V červenci 2021 udělil český velvyslanec v Londýně Libor Sečka  Sylvě Šimsové stříbrnou medaili Jana Masaryka za její činnost ve prospěch rozvoje česko-britských vztahů; k předání došlo 4. 8. Paní Šimsová už mnoho let píše články o anglickém knihovnictví pro časopis Čtenář.

Narodila se v Praze v roce 1931. Její otec byl sociálně demokratický politik Karel Maiwald. Na podzim roku 1949 odešla s rodiči do exilu a žila více než rok v uprchlických táborech v Německu, kde během čekání na emigraci pracovala s českými dětmi ve škole a skautu. Vdala se za skladatele Bohuše Šimsu, který je znám pod uměleckým jménem Karel Janovický.

Na konci roku 1950 se dostala do Anglie, kde pak pracovala v londýnských veřejných knihovnách a dálkově vystudovala knihovnictví. V letech 1964–1985 učila na knihovnické polytechnice a zároveň získala titul MPhil v knihovnictví a postgraduální diplom v počítačích.

Její publikace v češtině a angličtině pojednávají o knihovnictví, informační technologii, psychologii četby a dějinách českého exilu.

Sametová revoluce jí po čtyřiceti letech umožnila návraty do vlasti. Pomáhala českým knihovníkům v úsilí postavit se po bok knihoven na Západě. Karlova Univerzita ji mj. i za tuto činnost v roce 1994 ocenila Stříbrnou medailí za zásluhy o rozvoj českého knihovnictví a podporu spolupráce mezi Karlovou univerzitou a britskými institucemi. V roce 2013 jí byla udělena medaile Z. V. Tobolky.

Dnes se věnuje především historickému výzkumu o Češích v exilu. Také pracuje na trilogii svých vzpomínek; první díl vyšel v roce 2019 pod názvem Láska v exilu 1949–1950. Další části ponesou název Zasviť mi ty slunko zlaté a  Psáno přes censora.

Po pádu komunismu a s možností návratů do vlasti se Sylva Šimsová nejednou zamýšlela nad otázkou své identity. Je velice vděčna osudu, že se může po čtyřiceti letech vracet, ale cítí, že nepatří ani tam, a už ani sem. Snaží se být tedy mostem mezi dvěma světy. Má dvě děti, z nichž jedno žije v Praze a druhé v Anglii…

redakce ČTENÁŘE