JAROSLAV CÍSAŘ ctenar@svkkl.cz

Druhá část textu (první část viz Čtenář, 2020, č. 7/8, s. 258–261), jenž sumarizuje základní oficiální fakta o knižní produkci České republiky v roce 2020, kterými se země prezentuje v UNESCO. Obsahuje souhrnné údaje o státních vydavatelích i vydavatelích vysokých škol a univerzit, struktuře knižní produkce a vydávání překladů. I tato statistika je svědectvím negativního dopadu pandemie koronaviru a s tím souvisejících vládních opatření na citlivou oblast knižní kultury v loňském roce, i když různorodým způsobem. Vzhledem k tomu, že se tematice e-knih a zvukových knih na stránkách časopisu věnujeme průběžně, zaměřili jsme se letos pouze na tištěné knihy. 

Vydavatelé vysokých škol, univerzit a ústředních státních institucí

Výše nákladů jednotlivých titulů knih vydavatelů univerzit, vysokých škol a vydavatelských útvarů ústředních státních orgánů je většinou nesrovnatelná s výší nákladů privátních vydavatelů. Jejich ediční plány se řídí především požadavky daných škol, fakult, kateder a institucí státní správy a přednostně uspokojují jejich potřeby. Mnohé tituly z jejich edičních plánů patří do mimotržní produkce tzv. šedé literatury.

Při posuzování činnosti vysokoškolských vydavatelů v loňském roce sice celkově došlo k určitému poklesu, ale většinou až na několik výjimek (Karolinum pokles ve srovnání s rokem 2019 na 87 %, Masarykova univerzita v Brně na 75 %, Česká zemědělská univerzita na 74 %) nelze hovořit o propastných propadech. Vyplývá to zřejmě z předstihem plánované vydavatelské produkce. Vydavatelství ČVUT v Praze naopak svoji produkci navýšilo o 10 % (viz Tabulka IV).

Ze státních institucí patřily v roce 2020 opět k největším vydavatelům Český statistický úřad (63 vydaných titulů; předloni 65), Ministerstvo zemědělství (48 vydaných titulů; předloni 35) Národní muzeum (45 vydaných titulů; předloni 34). I zde nárůst počtu titulů zřejmě vyplývá z potřeb zakalkulovaných v rozpočtu.

Poznámka: Do tabulky je zařazeno prvních deset subjektů s největší produkcí neperiodických publikací v roce 2020, tj. nově vydaných titulů bez reedic.

Struktura knižní produkce

V roce 2020 představovaly novinky, tj. nově vydané tituly knih (první vydání), bez ohledu na to, zda se jedná o původní české dílo, nebo překlad, téměř 87 % celkové produkce vydavatelských subjektů ČR; v absolutních číslech to představuje celkem 12 265 titulů. Percentuálně je to téměř totožná bilance ve srovnání s předchozím rokem 2019. Zúžíme-li svou analýzu titulové produkce pouze na díla české provenience, pak se na celkové loňské knižní produkci podílí domácí tvorba z necelých dvou třetin (téměř 62 %), tj. 8 741 titulů. I to se v zásadě shoduje s předchozím rokem, kdy tyto ukazatele činily o něco málo přes 61 %, tj. 10 608 titulů. 

V knižní produkci českých vydavatelských subjektů za rok 2020 opět převažují knihy v češtině, a to z více než 86 % (absolutně to představuje 12 184 titulů). Dalších 753 titulů vyšlo v češtině s podílem jiného jazyka. Vedle toho čeští vydavatelé loni připravili k vydání i 153 vícejazyčných publikací. V cizojazyčné knižní produkci českých nakladatelských domů znovu výrazně dominovala angličtina, což představuje stejně jako v roce 2019 téměř 4% podíl na celkové knižní produkci České republiky (viz Tabulka V). Loni u nás vyšly knihy v celkem 17 jazycích včetně esperanta (4 tituly), celkem 1 933 titulů. Tentokrát se ve srovnání s předloňským rokem jedná o výraznější pokles. Předloni v ČR vyšly knihy v celkem 23 jazycích, 2 588 titulů.

V posledních třech letech se česká knižní produkce vyznačovala dosti výrazným nárůstem počtu vydaných titulů překladových děl (absolutně i procentuálně). Loni se tento trend podstatně obrátil a podle těchto kvantitativních údajů jsme se vrátili do období před zhruba více než deseti lety. Ve srovnání s předchozím rokem 2019 se snížil počet vydaných překladů zhruba o pětinu! 

K ještě drastičtějšímu poklesu vydaných titulů došlo u některých typů literatury. Ve srovnání s předchozím rokem 2019 se snížil počet vydaných beletristických děl o zhruba 13 %, tj. na 4 489 titulů (v roce 2019 tento ukazatel činil 5 166 titulů). Oproti předchozím letům, kdy dynamicky narůstal počet vydaných titulů dětských knih, však došlo k dramatickému propadu o 52 % ve srovnání s předchozím rokem – ze 2 716 titulů na 1 302. Podíl dětské literatury na úhrnné roční produkci ČR se tak snížil na 9 % z 16 % v roce 2019. Knižní produkce krásné literatury České republiky se na celkovém objemu titulové produkce podílela zhruba necelými 32 %; tento poměr ve srovnání s předchozím rokem zůstal na zhruba stejné úrovni (30 %; viz Tabulka VI).

Poklesu v produkci počtu vydaných titulů nezůstala ušetřena ani kategorie učebnic a vysokoškolských skript. Po nárůstu z roku 2019, kdy se dostávala z rekordního poklesu, ke kterému došlo v roce 2018, se loni přiblížila minimu z tohoto roku (457 vydaných titulů). Zatímco v roce 2019 vyšlo 1 053 titulů učebnic a vysokoškolských skript, loni tento ukazatel poklesl na úroveň 678 titulů (332 titulů školních učebnic a 346 titulů skript), což činí 36% propad oproti předchozímu roku. Představuje to necelých 5 % podílu na celkovém objemu vydaných titulů knih; v roce 2019 tento ukazatel činil 6 % (viz Tabulka VI). 

Vydávání překladů

Vysoký podíl překladů na české knižní produkci z let 2018–19, který v tomto období činil zhruba 40 %, sice loni v zásadě zůstal zachován (2020: 38 %; viz Tabulka I v první části tohoto textu, Čtenář, č. 7/8, s. 259), ale na základě mnohem nižšího objemu celkového počtu vydaných překladů. V roce 2020 se ve srovnání s předchozím rokem sice snížil počet jazyků, ze kterých byly vydány překlady (z téměř 60 jazyků na zhruba 40), ale ani tento fakt zásadně nezměnil skutečnost, že Česká republika patří mezi vůdčí země, kde se hojně vydávají překlady děl ze světové literatury. Je to vynucené i objektivními okolnostmi, protože čeština nepatří mezi světové jazyky, a tak si vydáváním překladů otevíráme dveře do dalších jazykových kultur, a rovněž tím, že průměrná úroveň aktivní znalosti cizích jazyků obyvatel naší země stále nedosahuje úrovně běžné například ve Skandinávii nebo v Nizozemsku.

Stále také platí, že úroveň uměleckých překladů je v České republice na relativně vysoké úrovni a má již svou tradici. Kvalita překladatelské činnosti se podporuje i řadou soutěží a cen (Cena Josefa Jungmanna, Soutěž Jiřího Levého) a oceňuje se udělováním Státní ceny za překladatelské dílo. Na nepovedené překlady, tj. neschopnost přetlumočit cizojazyčný text věcně a významově správně, opuštění uměleckého sdělení předlohy apod., ale i na prohřešky proti etickým pravidlům při vydávání překladového díla každoročně upozorňuje Obec překladatelů anticenou Skřipec. Vyhlašování „vítězů“ na veletrhu Svět knihy v Praze, které se však loni vlivem pandemie neuskutečnilo, se vždy těší velkému zájmu kulturní veřejnosti. V této souvislosti je třeba zdůraznit i skutečnost (protože to v některých zemích není zdaleka běžné), že se v ČR zpravidla překládá přímo ze zdrojového jazyka. 

Trojice nejpřekládanějších jazyků zůstala od roku 2015, kdy se za angličtinu a němčinu vklínila před francouzštinu slovenština, stabilní (viz Tabulka VII), byť jsme s výjimkou překladů ze španělštiny zaznamenali mnohdy citelný pokles vydaných překladových titulů. V roce 2019 tvořily překlady ze slovenštiny více než 2 % všech vydaných překladů v ČR. Své výlučné postavení si rovněž loni udržel segment překladů z angličtiny; opět na ně připadla více než polovina všech vydaných překladů – téměř 55 %. Stabilní oblibě se v posledních letech v Česku těší překlady literatury ze skandinávských zemí; významně to bezesporu ovlivňuje obliba skandinávských detektivek. Potvrzují to i stabilní kvantitativní ukazatele počtu překladů ze švédštiny (53), norštiny (22), finštiny (17) nebo dánštiny (9), i když v loňském roce na kvantitativně nižší úrovni. V bilanci vydaných překladů za rok 2020 zaznamenáváme další nárůst počtu vydaných překladů z japonštiny (nárůst na 54 titulů z 50 v roce 2019 a ze 41 titulů o rok dříve). Vyšel také relativně slušný počet vydaných překladů z nizozemštiny (19; oproti roku 2019 však s výrazným propadem ze 40 titulů!).

Trojlístek nejpřekládanějších slovanských jazyků – slovenština, polština a ruština – zůstal v roce 2020 v podstatě stejný, celkem 565 titulů oproti 678 v roce 2019. K citelnému poklesu však došlo u počtu vydaných překladů z ruštiny – o téměř polovinu: ze 183 na 95! Z dalších slovanských jazyků se v ČR stejně jako v posledních letech překládalo nesrovnatelně méně (vždy se jedná souhrnně zhruba mezi 20–30 tituly; rekordu z roku 2015, kdy z této jazykové oblasti vyšlo celkem 45 titulů, se jejich počet ani nepřiblížil). Loni počet překladů z těchto jazyků dosáhl počtu 27 titulů; nejvíce z ukrajinštiny (12 titulů); dále ze slovinštiny (5), bulharštiny (4) a po dvou z běloruštiny, chorvatštiny a srbštiny. S výjimkou slovinštiny a chorvatštiny, kde počet překladů zůstal stejný, u ostatních došlo k poklesu. 

Kvantifikace počtu vydaných překladů z některých jazyků v České republice za období 2015–2020 je uvedena v Tabulce VII.

Doufejme, že se oblast vydávání tištěných knih vzpamatuje ze šoku zapříčiněného opatřeními proti koronavirové pandemii a že se aspoň přiblížíme k optimistické  bilanci vydávání neperiodických publikací z předešlých let. Musíme si ovšem uvědomit, že mnohé extenzívní trendy už nikdy nebudou pokračovat jako dřív (budou-li vůbec pokračovat, tak spíše na jiné kvalitativní úrovni) a jednotlivé články řetězce knižního trhu a jejich představitelé se s tím budou vyrovnávat rozdílně...

Poděkování za pomoc a spolupráci Radomíře Burgertové, Heleně Čudové, Petře Diestlerové, Antonínu Jeřábkovi, Václavu Kadlecovi, Vítu Richterovi, Bohdanu Roulemu, Barboře Staňkové a Olze Zeinertové.