JAROSLAV CÍSAŘ ctenar@svkkl.cz

Helena Dvořáková, dlouholetá pracovnice Národní knihovny ČR, zabrousila v důchodovém věku do jiného, ač příbuzného oboru. Pro „uspěchanější“ čtenáře 21. století mírně upravila a ve zkrácené podobě vydala známý román Aloise Jiráska Proti všem. Redakce jí položila několik otázek.

Proč ses rozhodla pro takový „donkichotský“ počin?

Zajímá mě česká historie, především doba husitská, a myslím, že by se lidé měli o této době dozvědět co nejvíc. Za komunistů bylo husitství až nepatřičně vyzdvihováno, po revoluci jsme udělali obrat o 180 stupňů, teď snad převládá snaha o objektivnější pohled na tuto kontroverzní etapu našich dějin. Kvalitní historický román pro poznání dějin udělá hodně. Jiráskův román Proti všem je čtivá, historickými fakty podložená kniha, která líčí počátky husitství se sympatiemi k husitům, aniž by skrývala i jeho stinné stránky. Ale bohužel se moc nečte, protože pro dnešní generaci je Jirásek příliš rozvleklý. I proto nejspíš od roku 1987 nevyšel...

Co tě k tomu přivedlo?

Před lety mě u nás v Řevnicích na besedě s tehdy ještě nepříliš známou řevnickou spisovatelkou Ludmilou Vaňkovou zaujal její názor na Aloise Jiráska. Tvrdila, že jeho romány by měly úspěch i u dnešních čtenářů, protože jsou to skvěle napsané a dobře vystavěné příběhy, jen nebýt těch rozsáhlých popisných pasáží, které už dnes většina lidí nestráví. Podívala jsem se znovu na knihu Proti všem, která se mi líbila už na gymnáziu, ale u níž jsem tenkrát hodně přeskakovala. S přibývajícími léty už jsem Jiráskův košatý styl dokázala ocenit a ani trochu zastaralý jazyk mi nevadil, ale co dnešní mladí? Trochu z hecu jsem se pustila do úprav textu s otázkou, zda by bylo možné knihu citlivým zkrácením čtenářům přiblížit. Převyprávění jsem hned zavrhla – velká část půvabu knihy je právě v Jiráskově trochu archaizujícím stylu. Snažila jsem se jiné zásahy do textu kromě úpravy pravopisu do dnešní podoby minimalizovat a z výsledku jsem měla dobrý pocit. Ovšem, když jsem obeslala pár nakladatelství – vesměs bez odezvy – skončilo vše na dlouho v šuplíku.

Mezitím začala vycházet Vondruškova Husitská epopej, s velkým ohlasem se setkala výboná historická kniha o Žižkovi od Petra Čorneje, přiblížilo se 600. výročí bitvy na Vítkově. Není škoda, že si dnes už skoro nikdo nepřečte román, který atmosféru doby počátků husitství vystihuje lépe než mnohé jiné, napsané později? A tak jsem se rozhodla knihu vydat sama – ve spolupráci s dcerou-grafičkou, která se postarala o celkovou úpravu včetně obálky i přípravu pro tisk. V nepříliš velkém nákladu s tím, že by měla být určena hlavně do knihoven, kde se může dostat k širšímu okruhu čtenářů.

Na jaké potíže jsi narazila?

Vydat knihu nebylo složité. V tiskárně nás pochválili za perfektní přípravu podkladů a odvedli dobrou práci. Po podepsání smlouvy s Kosmasem se kniha objevila na internetu nejen na jejich stránkách, ale i v nabídce e-shopů. Pak se však ukázal problém s distribucí, který jsem asi měla očekávat. Kombinace Jirásek plus neznámý vydavatel není nejšťastnější. Knihkupci, navíc postižení ztrátou tržeb kvůli koronavirovým opatřením, si takovou knihu moc neobjednávají, protože na bestseller nevypadá. Ovšem když jde o úpravu klasického díla, která nemusí být vždy kvalitní, čtenář si „zajíce v pytli“ nekoupí. Každý si chce knihu nejdřív prohlédnout. Takže v tomto případě internetová propagace nepomůže. Je to začarovaný kruh. Doufejme, že výhledově se situace zlepší.

Je dobré vydávat upravené klasiky?

Proti všem si určitě zasluhuje, aby bylo čteno. V internetových diskusích jsem zaregistrovala obavy z kvality úpravy a reakce typu: Radši si přečtu Jiráska v originále. To je správné, ale kolik je takových? Znamená zkracování a úprava „klasiky“ podbízení se dnešním „nečtenářům“ a snižování laťky? Ve školách se Jirásek učí, ovšem obsah knih pro „doporučenou četbu“ lze stáhnout z internetu. Není pak lepší, když si mladí přečtou aspoň zkrácené vydání? Hodně lidí zajímají naše dějiny i vojenská historie, obojího je v knize spolu s dramatickým příběhem víc než dost. Knihu si asi každý nekoupí, ale bylo by dobré, kdyby si ji mohli zájemci půjčit alespoň v knihovně. Možná pak někteří sáhnou i po „originálním“ Jiráskovi...

Děkuji za rozhovor a doufám, že pomůže k rozšíření informace o tvém přístupu ke zprostředkování klasického díla naší literatury.