VÁCLAVA MEDALOVÁ HŮDOVÁ medalova@cbvk.cz

Mediální vzdělávání se v souvislosti s knihovnami zmiňuje poměrně často. Ty jsou totiž vnímány jako důvěryhodné vzdělávací instituce, a to jak ze strany veřejnosti, tak ze strany dalších vzdělávacích zařízení. Ovšem to, jak si samotní knihovníci s aktuálními tématy poradí, je už například oproti školám zcela na nich. Probíhá tak čilé sdílení zkušeností a zpracovaných materiálů, stejně jako řada seminářů a webinářů.

Osobně vnímám českého knihovníka jako renesančního člověka, který se nebojí vstupovat do nových metodických vod a na neprobádaná informační území. Často jsou při tvorbě svých vzdělávacích programů nuceni reagovat na specifické požadavky a v souvislosti s tím vhodně improvizovat. Právě pro tento způsob práce je níže popisovaná metoda naprosto ideální, protože jednak umožňuje pružně reagovat na různé požadavky a jednak nabízí na mediální vzdělávání i nové úhly pohledu.

Co je „filozofie pro děti“

Filozofie pro děti (FPD) je inovativní, u nás bohužel stále málo známý a využívaný pedagogický přístup k rozvoji myšlení a schopnosti vzájemně komunikovat s ohledem na mravní a morální hodnoty. Jeho důležitým aspektem je motivace účastníků k tomu, aby o věcech neuvažovali pouze v kontextu pasivně přijatých informací, ale aby sami aktivně hledali různá hlediska a východiska. Pro prvotní impuls k vytvoření této metody je nutné se vrátit do šedesátých let dvacátého století na kolumbijskou univerzitu. Tam totiž americký filozof a pedagog Matthew Lipman během vlastní pedagogické praxe došel ke zjištění, že studenti vysoké školy mají problém s vyjadřováním, logikou, formulací vlastních myšlenek a také s jejich obhajobou. Přestože byli tito studenti vybaveni teoretickými znalostmi, neuměli je díky zmíněnému hendikepu plně využít.

Během filozofického setkání se jednotliví účastníci učí porozumět vybranému textu, pojmenovat určitý problém, formulovat s ohledem na něj otázku vhodnou k diskusi a následně se této diskuse aktivně zúčastnit. Během ní pak dochází k získávání a prohlubování tzv. intelektových dovedností, mezi něž patří například vytváření hypotéz, pojmové myšlení, definování, analogie, zobecňování, určování kritérií a další. Využití metody pro mediální vzdělávání se nejen díky těmto aspektům přímo nabízí. Podobně jako Lipmanovi studenti i my často víme, že v mediálním prostoru můžeme narazit na řadu záludností (máme ony teoretické znalosti), ale v samotné praxi se často ztrácíme a snadno se necháme napálit (nedokážeme svoje teoretické znalosti využít). FPD nabízí možnost se na jednotlivé mediální problémy podívat hlouběji a z vícero perspektiv.

Jak to probíhá

Každé setkání hledajícího společenství (běžně užívané označení skupiny účastníků) by mělo více či méně zachovávat tuto strukturu:

• přivítání, naladění skupiny;

• četba příběhu – v případě mediální výchovy četba vybrané zprávy, statusu na sociální síti apod.;

• promýšlení textu – účastníci jsou rozděleni do skupin a každá hledá v textu vlastní téma;

• vytváření otázek;

• prezentace otázek;

• výběr otázky;

• autor zvolené otázky předkládá první tvrzení;

• dialog celé skupiny;

• vyjádření poslední myšlenky, připomínky, postřehu;

• závěrečná reflexe.

Pokud bychom si měli průběh takového setkání konkretizovat, můžeme to udělat na příkladu článku o záměrně falešné fotografii; francouzský vědec Étienne Klein zveřejnil fotografii, na níž měla být hvězda Proxima Centauri, ve skutečnosti to však byl plátek salámu. Společně si přečteme celý text a účastníci se pak rozdělí do skupin. Jejich úkolem bude vybrat si z textu jedno místo (téma), které je nějak zaujalo (jedno, zda pozitivně či negativně), a na základě toho vytvoří otázku, která by mohla být vhodná pro následnou diskusi. V tomto případě tak můžeme předpokládat, že tématem otázek bude věrohodnost informací na internetu, věrohodnost vědeckých autorit, hranice mystifikace, naladění společnosti, která sama takovou falešnou fotografii neodhalí a sdílí ji, otázka vlastní zranitelnosti při přijímání informací atd.

Každá skupina napíše svou otázku na tabuli a v případě potřeby ji ostatním blíže vysvětlí. Pro diskusi je volena vždy jen jedna, většinou hlasováním, kdy každý z účastníků hlasuje sám za sebe bez ohledu na příslušnost ke konkrétní skupině. I to je důležitý aspekt celého procesu – je zcela v pořádku zjistit, že otázka sousední skupiny mě v tuto chvíli zajímá více (tematicky nebo třeba lepší a jasnější formulací). Během společné diskuse se všichni účastníci snaží dané téma co nejvíc rozvinout, jít tzv. pod povrch. Je časté, že v závěru diskuse mají všichni mnohem více dalších otázek než jasných odpovědí, což je ale zcela v pořádku a v podstatě žádoucí. Důležité myšlenky, postřehy a otázky se průběžně zapisují na tabuli, aby bylo možné se k nim kdykoli vrátit.

Tato společná diskuse (možná by bylo vhodnější použít výraz dialog) je zcela zásadní částí celé metody. Účastníci se během ní zdokonalují ve schopnosti vyjádřit vlastní myšlenky, rozpoznat vhodnou chvíli pro vyřčení názoru a naopak zdržení se dalších komentářů. Zlepšuje se čtenářská gramotnost, schopnost řešit konflikty a naslouchat ostatním. V tomto ohledu je důležitá práce moderátora, který dohlíží na to, aby byla dodržována pravidla, čímž se zajišťuje bezpečné prostředí pro diskusi.

V čem je FPD v mediálním vzdělávání jiná

Existuje samozřejmě řada pedagogických postupů, jak mediální vzdělávání lektorům, učitelům, knihovníkům, ale i samotným žákům či posluchačům zprostředkovat. Osobně vnímám „jinakost“ FPD v tom, že nejde striktně pouze po daných znalostech (jak poznat hoax, jak ověřit zprávu, jak se zachovat v případě kyberšikany apod.), ale vede všechny zúčastněné k formování vlastních postojů a hodnot ve vztahu k dané věci. V souvislosti s hoaxy tak nepátráme pouze po tom, jak je poznat, ale například i po tom, kde se v nás bere schopnost jim uvěřit. Nebo po tom, jaké následky mohou jednotlivé hoaxy mít pro jednotlivce na jedné straně a pro celou společnost na straně druhé. V souvislosti s tím pak narážíme na témata etiky a morálky – jaký počin v mediálním prostoru je ještě „v pořádku“ a jaký už ne?

Protože celá metodika FPD je vlastně z velké části postavená na neustálém ptaní se (a jak by také ne, když vychází z principů sokratovského dialogu), je velmi pravděpodobné, že budou-li se žáci a studenti ptát v rámci hodin takto vedené mediální výchovy, začnou se pak stejným způsobem ptát i mimo ni. Málokterá informace pak bude přijímána bez výhrad a otázek po smyslu celé věci.

Kde FPD zažít

Tuto metodu začala představovat v říjnu 2022 Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích knihovníkům Jihočeského kraje. Již několikátým rokem se metoda využívá při vzdělávacích programech pro základní a střední školy na pobočce Čtyři Dvory, kde lze navštívit i program FPD určený veřejnosti.