ROMAN GIEBISCH Roman.Giebisch@nkp.cz

ZLATA HOUŠKOVÁ zlata.houskova@gmail.com

Vědecko-metodický kabinet tehdejší Universitní knihovny v Praze (dále VMK) měl již od svého založení v roce 1953 mj. za úkol pořádat knihovnické kurzy a instruktáže. Byly zahájeny především doškolovací kurzy pro zaměstnance bez odborné kvalifikace, kteří byli v té době přijímáni do knihoven, a to kurz základní a kurz doplňování knihovních fondů. Pověření k jejich pořádání svěřilo Universitní knihovně Ministerstvo školství, a tak se VMK stal organizátorem kurzů a jeho studovna přednáškovou síní.

50.–80. léta

Postupně se připravovaly doškolovací kurzy na různých úrovních: základní, střední, vyšší. Přednášeli především pracovníci kabinetu K. Groh a M. L. Černá. Některé kurzy se pořádaly ve spolupráci s katedrou knihovnictví. Vedle doškolovacích kurzů proběhl již v roce 1956 kurz Práce s technickou a ekonomickou literaturou. V knihovně se také zařizovala pravidelná praxe posluchačů katedry knihovnictví i Osvětové školy, instruktáže a praxe některých zaměstnanců z fakultních i jiných vědeckých knihoven. VMK zároveň připravoval doplňkové instruktáže (o knihovnách a jejich organizaci) k přednáškám pořádaným na vysokých školách pro posluchače zejména z prvních ročníků. Pracovníci VMK pomáhali přednáškami i v kurzech pro knihovníky jiných resortů.

Ke všem kurzům byly sestaveny osnovy, postupně rozmnožované pro účastníky. K pedagogické činnosti VMK patřila i práce na učebnici pro Osvětovou školu, jejíž některé kapitoly zpracovali K. Groh a M. L. Černá, dále přednášky v kurzech pořádaných jinými institucemi i pravidelné přednášky na katedře knihovnictví v Bratislavě. VMK získával postupně pro metodickou i vzdělávací práci v krajích zkušené odborníky z dalších knihoven, což umožnilo rozšířit počet vzdělávacích akcí. Novinkou roku 1957 byl dálkový kurz s konzultacemi v Brně, neboť většina přihlášených účastníků pocházela z Moravy. Pedagogické oddělení (předchůdce dnešního Oddělení vzdělávání) tedy organizovalo a pedagogicky i logisticky zajišťovalo knihovnické kurzy různých typů pro stovky knihovníků v celé republice. Samozřejmostí bylo také vedení statistik kurzů či šetření stavu knihovnického vzdělání v republice, koncipování dalšího systému školení knihovníků aj.

V roce 1963 byla Ústřednímu vědecko-metodickému kabinetu (dále ÚVMK) uložena realizace jednotné soustavy mimoškolního vzdělávání pracujících. ÚVMK pak spolupracoval jednak při přípravě zásad dalšího rozvoje mimoškolního vzdělávání, jednak provedl speciální průzkum ve vybraných okresech, který tvořil podstatu zprávy pro ministerstvo školství a kultury. Funkce knihoven v mimoškolním vzdělávání se soustavně propagovala na poradách a školeních ředitelů, přednáškami a instruktážemi v krajích i články v odborných časopisech, např. ve Čtenáři, Metodickém zpravodaji apod. Od roku 1965 se ÚVMK účastnil plnění státního vědecko-výzkumného úkolu „Soustava výchovy a vzdělávání dospělých“, jehož výsledky byly zřejmé nejen v práci knihoven, ale i v činnosti nakladatelství, knižního obchodu, osvětových zařízení a společenských organizací. Pro zvýšení odborné kvalifikace zaměstnanců v roce 1965 proběhl přednáškový cyklus Výpočetní a organizační technika v oboru vědeckých informací. Současně začaly probíhat jazykové kurzy pro zaměstnance knihovny.

Od roku 1966 se ÚVMK úspěšně účastnil plnění státního vědeckovýzkumného úkolu „Základní teoretické a metodologické problémy výchovy a vzdělávání dospělých“. Byl proveden průzkum ve stovce knihoven, uskutečnilo se cca 1500 standardizovaných rozhovorů a výsledky pak byly zpracovány podle kategorií obcí.

Jedním z úseků metodické práce ÚVMK byla péče o „kádrový“ (tj. personální) rozvoj, zaměřená jak na profesionální, tak na dobrovolné knihovníky. Patřilo sem doplňování základní odborné kvalifikace, různé formy doškolování a informování o nových poznatcích v oboru. ÚVMK realizoval odborné semináře, kurzy a instruktáže pro pracovníky specializované na konkrétní úsek práce. Byl připraven i návrh pomaturitního a postgraduálního studia pro absolventy oborových středních a vysokých škol, poskytující možnost specializace i prohloubení kvalifikace.

Sedmdesátá léta přinesla „socialistickou vědeckotechnickou revoluci“ a s ní nový požadavek na další vzdělávání, které mělo vést k návyku soustavného studia a samostatné orientaci ve světě knih a knihoven. Tato „revoluce“ přímo diktovala povinnost vést mladé lidi při výběru četby nejen k získávání vědomostí a poznatků, ale také k vyhledávání potřebných informací a využívání literatury a knih jako vědeckého pramene a nezastupitelného nástroje vzdělávání. ÚVMK měl v tomto smyslu za úkol připravovat semináře o práci knihoven s dospívající mládeží, proto mj. v roce 1973 provedl průzkum orientovaný na problematiku práce s mládeží ve všech samostatných odděleních veřejných knihoven pro děti a mládež. Jeho výsledky měly sloužit ke zkvalitnění práce s dětmi a mládeží.

Počátkem osmdesátých let se ideově výchovná práce knihoven usměrňovala vydáváním metodického materiálu obsahujícího rozpracované vládní usnesení „Hlavní směry kulturně výchovné činnosti“. Pokud jde o knihovny, kladl se důraz na světonázorovou výchovu mládeže a zvyšování její kulturní úrovně; akcentováno bylo rovněž esteticko-výchovné působení knihoven a jejich zapojení do systému „Mládež a kultura“. I v tomto, především ideologicky zaměřeném období samozřejmě oddělení do určité míry realizovalo metodickou a vzdělávací činnost. Pozitivem byly pravidelné kontakty a spolupráce s ústředními knihovnami krajů a sítí v rámci tzv. jednotné soustavy knihoven a s oborovými školami.

90. léta až současnost

V 90. letech průběžná spolupráce se středními knihovnickými školami a Katedrou vědeckých informací a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pokračovala. Odideologizováním původního metodického kabinetu vzniklo nové Středisko výzkumu a rozvoje knihovnictví (SVRK) s velmi významně redukovaným počtem systemizovaných míst. Vzděláváním se plně zabýval pouze jeden pracovník. Přesto SVRK organizovalo vedle jednorázových přednášek a vzdělávacích akcí pro zaměstnance Národní knihovny (NK) řadu akcí pro pracovníky zejména veřejných knihoven a rovněž první rekvalifikační kurzy určené pracovníkům knihoven se středoškolským vzděláním v neknihovnických oborech; ty se setkaly s velmi dobrou odezvou. Od roku 1992 se pak pravidelně pořádaly akreditované rekvalifikační knihovnické kurzy kombinované jak pro středoškoláky (roční studium), tak pro vysokoškoláky (dvouleté studium se závěrečnou prací). Později byly podle zásad ministerstva školství akreditovány pouze jednoroční rekvalifikační kurzy pro středoškolskou úroveň. Od roku 1991 probíhaly také semináře o řízení knihoven v nových ekonomických podmínkách pro ředitele okresních a řídící pracovníky odborných knihoven.

V roce 1993 bylo ustaveno současné Oddělení vzdělávání (dále jen oddělení), které svými aktivitami velmi rychle vešlo do povědomí nejen pracovníků NK, ale především ostatních veřejných knihoven. Oddělení průběžně zajišťovalo exkurze knihovníků a studentů oboru, praxe a stáže studentů knihovnictví, vstupní exkurze nových pracovníků NK, exkurze pro knihovníky na významná informační pracoviště v Praze, rekvalifikační kurzy. Narostlo množství vzdělávacích akcí (semináře, kurzy, přednášky…) pro jednotlivé oborové specializace (akvizice, zpracování, služby, hudební knihovny, práce s dětmi a mládeží aj.) i akcí pro řídící pracovníky (legislativa, personální otázky, marketing aj.). Mimořádná pozornost se věnovala zvyšování kvalifikace pracovníků v oblasti informačních a komunikačních technologií (dále ICT). V polovině devadesátých let byly obnoveny jazykové kurzy pro pracovníky NK. 

V roce 1998 proběhla první „Analýza mzdové, věkové a vzdělanostní struktury pracovníků knihoven“. Šlo o průzkum s cílem zjištění současného stavu v knihovnách ČR a následného definování priorit v dalším vzdělávání knihovníků pro nejbližší období. Analýza se pak v průběhu následujících desetiletí ještě třikrát opakovala (2012, 2017, 2020/21) a stala se východiskem pro další kroky v oblasti lidských zdrojů, včetně tvorby koncepce celoživotního vzdělávání knihovníků v ČR.

Přelomový byl rok 1999, kdy bylo v Klementinu vybudováno moderní vzdělávací centrum s dvěma učebnami, kde mělo probíhat vzdělávání pracovníků knihoven zejména (ale nejen) v oblasti ICT. Vznik centra byl podpořen dotací z programu státní informační politiky Veřejné informační služby knihoven (VISK). Díky tomuto programu byla postupně vzdělávací centra vybudována a vybavena i ve všech krajských knihovnách. Podprogram VISK 2 – Mimoškolní vzdělávání pracovníků knihoven pak podporoval vzdělávání knihovníků v oblasti ICT s cílem získání kompetencí na úrovni stanovených standardů u všech pracovníků veřejných knihoven. Vedle kurzů základních dovedností práce s ICT šlo od počátku i o expertní školení specialistů a školení o nových trendech v této oblasti. Oddělení proto v následujících letech zorganizovalo stovky kurzů základů informační gramotnosti i kurzů expertních. Zároveň připravilo desítky školení, kurzů, seminářů, workshopů a přednášek na aktuální témata z oboru i oblastí souvisejících, a to nejen pro pracovníky NK ČR, ale i pro tisíce frekventantů z veřejných i specializovaných knihoven z celé ČR. Pracovníci oddělení poskytovali informace a konzultace z oblasti vzdělávání a intenzivně spolupracovali s domácími i zahraničními oborovými vzdělávacími institucemi a organizacemi. Pro veřejné knihovny koordinovali konzultace a poradenství v oblasti neziskového sektoru a spolupráce knihoven s nevládními neziskovými organizacemi v místě, rozšířili téma komunitní role knihoven apod.

Od počátku tisíciletí se vedle rozsáhlé vzdělávací činnosti zintenzivnila také koordinační a metodická funkce oddělení v oblasti vzdělávání, ať už spoluprací s krajskými a specializovanými knihovnami (např. v Sekci vzdělávání SKIP, s Národním ústavem odborného vzdělávání, oborovými středními a vysokými školami či s dalšími veřejnými knihovnami). Významné bylo rovněž angažmá oddělení v oblasti výzkumné a koncepční, např. při tvorbě „Koncepce celoživotního vzdělávání pracovníků knihoven“ (schváleno Ústřední knihovnickou radou 5. 12. 2016) či zapojením do aktivit vznikající Národní soustavy povolání (NSP) a Národní soustavy kvalifikací (NSK). Oddělení se významnou měrou podílelo na tvorbě všech dílčích profesních kvalifikací oboru (PK) i na jejich prezentaci a implementaci. Rekvalifikační kurzy NK byly od roku 2018 přizpůsobeny NSK a NK se stala „autorizovanou osobou“, která umožňuje zájemcům získání řady dílčích oborových PK. V současné době se oddělení podílí také na jejich revizích.