KATEŘINA SPURNÁ  katerina.spurna@nm.cz

V dosavadních příspěvcích této rubriky jsem se zabývala především novinami nebo jinak řečeno tiskem převážně politického zaměření. Květnový příspěvek tedy věnuji jednomu z nejvýznamnějších časopisů, který vycházel v Českých zemích v průběhu první poloviny 19. století, a to Květům.

Časopis navazoval na titul Jindy a nyní, který vydával v letech 1827–1831 básník, překladatel a prozaik Jan Hýbl (1786–1834). Titul však nebyl úspěšný, proto ho v roce 1831 Hýbl předal Janu Hostivítu Pospíšilovi. Ten poté jeho vydávání načas zastavil, aby mohl najít nového redaktora. V roce 1833 ho našel v dramatikovi a spisovateli Josefu Kajetánu Tylovi (1808–1856), který titul již v následujícím roce 1834 přejmenoval na Květy české (od roku 1835 na základě podnětu Františka Palackého pak na Květy).

Tyl však nemohl být coby vojenský úředník v časopise jmenovitě uveden, titul byl tedy zaštítěn především osobou vydavatele Pospíšila. Tyl v časopise publikoval nejprve v převážné většině texty vlastní, např. historické povídky, později pak práce mnoha významných českých autorů své doby, např. Karla Hynka Máchy nebo Karla Jaromíra Erbena. Každé číslo bylo opatřeno citátem, mj. i proto, že Tyl chtěl, aby měl list výchovný a osvětový charakter, sám se také intenzivně věnoval redakční práci a úpravám došlých příspěvků. Tyl působil v časopise s přestávkou v  letech 1837 až 1839 (danou především neshodami s vydavatelem Pospíšilem) až do roku 1845.

Za jeho působení se významně zvýšil počet předplatitelů a periodikum se stalo východiskem pro mnohé začínající autory, které Tyl povzbuzoval především k tvorbě v češtině. Po Havlíčkově kritice Tylova románu Poslední Čech, kterou jsme zmínili v předchozím příspěvku rubriky (viz Pražské noviny z tiskárny bratří Haasů, Čtenář, č. 4, s. 141), se však Tyl s časopisem rozloučil a Květy následně v roce 1848 zanikly.

Pod identickým názvem poté vycházela ještě další periodika, např. titul založený Vítězslavem Hálkem a Janem Nerudou v letech 1865 až 1872, od roku 1875 do roku 1915 pak časopis založený Svatoplukem Čechem. Poslední periodikum s tímto názvem začalo vycházet v roce 1951 a vychází dodnes.¹  

1 Při zpracování textu byly použity následující zdroje: BEDNAŘÍK, Petr, Jan JIRÁK a Barbara KÖPPLOVÁ. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Praha: Grada, 2019. ISBN 978-80-271-1145-9 (ePub); FORST, Vladimír et al. Lexikon české literatury: osobnosti, dála, instituce. Svazek II/1, H–J. Praha: Academia, 1993, s. 373–375 (heslo Jan Hýbl). ISBN 80-200-0345-2; BAČKOVSKÝ, František. O „Kwětech“. Květy: list po zábavu a poučení s časovými rozhledy. Roč. 7, 1885, č. 7, s. 10–15.