MICHAL ČERNÝ mcerny@phil.muni.cz 

HELENA HUBATKOVÁ SELUCKÁ hubatkovaselucka@gmail.com

Podle aktuální Koncepce rozvoje knihoven je knihovna nejen místem podporujícím čtenářství a poskytujícím informační služby či knihovní výpůjčky, ale také vzdělávací institucí. Hraje klíčovou roli ve formování a rozvoji informační gramotnosti na všech stupních vzdělávání i pro všechny věkové skupiny. V určitém ohledu se vrací k Masarykově ideálu pěstujícího kritické, demokratické, aktivní, společensky angažované myšlení. Cílem článku je představit projekt, který formou otevřených vzdělávacích zdrojů nabízí materiály pro rozvoj informační gramotnosti středoškoláků. Jde o cílovou skupinu v českém knihovnictví poněkud marginalizovanou, ale současně mimořádně potřebnou a zajímavou.

Projekt představujeme ze dvou úhlů pohledu – jako projekt zaměřený na školní prostředí a rozvoj informační gramotnosti ve školách, ale také jako inspiraci pro konkrétní vzdělávací programy v knihovnách. Poslouží tedy knihovníkům jako zdroj materiálů a podnětů pro praxi při práci se středoškolskými studenty.

Představení projektu

Pashkova-Balkenhol a kol. ve své rozsáhlé metastudii o informační gramotnosti identifikují zajímavý problém. Většina studií má za to, že informační gramotnost na středních školách je téma nanejvýš důležité, má přesah do oblasti sociální integrace, demokratického myšlení, schopnosti se učit a do mnoha dalších oblastí. Současně panuje jednoznačná shoda, že jde o kompetenci, kterou nelze rozvíjet teoreticky, abstraktně, transmisivně (jako frontální přenos informací od lektora na studenta), ale je třeba ji rozvíjet tam, kde sami studenti nebo žáci pociťují nějakou autentickou potřebu, kde jim chybí informace nebo je nedokáží využít, cítí, že neví, co je pravda. Pashkova-Balkenhol a kol. upozorňují na skutečnost, že to nevědí ani knihovníci, ani učitelé. Výuka informační gramotnosti selhává na příliš rigidně postaveném normativním přístupu, který neumožňuje reagovat na konkrétní potřeby současných studentů.

V projektu TIGUP, který podpořila Technologická agentura České republiky, jsme se proto s kolegyní Hanou Tulinskou rozhodli, že navrhneme kurz rozvíjející informační gramotnost pomocí přístupu, který se v literatuře označuje jako design based curriculum. Tedy tak, že se budeme ptát studentů středních škol, co se v oblasti informační gramotnosti potřebují naučit, učitelů, co by studenty rádi naučili, a pokud to jen trochu bude odpovídat narativu informační gramotnosti, pokusíme se jim to prostřednictvím online vzdělávacího prostředí zajistit. Výsledný web je tedy produktem nikoliv našich dopředu daných normativních představ, co by středoškoláci potřebovali, ale reflexí jejich skutečných potřeb (které se od našich představ někdy značně odchylují).

Web je výsledkem designového procesu nejen obsahově, ale i formálně. Původně jsme se domnívali, že budeme tvořit velké propracované kurzy nebo celá kurikula na školní rok nebo pololetí, ale velice rychle se ukázalo, že poptávka je jiná – po drobných jednotlivých tématech, po aktuálních potřebách: typicky – citace konkrétního druhu dokumentu, fake news, hodnocení konkrétních informací apod.

Současně jsme si od počátku vědomi toho, že taková potřeba je vždy individualizovaná, a to jak v rovině třídní potřeby (každá třída je trochu jiná), tak individuálních studijních potřeb jedince, ať již studenta, nebo pedagoga. Na webu na tento problém reagujeme dvojím způsobem:

1. Všechny materiály na webu jsou otevřené a volně dostupné. Především u pracovních listů nebo návrhů aktivit pro vyučování, ale třeba i u kvízů očekáváme, že učitel či knihovník bude námi navržené objekty určitým způsobem upravovat, měnit, doplňovat, že některá témata může spojit atp. Tedy nedodáváme výsledný úplný tvar, ale spíše podklady pro vlastní pedagogickou práci či inspiraci.

2. Na úrovni studenta se snažíme pracovat s různými formami obsahu. Všechny učební texty mají podcastovou variantu, takže je možné je číst i poslouchat, u některých je k dispozici chatbot na vlastní procvičení nebo video vysvětlující kontext. Určité shrnutí s obrázky pak nabízejí prezentace ke každému modulu. Student se tedy může poměrně svobodně rozhodnout nejen, co bude studovat, ale také jaká multimédia k této činnosti zvolí.

Na webu je tak nyní možné najít 75 témat z informační gramotnosti, která jsou rozčleněná do 12 tematických celků, jako je vyhledávání, hodnocení informací, bezpečnost, spolupráce, práce s literaturou a citování atp. Každé toto téma obsahuje učební text doplněný o odkazy na další zdroje, podcast (odpovídající textu), prezentaci pro učitele či knihovníka, kvíz, většina má pak pracovní list nebo aktivitu pro vyučování. Dále je zde 15 motivačních autorských videí, několik videovýběrů nebo pět chatbotů určených pro praktické procvičování.

Pro studenty, kterým nevyhovuje práce s jednotlivými drobnými tématy při získávání informační gramotnosti, pak nyní připravujeme a testujeme otevřené online kurzy v OpenEdX, které jsou plánované jako dvouvečerové, tedy na cca maximálně čtyři hodiny času, který student věnuje rozvoji konkrétní kompetence či dovednosti, kterou chce získat. Celý projekt je stále ve vývoji a je možné počítat se změnami, doplňky a postupnými inovacemi podle potřeb různých cílových skupin.

Základní myšlenka celého projektu spočívá v tom, že potřeby studentů a učitelů se snažíme zpracovávat skrze intelektuální a materiální zázemí univerzity, aby zdroje byly zdarma, otevřeně, editovatelně dostupné všem, kdo o ně mají zájem. Bez ohledu na to, zda jde o knihovníka, učitele, studenta nebo náhodného kolemjdoucího, který se chce naučit vyhledávat na internetu nebo citovat.

Online materiály lze využívat různým způsobem. Mimo klasické školní využití, v němž hraje klíčovou roli pedagog, počítáme s možností, že studenti kurzem procházejí samostatně a autonomně, že si vybírají to, co se jim zrovna hodí pro situaci nebo problém, který řeší. Specificky může jít o studenty pracující na středoškolských odborných činnostech, ročníkových pracích atp. Třetí možností, které se primárně věnuje náš článek, je situace, kdy kurz rozvoje informační gramotnosti realizuje knihovník prostřednictvím vlastního edukačního programu.

Situace v knihovní edukační praxi

Pro knihovny je téma informační gramotnosti jedním z nejdůležitějších. Ve směru k uživatelům i samotným knihovníkům. Přistupují k tématu rozvoje informační gramotnosti při vzdělávacích programech dvěma způsoby: realizují ohraničené programy typu exkurze, informační lekce, primárně zaměřené na rozvoj informační gramotnosti, nebo vzdělávací programy na různorodá témata (podle požadavků pedagoga, knihovny, potřeb cílové skupiny), které cílí mimo jiné i na rozvoj informační gramotnosti. Obě řešení jsou možná a vedou k danému cíli.

U tohoto cíle narážíme v knihovnách na problém, kterým je patrná souvislost mezi informační gramotností a vyhledáváním na internetu. Aby programy tohoto typu v knihovnách obstály, je žádoucí, aby žáci měli k dispozici vhodné technické vybavení: notebooky, tablety, počítačovou studovnu nebo vlastní mobilní telefony s přístupem na internet a knihovnu s dostupnou wifi sítí. Toto technické vybavení často v knihovnách není k dispozici. Z tohoto důvodu musíme pracovat s tématem informační gramotnosti na „základní úrovni“, na které ale celá informační gramotnost stojí tak, jak je vymezena např. v rámci činnosti Odborné komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost na vysokých školách: jako schopnost uvědomit si, kdy a proč potřebujeme informace, kde je můžeme najít, jak je hodnotit, použít a dále šířit etickým způsobem.

Tento cíl, byť je vymezen směrem k vysokoškolským studentům, je srozumitelný a použitelný i pro ostatní cílové skupiny, které se v knihovnách účastní vzdělávacích programů (od žáků mateřských škol až po studenty středních/vysokých škol).

Vzdělávací projekt Onlife do knihoven podává pomocnou ruku. Podle definovaných modulů, odpovídajících současným potřebám žáků i pedagogů, můžeme zpracovat jednotlivá témata jako samostatné programy, nebo si zvolit z velkého množství aktivit ty, které offline či online využijeme ve svých tematických programech (aktivity do hodin, pracovní listy, chatboti). Projekt může fungovat ale i pro samotné vzdělávání knihovníků (mikrokurzy, prezentace, videa, podcasty, texty). Zdůrazněme zde přínos variability materiálů i aktivit a nastavení celého projektu tak, že si knihovník textové materiály může stáhnout a upravovat podle svých potřeb (otevřené formáty).

Inspirace do praxe

Pro názornost jsme vybrali první modul „Vyhledávání na internetu“ a připravili podle něj pro žáky středních škol program v knihovně (s drobnou úpravou realizovatelný i pro žáky druhého stupně základních škol). Modul je v projektu rozdělen do sedmi částí: obecně o vyhledávání na internetu, kde a jak vyhledávat, e-knihy, odborné zdroje, filtrování výsledků a Darkweb a Tor. Východiskem pro realizaci programu je veřejná knihovna bez počítačové učebny, ale s wifi pokrytím veřejných prostor knihovny i pro neregistrované uživatele knihovny.

Program bude mít časovou dotaci 90 minut (s možným přesahem do programu delšího). Žáci budou upozorněni, aby měli s sebou zařízení pro připojení k internetu. Je možné se domluvit s pedagogem na vybraném tématu, které souvisí s aktuálně probíraným učivem nebo projektem, na kterém pracují.

Je třeba zdůraznit, že rozvoj informační gramotnosti je vždy spojen s důrazem na konstruktivistické pojetí výuky; je třeba, aby lekce odpovídala na potřeby a otázky studentů, podporovala v nich aktivní přístup k řešení problémů, které pak mohou přenášet do své osobní praxe. Studie napříč zeměmi ukazují, že aktivní přístup k rozvoji informační gramotnosti vede k autentickému rozvoji kompetence, zatímco transmisivní metody jsou málo efektivní.

Cíle a struktura programu

Cíle a struktura programu jsou zaměřeny v oblasti vzdělávací na rozvoj informační gramotnosti a využití získaných poznatků ve školním prostředí. Program rozvíjí u žáků kompetence k učení, k řešení problémů, k podnikavosti a kompetence komunikativní. Nedílnou součástí programu je samostatné seznámení žáků s prostředím a chodem knihovny.

Program vychází z modelu E-U-R* a využívá metody kritického myšlení. V úvodu programu se žáci postupně představí a zkusí si uvědomit, kdy naposledy vyhledávali nějaké informace a v jakých zdrojích. Jejich odpovědi zapisujeme na flipchart a už v této fázi je můžeme rozdělovat do skupin tak, aby v každé skupině byli zastoupeni žáci, kteří vyhledávají v různých zdrojích. V každé skupině bude maximálně pět členů. Vzhledem k tomu, že dopředu neznáme odpovědi žáků, máme připraveno i tradiční rozdělení do skupin pomocí lístečků s otázkami, které další část programu rámují. Tato část programu trvá přibližně 10 minut.

Během evokace žáci pracují metodou kritického myšlení „kmeny a kořeny“. Ve skupině si rozdělí role. Jeden je „kmen stromu“ – zapisovatel a bude získávat „živiny“ – informace od dalších členů skupiny, kteří představují „kořeny“. Jejich úkolem je získat od dalších žáků, kteří představují kmeny a kořeny jiných skupin, co nejvíce informací, odpovědí na otázky k tématu „vyhledávání na internetu“.

Otázky pro jednotlivé skupiny:

— Jaký je rozdíl mezi katalogem a vyhledávačem?

— Jaké máš strategie (postupy pro) vyhledávání na internetu?

— Jaký je tvůj postup, když chceš na internetu vyhledat odborné zdroje k úkolu do školy?

— Jak a kde na internetu hledáš zdroje pro zábavu?

— Jak zpracuješ výsledky vyhledávání na internetu?

— Existují nějaká pravidla, kterými hodnotíš vyhledané informace?

— Hrozí na internetu nějaké nebezpečí?

Na „vyživování“ kmene mají skupiny cca 20 minut. Poté se celá skupina sejde a má za úkol formulovat jednoznačnou odpověď na otázku, kterou dostala. Studenti mohou přidat i své vlastní zkušenosti. Skupiny pak své výsledky prezentují ostatním. Aktivita probíhá 40 minut.

Ve druhé fázi programu (uvědomění si významu) dostanou jednotlivé skupiny příslušný elektronický text z modulu „Vyhledávání na internetu“, který může být dostupný pro zájemce v tištěné podobě, ale i jako podcast. K dispozici mají i video, které většinu témat uvozuje. Jejich úkolem je najít si v knihovně klidné studijní místo a materiály si prostudovat. Poté se pokusí upravit/rozšířit/vyvrátit odpověď na otázku, se kterou pracovali v předcházející části programu. Poté se zpět vrátí na společné místo a představí své výsledky. Aktivita trvá asi 30 minut.

V poslední části programu (reflexi) probíhá diskuze nad zjištěními, která žáci objevili. Co je překvapilo, s čím nesouhlasí… Je možné připravit dopředu několik zajímavých otázek k diskuzi nebo reagovat na atmosféru ve skupině a podle toho stanovit otázky k diskuzi během programu. Pro další evaluaci programu využijeme rozhovor s pedagogem a např. hodnotovou škálu přínosu/zajímavosti programu pro žáky. Na diskuzi a zhodnocení programu předpokládáme 10–15 min.

Při využití vhodných online nástrojů ve výuce (online nástěnka pro prezentaci, rozdělení a práce ve skupinách) může program probíhat i v rámci distanční výuky.

Bude-li ze strany školy a pedagoga vůle, je možné program za využití získaných poznatků rozšířit o zpracování konkrétního tématu. Můžeme vycházet i z osobnostního přístupu a vztáhnout témata k běžnému studentskému životu (např. autoškola, brigáda, rande, kultura, sport, škola). V rámci jednotlivých témat by měli studenti za úkol zpracovat tři až pět otázek a k nim vybrat vhodné zdroje a vyhledat potřebné informace (otázky je vhodné mít připravené dopředu, aby bylo možné studenty tematicky navést).

Pokud by se programu zúčastnili žáci druhého stupně, ve fázi uvědomění si významu by bylo vhodné využít spíše krátká videa, která jsou k modulu dostupná, a pak připravit několik úkolů na různých místech knihovny (vycházejme z pracovních listů, aktivit) k určitému tématu, které by mohlo žáky zaujmout, např. atentát na R. Heydricha. To je velmi vrstevnaté téma, které odráží důležitý milník historie našeho státu, ačkoliv došlo k porušení tehdejších (i současných) zákonů. Téma, ke kterému mohou žáci na internetu najít nepřeberné množství audiovizuálních i jiných artefaktů – od literatury přes umění až k vědě. Je to téma natolik široké, že nelze zpochybňovat, že ho žáci mohou uchopit individuálně a tvořivě, zároveň s důrazem na vlastní poznání. Při rozšíření tématu „vyhledávání na internetu“ je nutné domluvit s pedagogem navazující program nebo vést program jako projektové vyučování.

Závěr

Projekt Onlife je důkazem toho, že aktivit a projektů, které propojují teoretická výzkumná zjištění s praxí a jsou uchopitelné v knihovnách, určitě přibývá. Přitom je tento projekt využitelný nejen při vzdělávacích programech na rozvoj informační gramotnosti žáků středních (základních) škol, ale i pro další cílové skupiny, u kterých je naléhavá potřeba posilovat jejich informační gramotnost: senioři, rodiče na rodičovské dovolené, lidé ze sociálně znevýhodněných skupin. Využijme toho a podílejme se na tomto cíli společně. Nástroje k tomu leží přímo před námi v projektu Onlife.

* Model E-U-R je postaven na třech fázích učení: evokaci, uvědomění a reflexi.