DANA SÚLOVCOVÁ dana.sulovcova@rozmitalptr.cz 

Vzhledem k obsáhlému tématu se budeme v tomto čísle věnovat pouze vzdělávání knihovníků od prvních knihovnických kurzů až po současné možnosti. Příště se zaměříme na vzdělávání učitelů od vydání Všeobecného školního řádu pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařských dědičných zemích až po současnost.

Období první republiky

V roce 1907 se navrhovalo konání knihovnických kurzů, ale k realizaci prvního kurzu došlo až po založení samostatného československého státu. Pro další vývoj knihovnického vzdělání měl hlavní význam zákon o veřejných knihovnách obecních č. 430/1919 Sb. z 22. 7. 1919. Díky tomuto zákonu měla být v každé obci zřízena veřejná knihovna, což přispělo k prudkému rozvoji veřejných knihoven v Československu. První československý knihovnický zákon spolu s prováděcím vládním nařízením také určil další vývoj vzdělávání knihovníků veřejných knihoven. Vznikl třístupňový systém podle počtu obyvatel. Knihovníci působící v obcích nad 10 000 obyvatel museli absolvovat Státní knihovnickou školu (SKŠ). V obcích od 2000 do 10 000 obyvatel absolvovali knihovníci státní knihovnické kurzy, v obcích do 2000 obyvatel krátkodobé knihovnické kurzy. Na jednoletou SKŠ v Praze, která vznikla v roce 1920, byli přijímáni studenti s ukončeným středoškolským vzděláním, ale i studenti bez maturity. Ti navíc museli při speciální zkoušce prokázat jisté znalosti, které byly potřebné pro knihovnickou praxi. Na škole přednášeli významní knihovničtí odborníci a československé knihovnictví bylo na vysoké úrovni.

V roce 1921 byla v Ústí nad Labem zřízena jednoletá německá Státní knihovnická škola pro početnou německou menšinu. Osnovy byly podobné jako u české školy, jen absolventi byli připravováni výlučně pro práci ve veřejných knihovnách.

V Československu byla snaha vyčlenit ze SKŠ v Praze vzdělávání knihovníků pro knihovny vědecké a odborné a začlenit je do univerzitní výuky. V roce 1927 byly při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) založeny dvousemestrové až čtyřsemestrové knihovnické kurzy pro vzdělávání ve vědeckém a administrativním knihovnictví. K upevnění knihovnické profese v Československu přispěly státní knihovnické školy, knihovnické kurzy při FF UK a soustava kurzů mimoškolního vzdělávání. Knihovnictví se tak začalo transformovat v odborné povolání.

Období druhé světové války

Za druhé světové války ukončily svou činnost knihovnické kurzy při FF UK a na rok byla přerušena výuka na SKŠ v Praze. Po vzoru německých knihovnických škol byla změněna na dvouletou s nižším stupněm vzdělání pro knihovníky veřejných knihoven a vyšším stupněm pro knihovníky vědeckých knihoven. Vedení školy však bylo německé. V roce 1944 byla SKŠ uzavřena.

Po válce až do současnosti

V období let 1945–1948 se podařilo obnovit jak knihovnické kurzy při FF UK, tak SKŠ. Na knihovnickou činnost se začalo pohlížet jako na odbornou činnost, která vyžadovala speciální vzdělání. Cílem bylo vytvoření samostatného vysokoškolského vzdělávání knihovníků. Značnou roli v tom sehrál nově založený Svaz českých knihovníků.  

Přes nepříznivé poměry byl na FF UK zřízen dvouletý lektorát knihovnictví. Od školního roku 1953–1954 se podařilo přeměnit lektorát na čtyřleté a později pětileté dvouoborové studium. SKŠ zanikla.

Zásadní bylo období let 1958–1967, kdy se do výuky zařadily nové předměty z oblasti dokumentace a vědeckých informací. Došlo k přejmenování na Katedru knihovnictví a vědeckých informací. Pro absolventy vysokoškolského studia bylo zavedeno postgraduální studium při zaměstnání. V letech 1967–1968 bylo absolventům umožněno podrobovat se rigorózním zkouškám, a to vzhledem k tomu, že posílila vědeckovýzkumná činnost katedry.

Vedle vysokoškolského knihovnického vzdělání bylo po druhé světové válce zavedeno i středoškolské vzdělání. V roce 1953 byly v Praze a v Brně otevřeny při pedagogických gymnáziích knihovnické větve. Později vznikly samostatné střední knihovnické školy. Absolventi zakončili studium maturitní zkouškou a získali tak úplnou středoškolskou kvalifikaci pro práci v knihovnách či v informačních institucích.

Rok 1968 poznamenala srpnová okupace. Povinné navštěvování přednášek s výukou marxismu-leninismu, zavedení povinného systému komunistické výchovy, zesílení vlivu centrálního řízení vysokých škol se stávalo příčinou celkového úpadku výuky.

V roce 1982 byla zřízena Katedra vědeckotechnických informací Fakulty řízení Vysoké školy ekonomické v Praze. Cílem bylo zahájit výchovu specialistů s širším ekonomickým vzděláním pro zpracování a použití odborných informací.

Po roce 1989 sílila snaha o změnu celkové koncepce, struktury a obsahové náplně knihovnicko-informačního vzdělávání. V září roku 1993 došlo k přeměně katedry na Ústav informačních studií a knihovnictví. Ve školním roce 1995–1996 byl zaveden nový typ vysokoškolského studia informačních specialistů pro absolventy bakalářského studia jiných vysokoškolských oborů. Současně bylo zachováno jednooborové pětileté studium se zaměřením informačním, knihovnickým a knihovědním.

Potřeba vysokoškolsky vzdělaných knihovníků pro Severní Moravu a Slezsko zapříčinila po roce 1989 zavedení tříletého bakalářského studia knihovnictví na Filozoficko-přírodovědné fakultě nově vzniklé Slezské univerzity v Opavě.

Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně se na počátku 90. let uchytil obor Informační studia a knihovnictví, který se dal studovat pouze při zaměstnání a otevíral se každý druhý rok. Od roku 2002 tento obor zakotvil jako Kabinet knihovnictví Ústavu české literatury a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity s možností prezenčního i kombinovaného studia bakalářského a magisterského.

SKŠ v Praze prošla po roce 1989 podstatnými změnami. Již od 80. let se uvažovalo o nezbytnosti zavést nový typ pomaturitního studia. V roce 1992 byl otevřen první ročník Vyšší odborné školy informačních služeb.

V roce 2004 bylo možné studovat akreditovaný studijní obor Informační studia a knihovnictví na třech univerzitních pracovištích: v Ústavu informačních studií a knihovnictví na FF UK v Praze (bakalářský, magisterský a doktorský stupeň), v kabinetu knihovnictví Ústavu české literatury a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (bakalářský a magisterský stupeň) a na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě (bakalářský a částečně magisterský stupeň).¹ 

V současné době je možné studovat knihovnictví na třinácti středních školách, dvou vyšších odborných školách a dále na čtyřech vysokých školách. Jedná se tedy o všechny úrovně formálního vzdělávání knihovníků.²

Mimoškolní vzdělávání

Neformální a informální vzdělávání hraje zásadní roli v růstu kvalifikace personálu knihoven. Mimoškolní vzdělávání knihovníků zajišťují a pořádají především knihovny. Nejčastějšími poskytovateli tohoto vzdělávání jsou krajské knihovny, Národní knihovna ČR, Svaz knihovníků a informačních pracovníků, Sdružení knihoven, Asociace knihoven vysokých škol, Národní technická knihovna a Národní lékařská knihovna. Hlavní oblastí vzdělávání jsou informační technologie a média a možnosti jejich aplikace a využití v oboru. Toto vzdělávání podporuje grantový program VISK 2 (Veřejné informační služby knihoven) – Mimoškolní vzdělávání knihovníků.³ S podporou programu VISK 2 byla před lety vybudována vzdělávací centra v ústředních knihovnách krajů, která slouží ke školení knihovníků v dovednostech pro práci s informačními a komunikačními technologiemi, k rekvalifikačnímu studiu a celoživotnímu vzdělávání knihovníků.⁴

Zásadní pro systém celoživotního vzdělávání knihovníků je Národní soustava povolání (NSP) a Národní soustava kvalifikací (NSK). Knihovnické profese jsou zde zpracovávány od roku 2011. NSK je průběžně budovaný a státem podporovaný registr profesních kvalifikací, které jsou na pracovním trhu v České republice. Dává možnost lidem získat celostátně uznávané osvědčení o jejich profesní kvalifikaci bez nutnosti školní docházky. NSP je všem zpřístupněná databáze povolání, kterou spravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Knihovníci se tedy mohou vzdělávat na oborové škole, nebo absolvovat rekvalifikační kurzy či kurzy a zkoušky profesních kvalifikací daných NSK. Pro získání profesní kvalifikace i další odborné kvalifikace je možné absolvovat e-learningový kurz pro knihovníky.⁵

Kvalifikace a vzdělání se stávají základem osobnosti moderního knihovníka a informačního pracovníka. Jedině vzdělaný knihovník bude přínosem pro budoucnost profese a oboru.⁶ 

1 CEJPEK, J. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 204–213. ISBN 80-246-1037-X

2 Vzdělávání pro knihovníky v ČR. Informace pro knihovny [online]. [cit. 2018-12-01]. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/akce/vzdelavani-pro-knihovniky-v-cr.

3 HOUŠKOVÁ, Z. Vzdělávání knihovníků v ČR: stručné poznámky. ITlib: informačné technológie a knižnice [online]. Bratislava: Centrum vedecko-technických informácií SR, 2010. [cit. 2018-12-01]. ISSN 1336-0779. Dostupné z: http://itlib.cvtisr.sk/archiv/2010/1/vzdelavani-knihovniku-v-ceske-republice-strucne-poznamky. html?page_id=994.

4 VISK 2 Mimoškolní vzdělávání knihovníků. Veřejné informační služby knihoven [online]. [cit. 2018-12-01]. Dostupné z: https://visk.nkp.cz/visk-2.

5 DILHOFOVÁ, A. Možnosti celoživotního vzdělávání knihovníků. Duha [online]. 2016, roč. 30, č. 1 [cit. 2018-12-01]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: https://duha.mzk.cz/clanky/moznosti-celozivotniho-vzdelavani-knihovniku.

6 PAPÍK, R. Informační profesionálové a knihovníci budou ovlivněni ve vzdělávání nastupujícími tématy informační společnosti a informační ekonomiky. Duha [online]. 2015, roč. 29, č. 4 [cit. 2019-01-16]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/informacni-profesionalove-knihovnici-budou-ovlivneni-ve-vzdelavani-nastupujicimi-tematy-infor.