TOMÁŠ PIPOTA tomas.pipota5@gmail.com

Abychom se mohli bavit o moderních technologiích v knihovnách, technologiích, které dnes naprosto samozřejmě obklopují mládež, musíme se podívat o několik let zpátky.

V knihovně pracuji přes deset let a za tu dobu jsem navštívil značnou část „velkých hráčů“ české knihovnické scény a slušnou řádku těch „menších“. Dodnes si pamatuji, jak jsem před lety pro naši knihovnu v Dobříši pořizoval první čtečku, zakládal facebookovou stránku atp. Tehdy pro mě bylo absolutně nepředstavitelné, že bychom se někdy mohli vyrovnat příkladům, které jsme znali ze zahraničí, z prezentací Goethe institutu Praha, nebo je alespoň dohnat. Vlastní místnost na různé technologie, coworkingová centra, možnosti pro návštěvníky vpravdě skoro nepředstavitelné… Spousta počítačů, prostoru, 3D tiskáren, poslucháren, hudebních a výtvarných místností a bozi vědí, čeho všeho ještě. Zkrátka a dobře, nedovedl jsem si představit, že něco podobného uvidím i u nás.

Skok českých knihoven

Řekli jsme si, že to zvládneme taky a postupně jsme na tom začali pracovat. Dnes mohu bez nadsázky říci, že se z hlediska nabídky služeb a technologií vyrovnáme našim kolegům ze zahraničí. Dokonce se domnívám, že v některých věcech, například v realizaci programů pro děti a mládež, jsme o dost dál než většina běžných zahraničních knihoven. České knihovnictví za posledních deset let udělalo neuvěřitelný skok dopředu a se vší vervou konečně dohnalo 21. století.

Teď je důležité nepolevit a pokračovat. A také najít nové způsoby, jak vytrvat a nezešílet z množství práce, které na nás občas padá.

Nebojme se zkoušet nové věci

Každým rokem přibývá hromada nových trendů v životě našich klientů a není v našich silách je následovat všechny. Občas se stane, že se pro něco nadchneme, ale po pár letech se ona technická vymoženost ukáže být slepým vývojovým ramenem a je nahrazena něčím jiným (PDA, čtečky, tamagoči atp.). To se ale nesmí stávat překážkou, spíše povzbuzením pro zevrubnější zkoumání trhu a potřeb našich zákazníků a čtenářů a pro tvorbu kvalitních zjišťovacích metod. Než se ovšem vrhneme k jakýmkoliv závěrům, pojďme se podívat na konkrétní příklady technických vymožeností, se kterými jsme se naučili pracovat a které dnes používáme a volně poskytujeme našim zákazníkům. V následujících řádcích budu vycházet převážně z vlastního zkoumání, zkušeností a výsledků. Doufám, že to nikoho neurazí nebo nějak moc nenaštve…

WiFi – jako vážně?

Tady je menší sonda, která dnes už může působit trochu vyčpěle, ale ještě před pár lety fungovala skvěle pro navnadění mladých lidí. Velká část nově příchozích sice jen seděla a koukala do svého mobilu nebo tabletu, ale v tu chvíli jsme my, knihovníci, dostali výbornou šanci začít dělat to, co nám jde skvěle. Mohli jsme s nimi začít mluvit, mohli jsme je seznámit s tím, co zajímavého děláme, mohli jsme jim – jen tak náhodou – říci: Hele, víš, že můžeš jít tohle pařit támhle na ten comp s normální obrazovkou… A kdybys chtěl, tak tady je knížka s návodem, který ti to dost usnadní… Jo a máme vlastně i nějaký komiksy… A to zafungovalo! Začalo to k nám přitahovat pozornost cílové skupiny, která je velmi těžko podchytitelná, pokud si ji nevypipláte odmala.

Tablety, PC a laptopy

Volný přístup k výše zmíněným nástrojům by měl být samozřejmostí pro každou knihovnu u nás. Vím, že tomu tak často není, ale o poskytovatelích, naší iniciativě a jiných faktorech až později. Stejně jako u předchozího odstavce, i zde zpřístupnění těchto nástrojů přináší možnost interakce s návštěvníky nejen na základě „ukaž kartičku, tady máš tablet“. Všechny tyto věci nám do rukou dávají velký potenciál, který bychom měli využívat. Máte více počítačů? Udělejte soutěž o nejlepší stavbu v minecraftu, ve speedrunu (co nejrychlejším dokončením hry) nějakého těžkého levelu či bosse (finálního souboje) v Path of Exile. Udělejte miniturnaj v CSGO, Hearthstonu nebo v jakékoliv free hře. Postavte svůj lokální team a hurá do ligy! Teď trochu přeháním, ale ne moc. O Esportu a gamingu více dále.

Virtuální realita

Nebudu čtenáře zahlcovat popisem virtuální reality (VR). To si dnes může každý dohledat sám. Na co se zaměřím, je práce s ní. Virtuální realita v knihovnách zaznamenala skvělý boom. Možnost virtuální návštěvy jakéhokoliv prostoru prakticky kdykoli byla prostě neuvěřitelně lákavá. A stále je! Ovšem sám tento základ nestačí. Nestačí pořídit nejnovější VR set (ať už se jedná o HTC, Oculus, PS nebo cokoliv jiného). Je potřeba o tom dát vědět a je nutné k tomu vytvářet programy. Ať už v podobě soutěží, zapojení techniky do nějakého questu, nebo jen v rámci jiné akce knihovny. Je potřeba se neustále starat a tvořit novou programovou náplň. Sama technologie tolik návštěvníků nepřitáhne. Právě VR nám nabízí možnost obrovského přesahu ze zábavy do volnočasového vzdělávání a do takzvaného (půjčím si tenhle výraz od svého učitele biologie ze střední školy) „pašování znalostí“.

...Boti

Malí robůtci pobíhající po stole podle námi nastaveného plánu (ozoboti), velký náklaďák, který přijede k pultu, nabere knihy a odveze je ke dveřím (Lego Mindstorms, Lego Boost) nebo malý pet robot (robotický společník), který s námi komunikuje, ptá se nás, jak se máme, a prakticky žije vlastním životem (Cozmo nebo Vector)? To už dávno není hudba budoucnosti.

Zde zmíním onen výše uvedený přesah. Formou zábavy můžeme díky těmto malým potvůrkám ukázat starší generaci, co všechno je dnes možné a že ne všechna technika je špatná. Svou hravostí, strukturou programů a naším vlastním nadšením přivádíme návštěvníky k základům robotiky a programování. Tady se programy nabízejí prakticky samy.

„Sosítě“ a komunita

Práce se sociálními sítěmi je obor velmi složitý a časově náročný. Trendy v této oblasti se mění velmi rychle a je pro nás z finančních a kapacitních důvodů téměř nemožné na ně reagovat ve správný čas. V posledních pěti letech se systém komunikace a propagace na těchto sítích mění velkým tempem a stále vznikají sítě nové. Osobně cítím, že aktivně plnit obsahem ty nové už sám nezvládám. Bylo by skvělé, kdybychom v každé knihovně mohli mít vlastního správce sociálních sítí a zároveň grafika a video-editora v jedné osobě. To je naneštěstí za momentálních podmínek téměř nemožné. Na druhou stranu existuje několik jednoduchých pravidel, která nám tuto práci mohou alespoň trochu usnadnit.

1. Cílová skupina: Vždy mějte na paměti, komu chcete vámi vypouštěné sdělení předat. Je velmi podstatné si uvědomovat způsob komunikace dané věkové skupiny, kterou chceme oslovit.

2. Knihovna má vždy co říct: Naše akce jsou plné skvělých materiálů, které můžeme použít na tvorbu obsahu pro „sosítě“. Důležité je zvolit vhodnou formu, která odpovídá potřebám cílové skupiny, a být vytrvalý. Dobře odvedená práce se po čase začne vyplácet a my akce a události prostě děláme skvěle! Teď jen o tom dát vědět ven!

3. Forma: Osobně většinu času, když edituji nějaké video nebo dělám jiné audiovizuální podklady, strávím na detailech a maličkostech. A to není úplně dobře. Abyste udělali zajímavé video, instagramový příspěvek, reels (půlminutový příspěvek pro mobily) nebo story (krátkodobé příspěvky), nepotřebujete super skvělou techniku, hollywoodské efekty ani extrasuper boží techniku. Nápad a jednoduchost je dobrý základ. To ostatní může přijít postupem času.

Esport a gaming

Esport (profesionální hraní videoher) a gaming (hraní videoher) jsou ústředními body pro práci s mladou generací. V posledních pěti letech se celkový obrat z videoherního průmyslu zvedl z 93 miliard dolarů na téměř 170. To vypovídá o stoupajícím trendu gamingu ve světě.

Jaký to má pro nás smysl? Obrovský! Všichni v knihovnách máme počítače, tablety, VR atp. Stačí se podívat na internet, co se právě hraje, co je moderní, co je právě „nový gamechanger“ a nainstalovat. Ano, tady zase trošku přeháním, ale opět ne moc. Vesměs se vracíme k samé podstatě naší práce. Je na nás, co nového se dokážeme naučit nebo koho oslovíme, aby nám s tím pomohl. Jsme to my, naše nadšení a náš zápal, co bude formovat nové herní teamy, gamingové eventy atp.

Jsme to my, kdo těm, kteří by si to nikdy nemohli dovolit, poskytneme příležitost pro nahlédnutí pod pokličku světa technologií a třeba právě her. A jsme to my, kdo těmto novým „metačtenářům“ bude podsouvat zdroje, knihy, komiksy a zdroje s technologiemi a hrami spjaté.

Co dodat?

Snad jen, abychom vydrželi. Krmit ono úsilí a nikdy nekončící snahu o tvorbu zajímavých věcí je často velmi vyčerpávající. Zřizovatelé a stát nám v tom často moc nepomáhají a musíme hledat alternativy, záskoky a náhražky. Ale i přes všechna tato úskalí jsme se za posledních deset let svými programy a neúnavnou prací s veřejností (napříč věkovými skupinami) dostali na srovnatelnou – a leckdy i vyšší – úroveň s našimi kolegy ze zahraničních knihoven.

A teď si představte, co dokážeme, až budeme mít pořádnou podporu!

Foto: archiv MěK Dobříš