MILOSLAV LINC miloslav.linc@mlp.cz

Ve třetí, závěrečné části našeho kreativního miniseriálu (první část „Jehla a nit“ viz č. 10 – s. 362–363; druhá část „Pilka a vrtačka“ viz č. 11 – s. 402–403), věnovaného kreativním centrům Městské knihovny v Praze (MKP), vám představíme kreativně-technologickou dílnu Suterén,  kterou se vrátíme do „tradiční“ podoby knihovních dílen jako míst, které se soustředí na nejmodernější techniku. A protože to je závěrečný díl seriálu, tak to zase celé uzavřeme trochou teorie.

Suterén se skrývá v útrobách Ústřední knihovny MKP. Jde o technologicko-kreativní zónu, která vznikla přeměnou (v dnešní době) nepříliš moderní a nepříliš využívané počítačové učebny. Tenhle prostor se nachází v suterénu knihovny (odtud také jméno), hned vedle dvou kinosálů. Přibližně dvacet let zde byla klasická počítačová učebna, kde probíhala zejména školení knihovníků a v menší míře i akce pro veřejnost. Modernizace byla už dlouho na pořadu dne a zároveň tu byla snaha zpřístupnit tento prostor veřejnosti v mnohem větší míře než předtím. Boj o místo je v každé knihovně napínavější než finále světového šampionátu ve hře na schovávanou.

Vznik Suterénu

Nápady nám zprvu létaly všemi směry, ale záhy narazily na hranici reality, financí a vlastně i na hranice možností samotného suterénu. Protože jsme obnovu částečně financovali z dotace VISK 2, musela zůstat zachována funkce studijní. A navíc tu schází silná vzduchotechnika, takže některé věci nejsou možné, aby zároveň nedošlo k uvaření a udušení uživatelů, což bychom opravdu nechtěli, i když Spalovač mrtvol je opravdu skvělá knížka. Na komplexní rekonstrukci celá knihovna teprve čeká. A nám se čekat nechtělo. V současnosti tak jde o místo, kde se – zjednodušeně řečeno – mohou dopoledne vzdělávat knihovníci a které odpoledne slouží pro kreativní rozvoj veřejnosti.

Druhým faktorem, který vznik Suterénu předcházel, je, že s technologiemi si hrajeme už dlouho. Ať už jde o naši 3D tiskárnu, kterou nabízíme v rámci Ústřední knihovny uživatelům již několik let, či o zkušenosti z akce CodeWeek, jehož součástí byl i malý technologický park. Bylo proto logické, že jsme se všechny tyto aktivity pokusili soustředit na jedno místo, abychom je mohli nadále rozvíjet. Nitky se spojily a jako v každém správném příběhu přichází rozuzlení.

Vznikla tak kreativně-technologická zóna, pokrývající široké spektrum možností. V rámci hi-tech vybavení mohou uživatelé vyzkoušet zejména 3D tisk. Mohou si vyzkoušet tisk vlastních projektů na dvou různých 3D tiskárnách (pro uživatele to sice vyjde nastejno, my si ale díky tomu můžeme zkoušet, co která umí líp...). Pro rodiny s dětmi tu jsou drobní robůtci (ozoboti, beeboti, různé programovavací hry a stavebnice a další). Anebo virtuální realita.

Kreativní část dílny pak tvoří řezací plotr, vazač nebo laminátor, vypalovací pero na pyrografii, plackovač a další nástroje, díky nimž je zde možné řešit projekty týkající se drobnější knihařiny, výroby různých diářů, embosingu, kaligrafie a dalšího – a všechno tohle se opět schovává pod moderním termínem Arts and craft.

A samozřejmě jsou tu i počítače, na kterých je dostupný například kompletní Adobe Creative Cloud, což je pro mnohé uživatele příliš drahá hračka, než aby ji měli legálně doma. Propojením všech tří směrů pak vzniká centrum, které umožňuje kouzelné věci.

Cílová skupina a předpoklady

Jsou jí hlavně dospělí, ale zároveň klademe důraz i na rodiče s dětmi. Pro rodiny je třeba připravená i zážitková úniková hra se zapomnětlivou knihovnicí Alenkou, které její záludný kolega schoval klíče. Během hledání odpovědi si hráči vyzkouší vybavení Suterénu, seznámí se s jeho pravidly a hravou formou si tak projdou to, co prakticky nabízí. Pro malé zájemce nebo opět pro celé rodiny máme v nabídce lekce robotiky, kdy se během plnění několika různých úkolů mohou pomocí hry seznámit se základy tohoto oboru. A třeba jednou naprogramovat počítačovou hru. A pro dospělé pak jsou kromě jiného připraveny pravidelné workshopy se zkušenými lektory.

Takhle to zní možná pohádkově jednoduše, ale samozřejmě jde o kompromis a mnoho ústupků. V první řadě nás omezoval prostor samotný a absence jeho odvětrávání. To vedlo k nutnosti pečlivě zvážit výběr přístrojů a vynechat ty, které „čoudí“ nebo příliš hřejí, i když bychom o ně hodně stáli. Pokud o makerspace uvažujete, počítejte s tím, že bez vzduchové ventilace se občas ochudíte o zajímavé věci.

Další věcí, kterou je třeba mít na zřeteli, je výběr toho správného člověka. Ale o tom ještě dále podrobněji. A samozřejmě tu jsou finance. Chtěli bychom nějaké skvělé stroje, ale přidat další nulu nebo dvě do rozpočtu nezvládne ani tak velká knihovna, jako je MKP.

Trochu nečekaným zádrhelem, který nás v realizaci zbrzdil, pak byla epidemiologická opatření a následný omezený provoz knihovny. A tak místo toho, abychom už půl roku sbírali zkušenosti, jsme zprvu očekávali a doufali, že naostro otevřeme v září 2020... Zatím tedy sbíráme zkušenosti z malých akcí a nárazových experimentů.

Proč a jak to vlastně dělat?

Zbývá už jen pár dodatků, kterými popis jednotlivých kreativních center doplním i o nějaké zkušenosti, rady a slepé uličky, které jsme prozkoumali za vás.

Možná nebude na škodu zopakovat otázku, proč něco takového vůbec máme. Odpověď: protože chceme rozvíjet kreativitu, protože chceme posílit sousedské vztahy v okolí, protože chceme nabízet celoživotní vzdělávání, lidi propojovat, a vytvářet tak knihovnu dovedností. Nemusíme jen nabízet knihy na téma „vyrob si sám“ a přístup k internetu pro různé videonávody, ale můžeme lidi učit i přímo, pomocí praktického workshopu. Nejde o nic nového, co by v knihovně nemělo své místo. Jen místo tvůrčího psaní, literárních festivalů, učení háčkování teď můžeme se čtenáři vyrábět třeba police na knihy, přešívat tašky nebo vytvořit model na 3D tiskárně. Protože knihovna dnes není jen půjčování knih – knihovna je vytváření lepšího světa. A to jde jak prostřednictvím Krtečka, tak i skrze makerspace nebo sousedskou sdílenou dílnu.

Dalším důležitým faktorem je personální zajištění. Jak už jsem psal výše: lidé jsou základ. Bez nich můžete nakoupit sebelepší vybavení, ale to vám bude jenom ležet, když k tomu nebude-te mít nikoho, kdo s ním dokáže pracovat a naučit ho používat i ostatní. Zároveň je lepší mít lidí víc – třeba pro DOK16 máme na dva úvazky tři lidi, abychom si je neopotřebovali. A zároveň na tyhle „speciality“ a částečné úvazky docela slyší lidé „zvenku“, což může do knihovny občas přinést závan nového větru.

Stejně tak se nám osvědčilo zamyslet se nad otevírací dobou. Opět třeba v případě DOK16 (protože je jako jediný samostatnou dílnou, ne součástí jiné pobočky) jsme provozní dobu stanovili na pozdní odpoledne a sobotu, tedy na dobu, kdy lidé po práci mají čas něco dělat. I to je taková malá samozřejmost, která ne vždy vyjde, protože i knihovník chce mít někdy volnou sobotu. Ale ukazuje se, že pokud jako knihovna chceme být službou, musíme být pro naše uživatele dostupní.

Ve všech našich kreativních centrech se kromě profíků soustředíme hlavně na začátečníky, kteří nemají žádné zkušenosti. Tím se třeba lišíme od profesionálních a komerčních dílen, které se soustředí spíše na zkušenější uživatele a nabízejí jim profesionální podmínky. I tady se tedy ukazuje, že knihovna má své místo, nekonkuruje, pomáhá a žije s ostatními v symbióze. Knihovna je prostě i v tomhle případě nepřekonatelný a dokonalý partner.

Zajištění bezpečnosti

Možná se zeptáte na to, jak máme vyřešenou bezpečnost. Přeci jen – nechat někoho řezat na pile je o trošku nebezpečnější než listovat v knize. I v tomhle směru jsme byli punkoví! Objeli jsme různé dílny v Praze a na tohle se samozřejmě ptali (většinou to řeší pojištění a prohlášení uživatele o tom, že není blbec a ruku si neuřízne, anebo se nad tím přímo přivírají oči), navštívili jsme i makerslaby v zahraničí, kde se tím taky až tak moc nezabývají. K tomu mám jednu historku. Když jsem zkoumal truhlářskou dílnu v knihovně Iso Omena v Helsinkách, položil jsem nevinnou otázku českého knihovníka, který potřebuje mít všechno zabezpečené:

– A jak to řešíte s bezpečností?

– Jak to myslíte?

– No, prostě, kdyby si někdo třeba uřízl ruku nebo tak?

– Máme tu lékárničku.

– A nemusí nikdo nic podepisovat nebo tak?, potřeboval jsem mít v ruce argumenty na naše tradiční zádrhele: jak si pojistit, že knihovna bude krytá ze všech stran, kdyby se náhodou někdy něco stalo. Odpověď mě tehdy nepřekvapila, ve finských knihovnách jsem v té době trávil třetí den a fázi divení jsem měl už za sebou:

– Proč by měl? My lidem věříme.

Tak jsme to zkusili také tak a lidem věříme. Našli jsme v tomhle oporu i u našeho právního oddělení, a přestože rizika nepodceňujeme – samozřejmostí je lékárnička, poučení i používání ochranných pomůcek –, DOK16 je v tomhle ohledu dost nízkoprahový. Pravda je totiž taková, že pokud si někdo uřízne ruku, ani tisíc podepsaných papírů by nám v tom nijak nepomohlo.

A co dál?

S přemýšlením nejsme zdaleka u konce. V záloze máme další projekty, u kterých čekáme, až na ně uzraje čas. V rámci revitalizace pobočky Smíchov chystáme programátorskou dílnu zaměřenou na dětského a mládežnického uživatele, kde bychom společně třeba vytvářeli počítačové hry nebo tam dál rozvíjeli ideu našeho booktuberského koutku.

Další myšlenkou, s níž si pohráváme, je pak kreativní dílna zaměřená na literární tvorbu,  protože psaní a knihovny k sobě patří víc než co jiného – a mít místo, kde můžeme lidi učit psát, začínajícím autorům umožnit jejich prezentaci a spisovatelům třeba nabídnout místo pro klidné psaní, aby knihovny měly co půjčovat… Proč ne, že?

Tak uvidíme. I když to vypadá, že máme hotovo, teprve teď se začínáme, resp. začneme po omezujících opatřeních rozjíždět. Kreativita lidí je bezbřehá a knihovna jako místo, které pomáhá měnit sny ve skutečnost, je k nezaplacení.