ZLATA HOUŠKOVÁ zlata.houskova@gmail.com

Tuhle otázku už, bohužel, nemůžeme položit T. G. Masarykovi a představitelům tehdejší vlády, kteří se rozhodli, že je nutné dokonce uzákonit, aby v každé obci veřejná knihovna byla. Dovozujeme, že knihovny měly být centry/baštami či možná záchrannými kruhy osvěty, vzdělání a kultury v obcích. Doba se samozřejmě změnila. Vzdělávat se dnes přece u nás může každý i jinak (?), kultura je rovněž dostupná všem a všude (?), k čemu tedy knihovny? Bašt či záchranných kruhů tohoto typu v obcích není třeba!

Po roce 1989 byly postupně desítky (stovky?) veřejných knihoven v obcích zrušeny, pravděpodobně s argumentací uvedenou výše – a samozřejmě s odkazem na úspory finanční, které obec využije jinak, lépe. A od té doby se vždy znovu a znovu otevírá diskuse o potřebnosti, smysluplnosti a významu knihoven. Proč? Že by přece jen nebylo tak úplně jisté, že knihovny jsou přežité a nepotřebné instituce? Že by třeba dnes měly/mohly mít i další, pro obec/lidi důležité a potřebné funkce a role? Proč tedy mít v obci knihovnu?

Otázku by asi bylo lepší položit starostům a zastupitelům, kteří knihovny v obcích obnovili, se značnými náklady rekonstruovali, rozšířili, posílili či dokonce (světe, div se!) vybudovali a vybavili knihovnu novou, kteří nelenili získat na ni peníze např. z evropských fondů. Předpokládám, že i jim ležel na srdci obecní rozpočet, vhodnost investic, blaho obyvatel obce. A že jejich rozhodnutí investovat právě do knihovny bylo vedeno stejně racionální politickou, ekonomickou a strategickou úvahou. Proto mě zaujaly názory současných představitelů vedení některých obcí v předchozím příspěvku o výsledcích průzkumu tzv. venkovských knihoven.  

Snad ale bude mít alespoň určitou relevanci i zamyšlení celoživotní knihovnice, která se z hlavního města se stovkami různých knihoven k dispozici přestěhovala do malé obce, kde se knihovna otevře na hodinu-dvě jednou týdně a kde se nedávno dost vážně uvažovalo o jejím zrušení. Takže – proč knihovna v obci? Protože totiž:

1) Je nejdemokratičtější institucí v obci. Nedávno jsem to sice slyšela o hospodě (a hned jsem si představila hospody plné spokojených dětí), ale nezviklalo mne to. Trvám na knihovně. Její využívání je dostupné všem bez jakýchkoli omezení. Na rozdíl od jiných, relativně přístupných institucí není omezení ani finanční: prezenční služby lze využít zcela zadarmo, absenční za poplatek v porovnání s čímkoli jiným zcela zanedbatelný. A všichni jsou zde vítáni.

2) Je/může být komunitním centrem obce. Shromažďují se kolem ní skupiny s různými zájmy (kutilové, pěstitelé, chovatelé, zájemci o deskové hry, čtenáři, děti, zájemci o historii, ženské skupiny, rodiče atd.); těm všem umožňuje seberealizaci, setkávání i propojení s ostatními v obci a v zájmu obce;

3) Je/může být stále (a možná stále víc) místem vzdělávání: jednak dětí – jako výhodný partner škol a mateřských škol podporuje, rozvíjí a obohacuje školní výuku, učí a rozvíjí informační, čtenářskou i funkční gramotnost, ale podporuje a rozvíjí například i studijní návyky; jednak dospělých – je totiž přirozeným centrem vzdělávání celoživotního, často jediným v obci (vzdělávací aktivity pro různé skupiny, na rozličná témata), a to včetně vzdělávání seniorů (digitální gramotnost, zájmové, ekonomické a další vzdělávání, VU3V atd. atd.).

4) Je/může být místem transgeneračního setkávání a propojování; potkávají se zde zcela přirozeně všechny generace, komunikují spolu nejen v běžném provozu, ale sdílejí své zkušenosti, znalosti, dovednosti a vědomosti i v rámci připravených speciálních akcí a aktivit, např. rodiny v projektu S knížkou do života, děti a prarodiče ve společných kurzech, soutěžích atd.

5) Je/může být často posledním „kamenným“, tj. jistým, tím, na co se dá vždy spolehnout, kulturním stánkem, kulturní institucí obce. A věřte nebo ne, spousta lidí takové kulturní instituce stále potřebuje.

6) Je/může být potřebným místem relaxace a spočinutí.

7) Je/může být bezpečným místem trávení volného času dětí.

8) Je/může být nejlepším partnerem zřizovatele: např. poskytuje neutrální prostředí pro obecní diskuse, mohou zde probíhat volby, realizovat se ankety, mohou zde být poskytovány informace i některé služby pro obec důležité (víte, že se uvažovalo o poskytování poštovních služeb v knihovnách?), může podporovat či spolurealizovat některé aktivity provozovatele apod.

9) Je/může být ideálním naplňovatelem prorodinné politiky v obci a zároveň ideálním naplňovatelem podpory třetí generace (seniorů).

10) Vyrovnává/může vyrovnávat některé rozdíly mezi městem a venkovem: srovnatelné akce, účast v celorepublikových aktivitách, setkání se zajímavými osobnostmi nadlokálního významu, ale také zajištění stejných služeb – výpůjčních, informačních, rešeršních… (výměnné soubory, MVS, využití možností společné sítě knihoven – vždyť žádná jiná síť institucí není u nás tak hustá a propojená; navíc jde nejen o síť formální, ale i přirozenou, založenou na kolegiálních vztazích po celé ČR i v mezinárodním rámci), zvyšování prestiže a dobrého jména obce.

11) A také stále ještě půjčuje v snadno dosažitelném místě knihy těm, kteří chtějí číst…

Určitě jsem si nevzpomněla na vše, čím knihovna obci může být (a mnohde skutečně je), v čem je její přínos obci. Řada čtenářů Čtenáře by jistě doplnila další a další výhody, které knihovna obci přináší či může přinést. Ano, není to tak všude. Ale mohlo by být. Knihovna totiž obci náleží, je obci zodpovědná. A proto tvrdím, že knihovna je vždy taková, jakou obec chce. Rozdíl je jen v tom, že některé obce opravdu vědí, co chtějí, co mohou chtít. Podle toho se ke svým knihovnám chovají a knihovny podle toho pracují. Tak jednoduché to je. A tak pěkné by to (všude) mohlo být.