Zdroje jsou dostupné v Knihovně knihovnické literatury Národní knihovny ČR.

Andrew Walsh z Univerzity v Huddersfieldu ve Velké Británii se věnuje ve svém výzkumu využívání hravých přístupů k rozvoji informační gramotnosti ve všech věkových kategoriích. Společným jmenovatelem definic informační gramotnosti je schopnost kritického myšlení a vyváženého úsudku o všech informacích, které nalézáme a používáme. Hravost může být pro učení prospěšná. Je to stav mysli, který zahrnuje ochotu zkusit něco nového, obtížného, kde není úspěch zaručen, a může využít kreativitu, humor, překvapení a představivost. Přijmeme-li, že informační gramotnost je kontextová, společensky konstruovaná, a proto je obtížné ji přímo učit, ale lze ji účinněji pochopit prostřednictvím konstruktivistických přístupů, měli bychom považovat hravé učení za vhodné pro výuku informační gramotnosti. Hodí se pro různé věkové skupiny a prostředí, existují však překážky v používání hravých přístupů mimo prostředí ranného dětství. Ty mohou být důvodem, proč se jen zřídka hravost objevuje v odborných článcích popisujících využití her pro rozvoj informační gramotnosti. Jen málo článků v literatuře o informační gramotnosti se při diskusi zmiňuje o základní teorii učení, což znamená, že např. knihovníkům chybí informace o teorii učení a konkrétní využitelné pedagogické aplikace. S používáním her, hravých a kreativních přístupů k rozvoji informační gramotnosti si žáci a studenti nenechají ujít všechny výhody, které jim hravé učení nabízí.

(IFLA Journal – Volume 46, Number 2, June 2020, s. 143–150)

Umělá inteligence je dnes přítomná ve všech médiích. Téměř bez povšimnutí ji používáme každý den ve svém volném čase a práci. Je také podezřelá z toho, že v příštích několika letech zmutuje do velkého stroje pro likvidaci pracovních míst. V minulosti patřily knihovny vždy k těm organizacím, které si zavádění nových technologií velmi rychle osvojily. Mezi příklady patří online databáze nebo v současné době technologie 3D tisku. Otázkou je, zda bude umělá inteligence pro knihovny spíše přítel nebo nepřítel. Německé výzkumné středisko pro umělou inteligenci ji definuje jako „vlastnost IT systému, který ukazuje lidskou podobu inteligentního chování a řeší výpočetně náročné úkoly“. Mezi příklady, které ilustrují potenciál umělé inteligence, patří vítězství počítačů nad lidmi ve hrách, jako jsou např. šachy. Není pochyb o tom, že svět knihoven se v příštích letech a desetiletích jejím vlivem změní. Umělá inteligence nenabízí příležitost znovu získat monopol na informace, ale dává knihovnám příležitost představit své služby novým moderním způsobem nebo vytvořit zcela nové nabídky služeb. Pro naše uživatele to znamená, že v budoucnu budou moci využívat knihovny skutečně přizpůsobené i na prostředí umělé inteligence. Technologie jako virtuální realita a 5G ovlivní budoucnost knihoven a učiní z nich inspirativní a kreativní místa.

(BuB Forum Bibliothek und Information – Jahrgang 72, Nr. 1, 2020, s. 8–9)

Rok 2020 je rokem 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena – po stopách geniálního skladatele putuje rozsáhlá výstava v Rakouské národní knihovně ve Vídni. Beethovenova díla nechybí v žádném koncertním sále na světě. Výstava v Rakouské národní knihovně ve Vídni nese název Beethoven – Lidský svět a jiskra bohů. Ukazuje umělce v jeho rozmanitých kontaktech s okolním světem, jeho původní dopisy jsou dokladem nejrůznějších aspektů jeho osobnosti. Výstava začíná mladým Beethovenem, který se v roce 1792 vydal z Bonnu do Vídně, aby tam pokračoval ve studiu hudby. V tuto chvíli ještě netušil, že svůj celý život stráví na cestách. Obyvatelé Bonnu se s Beethovenem loučili a jeho práci spojovali s Mozartem a Haydnem. Beethoven však se svým učitelem Haydnem ve Vídni nebyl zcela spokojen. Rozešel se s ním a dále studoval u Johanna Georga Albrechtsbergera a Antonia Salieriho. Sám také vyučoval např. Carla Czernyho a Ferdinanda Riese. Vídeňané měli Beethovena ve velké úctě, hlavní místo mezi jeho patrony zaujal arcivévoda Rudolph, který financoval jeho vídeňský pobyt. Beethovenův osobní život byl ovšem dramatický. Na výstavě ve Vídni jsou k vidění četné rukopisy jako Jarní sonáta, jeho jediný houslový koncert, a další prvotřídní dokumenty z fondů Rakouské národní knihovny.

(Österreichische Nationalbibliothek Magazin – Nr. 2, Dezember 2019, s. 4–6)

Připravil ROMAN GIEBISCH