhu, časopisu tištěného a v letošním roce jubilujícího. Které periodikum se může pochlubit pětasedmdesátiletou tradicí?

Pavla je autorkou pravidelných úvodníků Od redakčního stolu, o které se spravedlivě dělí se svým šéfem. Především tak jsem ji v posledních letech vnímala i já. Jednou se mi svěřila, že píše verše, a některé mi dala přečíst. Byla jsem překvapena, protože Pavlu znám jako výbornou zpěvačku, členku několika hudebních uskupení, vím, že vedle zpěvu se věnuje též historickému tanci. Ale verše? Bylo to tak. V nelehkém životním období začala psát. Nejprve do šuplíku, po čase, jak sama říká, dala na radu přátel, že by jejím veršům slušel papír. Nakonec si k životnímu jubileu udělala radost a vydala své básně z let 2017 až 2022 knižně. Začátkem letošního roku přišla na svět sbírka nazvaná Credo, kterou na cestu životem citlivě výtvarně vybavila dlouholetá grafička časopisu Čtenář Kateřina Bobková. Redakčně se na knize podílela jedna z Pavliných dcer, Markéta Vlková.

Dovolím si uprostřed vrcholícího léta vzpomenout na krásný dubnový podvečer (19. 4. v 18.00 hodin), kdy se ve studovně Středočeské vědecké knihovny v Kladně sešli příznivci poezie, Pavlini kamarádi, přátelé, kolegové, aby přivítali na svět autorčinu prvotinu. Představením knihy provázel se šarmem sobě vlastním šéfredaktor Čtenáře Jaroslav Císař, ukázky četla autorka za vydatné pomoci recitátorek Ivony Kasalické a Dany Klozbergové. Originální hudební doprovod harfistky Věry Zdislavy Rais a kytaristy Karla Pazderky, který řadu Pavliných básní zhudebnil, ještě umocnil umělecký zážitek. Zajímavé je, že autorka pro své verše zvolila především tři básnické formy, které se vyznačují přesně vymezenou strukturou a logickým členěním: sonet, limerik a haiku. Sbírku rozdělila do tří částí. První nazvala Šalom a obsahuje verše chronologicky řazené tak, jak postupně vznikaly. Pravidelní čtenáři měsíčníku pro knihovny se v této části mohou setkat s Redaktorským sonetem I aneb Snem před odevzdáním úvodníku Čtenáře 11/2018, který si opravdu v jedenáctém čísle toho roku mohli v časopise přečíst. Druhá část, nazvaná Filosofikon s podtitulem 10 a 1 veršovánka, obsahuje verše volně inspirované antickou filozofií. Třetí část, nazvaná Přátelům aneb Dárky, obsahuje básně věnované konkrétním osobám. Dovolím si uvést jednu z nich a doufám, že nebude z mého příspěvku vypuštěna. Osoba, které byla věnována, je známá nejen nám, kladenským knihovníkům.

K odchodu do důchodu (Jiřímu)

Ať kdokoli si o vedoucích říká
že musí přísní být na knihovníka
a tvrdí s absolutní určitostí
že šéf nic nepořídí s laskavostí
zeptám se krátce: A co Jiří Mika?

Poetický podvečer byl pohlazením na duši, tolik potřebným v dnešním světě plném nevraživosti, negativismu, násilí. Poděkování náleží nejen autorce, ale všem, kteří jí s jeho přípravou pomáhali. Myslím, že podobných akcí by mělo být co nejvíc. A kde jinde než v knihovnách? Ani stovky lajků na sociálních sítích nemohou nahradit osobní setkání.