KATEŘINA SPURNÁ katerina.spurna@nm.cz

První časopis nazývaný Světozor vycházel v letech 1834–1835 ve vydavatelství Synové Bohumila Haase. Vzorem mu byly především německé „penízkové“ magazíny, resp. britské „penny papers“. Na doporučení historika Františka Palackého (1798–1876) se jeho prvním šéfredaktorem stal Pavel Josef Šafařík (1795–1861). Časopis si kladl za cíl poskytnout poučení z rozličných oblastí lidské činnosti, např. literatury, zeměpisu či přírodních věd, a to formou dostupnou pro široké čtenářské vrstvy, tedy s bohatým obrazovým doprovodem. Časopis vycházel jednou týdně v sobotu, první číslo vyšlo v březnu 1834. Titul si však nezískal širší čtenářskou základnu a hned v následujícím roce po svém založení zanikl.

V roce 1867 začal vydávat časopis s identickým názvem právník a podnikatel František Skrejšovský (1837–1902). První číslo vyšlo 13. 7. 1867 a list následně vycházel každý pátek. Obdobně jako časopis vycházející ve 30. letech si i tento Světozor kladl za cíl představit svým čtenářům původní českou i překladovou beletrii a také zajímavosti z dalších vědních oborů, např. umění, architektury, historie a rovněž hospodářství a přírodních věd. Významnou částí časopisu byla jeho obrazová složka; kromě umělecky zajímavě řešeného a pro Světozor typického záhlaví byly jednotlivé texty doplňovány kresbami (např. portréty významných osobností) či reprodukcemi fotografií. List sledoval také domácí i zahraniční politické dění, např. války na Balkáně v 80. letech 19. století. Na konci 19. století se však časopisu přestalo finančně dařit a v roce 1899 došlo k jeho sloučení s dalším významným titulem té doby Zlatou Prahou.

V roce 1900 se pak známý nakladatel Jan Otto (1841–1916) rozhodl začít vydávat ve svém nakladatelství časopis obdobného zaměření, který by byl tzv. levnější variantou zmíněné Zlaté Prahy. První čtyři ročníky vyšly ještě pod názvem Ilustrovaný svět, od pátého byl však časopis opět nazýván Světozor. Stejně jako jeho předchůdci i tento časopis obsahoval ve svých počátcích významnou část beletristickou, která však časem začala ustupovat jiným tématům, např. cestopisům. Důležitým doplňkem titulu byla znovu obrazová složka, tentokrát reprezentovaná především fotografiemi a reprodukcemi uměleckých děl, důležitým tématem se stalo také válečné zpravodajství. Z významných šéfredaktorů časopisu lze zmínit např. Eduarda Basse (v letech 1925–1930), jehož v roce 1930 nahradil Josef Čapek (1887–1945). V druhé polovině 30. let se do podoby titulu začala promítat rovněž složitá mezinárodněpolitická situace. Poslední číslo pak vyšlo 5. 3. 1943.¹

1 Při zpracování textu byly použity následující zdroje: MERHAUT, Luboš (ed.) et al. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. Svazek IV/I S–T. Praha: Academia, 2008, s. 451–463 (hesla Světozor /1/, Světozor /2/ a Světozor /3/.); Digitalizovaný fotoarchiv časopisu Světozor dostupný v digitálním archivu časopisů provozovaném Ústavem pro českou literaturu AV ČR a na www.digitalniknihovna.cz