ANDĚLA POSLUŠNÁ knihovnasobeslav@seznam.cz

Městská knihovna Soběslav se původně nacházela v budově staré radnice na náměstí, která již delší dobu nevyhovovala moderním požadavkům – mezi nejpalčivější problémy patřil chybějící bezbariérový přístup a příliš velká členitost prostoru, která činila budovu energeticky nehospodárnou. Modernizace se tak stala nevyhnutelnou. Ve stejném období město řešilo ještě jiný pustnoucí objekt, kterým byl soběslavský hrad. Ten patří k velkým místním středověkým památkám a tvoří, spolu se zbytky městského opevnění, celek hodný památkové ochrany. Už Petr Vok zde uvažoval o zřízení knihovny. Jeho poslední vůle se ale ve své době nenaplnila…

Inspirace Petrem Vokem

Soběslavský hrad vznikl ve druhé polovině 14. století za Jindřicha z Rožmberka ještě před udělením městských práv Soběslavi – první historická zmínka se datuje do roku 1385. Roku 1565 se ujal Soběslavi poslední ze slavného rodu Rožmberků Petr Vok, který zamýšlel úpravu hradu na svoje sídlo. Nakonec se však rozhodl koupit v Soběslavi pouze měšťanský dům (dnešní Rožmberský dům). Hrad začal pustnout a chátrat a měšťané rozebírali zdivo na stavební materiál. Tomu Petr Vok učinil konec na počátku roku 1604, kdy nařídil uzamčení hradu. Krátce před smrtí svou poslední vůlí založil v jižním traktu hradu slavnou Rožmberskou školu (1610). Zároveň měla být, právě v budově hradu, zřízena významná rožmberská knihovna ze svazků uložených v Třeboni. O několik století později se Vokova poslední vůle stala inspirací při řešení otázky záchrany hradu.

V roce 1999 byla na využití hradního paláce vypsána soutěž a o dva roky později byl ze čtyř návrhů vybrán jako vítězný ten od Ateliéru Kročák, který navrhl právě vestavbu knihovny. Tím byl vyřešen jak problém prostoru pro moderní knihovnu, tak problém chátrající památky. Vítězem soutěže se tedy stalo propojení historické stavby s moderní architekturou. Vzhledem k tomu, že projekt byl připraven právě pro knihovnu, došlo k ideálnímu začlenění památky do každodenního života, nikoli pouze k jejímu zakonzervování.

Jednalo se o záchranu a zhodnocení objektu, který dlouhou dobu chátral a který byl před započetím revitalizace v kritickém stavu. V rámci rekonstrukce došlo k oživení a novému využití hradu v souladu s potřebami města a regionu – zřízením městské knihovny byla nalezena nová funkce historického objektu hradu, jehož areál byl znovu začleněn do organismu města. Město Soběslav získalo revitalizací objektu hradu spolu s již dokončeným rekonstruovaným objektem kulturního domu ucelené informační, kulturní a vzdělávací centrum s regionální funkcí. Tím povznáší pro město tak potřebné funkce důležité pro další rozvoj nadstavbových potřeb obyvatel regionu.

Desetiletí k realizaci projektu

Od roku 2002 se prováděly na hradu práce s použitím finančních prostředků z Programu regenerace městských památkových zón a následně z Programu záchrany architektonického dědictví. K rozsáhlé finančně a technicky náročné obnově hradního paláce došlo v plném rozsahu především díky podpoře z Evropského regionálního rozvojového fondu. V roce 2008 bylo město úspěšné v získání finanční dotace ve výši 36,2 mil. korun z Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad, a tak se přikročilo k vestavbě knihovny. Celkové náklady projektu, který se realizoval v letech 2009–2010, dosáhly téměř 45 mil. korun.

Cesta od vítězství v soutěži k následné realizaci projektu trvala deset let. Hlavní architekt Jaromír Kročák měl velké obavy, že realizace projektu bude dokonce neuskutečnitelná. Měl nicméně velkou podporu hlavního investora, resp. soběslavského starosty Jindřicha Bláhy. Ten našel odvahu pustit se do projektu, který mohl působit jako kontroverzní. Na počátku totiž bylo největším úskalím záměr prosadit, protože propojení moderní architektury s historickým objektem se ne vždy setkává s pochopením.

Při realizaci projektu architekt konzultoval specifické potřeby knihovny nejen s Národním památkovým ústavem, ale také s tehdejší vedoucí knihovny Alenou Fremrovou. Jedním z hlavních technických požadavků bylo zajištění bezbariérového přístupu, který uživatelé výrazně postrádali. Určující ideou knihovny pak měl být otevřený prostor k setkávání, jakýsi „obývák města“.

Areál soběslavského hradu je situován do severozápadní části historického centra Soběslavi. Sestává z několika dochovaných částí. Především je to hradní severní křídlo zvané palác, nárožní věž Hláska, západní křídlo a jižní křídlo, které bylo v nedávné době rekonstruováno pro nový provoz kulturního domu. Do objektu hradu se vstupuje ze dvou stran – hlavní vstup je z klidového prostředí parku přes prosklenou vstupní halu v nové přístavbě s výtahem a hlavním schodištěm, zadní vstup je určen spíše pro provozní technické zázemí s přístupem pro zásobování, kde na hospodářský vstup navazuje výtah (osobní i nákladní), který bezbariérově propojuje všechna podlaží, resp. všechny provozy, a umožňuje přístup do všech úrovní objektu i vozíčkářům. Tento zadní vstup vede z východní strany ze dvora a slouží též pro nouzový únik v případě požáru. Z haly u hlavního vstupu jsou po spo-lečném schodišti přístupné všechny prostory knihovny a věž Hláska.

Ve dvoře je zachována dominanta – pivovarský cihlový komín, který je jedním z artefaktů interiéru dvora. Svou izolovanou akcentovanou polohou je jedním z otisků historického vývoje areálu hradu a celého města jako romantická vzpomínka na pivovar z poloviny 17. století. Nad bočním křídlem bývalé lednice byla vytvořena vegetační střecha s částí zadlážděné plochy. Ta navazuje na vnitřní provoz a je přístupná z hlavního prostoru knihovny. Zde se pořádají sezónní kulturní akce pod otevřeným nebem: autorská čtení, recitace, literární večery apod. Návrh architekta počítal s maximálním zachováním všech cenných partií objektu hradu a s jejich začleněním do nového celku. Dochované konstrukce jsou stabilizovány a zrestaurovány. Objekt paláce, lednice a Hlásky je zachován ve stejném rozsahu a tvaru, střechy navenek nedoznávají změn a interiéry knihovny navazují na stávající kamenné zdi a impozantní prostory uvnitř. Nově je pojednáno pouze západní vstupní průčelí z parku, kde je přistavěna minimalistická prosklená hmota se schodištěm a osobním výtahem do jednotlivých podlaží.

 

Knihovna i pro další generace

Nové prostory knihovny jsou dimenzovány zhruba na 35 000 svazků. Plocha knihovny se v porovnání s dříve užívanými prostory téměř zdvojnásobila a činí zhruba 800 m2. Je to dáno mimo jiné i tím, že knihovna má patrovou galerii.

Z architektonického hlediska bylo důležité zachování objektu pro další generace bez výraznějších zásahů do památkově chráněných konstrukcí a maximální využití těch stávajících pro novou stavbu. Byla ponechána možnost případné demontáže nové přístavby vstupu, a to bez zásadních zásahů do historické podoby objektu. Historické konstrukce a zdivo hradu je permanentně vystaveno jako artefakt díky proskleným stěnám a stropu kontejneru knihovny. Historické zdivo se také využívá jako galerijní prostor. Zasazení skleněného skeletu, ve kterém se nachází moderní městská knihovna, do útrob hradu je unikátním řešením.

Hlavním kritériem při návrhu přestavby a dostavby hradu s ohledem na zvolenou funkční náplň byla snaha autora o konvergenci původního objektu s novými konstrukcemi tak, aby stávající dochované konstrukce byly zasaženy co možná nejméně a aby nové funkční části splňovaly nároky na technické a estetické řešení knihovnického provozu dneška a budoucnosti. Tím byl stanoven limit zásahů do stávajících konstrukcí. Provizorní konstrukční statické zajištění, které bylo řešeno táhly a výdřevami, převzala realizovaná vodorovná ztužující železobetonová deska vetknutá do stěn přibližně v polovině výšky palácového křídla. Tato deska definuje podlahu vloženého „kontejneru“ knihovny, který může být kdykoliv v budoucnosti demontován a odstraněn, pokud budou další generace na daný prostor klást jiné nároky s jiným prostorovým využitím.

Řešení vnitřního prostoru

Kontejner knihovny je jak fyzicky, tak technicky oddělen od stávajících konstrukcí stěn a krovu. Je proveden v podobě celoprosklené konstrukce, podlaha je plná s požadovanou únosností, stěny a strop jsou celoprosklené s dostatečnými odstupy od vnitřních líců historických stěn (s distancí cca 90–150 cm mezi sklem a původní stěnou). Kontejner má svou „atmosféru“ s minimální stálou vlhkostí a teplotou vnitřního prostoru potřebnou pro ochranu knižního fondu, naopak historické konstrukce hradních stěn jsou stále v původním „venkovním“ prostředí s dosavadními parametry vlhkosti a teploty venkovního prostoru potřebnými pro stabilizaci dochovaných stavebních konstrukcí. Suterénní prostory jsou ošetřeny proti vzlínání zemní vlhkosti.

Do střechy a do krovu se zásadně nezasahovalo, pouze byla provedena celková oprava a některé dřevěné prvky krovu byly požárně ochráněny nátěrem a obkladem.

Z hlediska využití objektu bylo – kromě již zmíněné nutnosti bezbariérového přístupu – nutné do prostoru začlenit tzv. „čtenářské koutky“, tedy místa pro posezení, kde si čtenáři mohou nerušeně číst či studovat odbornou literaturu. Dalším nezbytným prostorem pak bylo místo pro počítače určené k přístupu na internet. Stará budova knihovny se členila na dvě separovaná oddělení: oddělení pro dospělé čtenáře a oddělení pro dětské čtenáře. V současné době je prostor otevřen všem věkovým kategoriím, a přestože výpůjční pulty rozdělení na dětské a dospělé oddělení respektují, knihovnice mohou v případě potřeby obsloužit čtenáře na obou místech bez rozdílu.

V projektu byl původně navržen pouze jeden bezbariérový výtah; po konzultaci bylo nutné zahrnout také výtah v přední části knihovny či zázemí pro pracovníky a knižní sklad.

Před otevřením knihovny panovaly na jedné straně obavy ze společného prostoru dětského a dospělého oddělení, na straně druhé ale byla zmíněna idea jakéhosi obýváku, kde mohou všechny věkové skupiny koexistovat. Obavy se ukázaly jako neopodstatněné – provoz probíhá bez problémů, dětští čtenáři jsou ukáznění a v případě, že se pořádají akce určené právě nižším věkovým skupinám, často se rádi zapojí i čtenáři starší.

Zaměstnankyně knihovny si musely přivyknout zejména na jeden velký otevřený prostor a na velký nárůst návštěvníků, protože knihovna nadále nebyla pouze knihovnou, ale zároveň zpřístupněnou kulturní památkou. První měsíce po otevření byly velmi hektické. Konaly se prohlídky jak pro knihovníky či architekty, tak pro individuální zájemce o historii či architekturu. S tím pak rovněž souvisel potěšitelný nárůst čtenářů.

Prostory knihovny se využívají k výstavám a k pořádání společných akcí s mateřskými a základními školami, zájmovými a společenskými organizacemi (např. besedy, setkání se spisovateli, autorská čtení, podvečery poezie, prezentace nakladatelství, svatební obřady atd.). Mezi spolky, které knihovní prostory využívají pravidelně, patří např. obec Baráčníků či Diakonie Rolnička. V knihovně se každý týden schází dobrovolníci, kteří pomáhají vyrábět kompenzační pomůcky či kompletují výrobky k charitativnímu prodeji. Za příznivého počasí se některé zmíněné akce pořádají na venkovní terase, která slouží k příjemnému posezení.

Za zmínku stojí také to, že veškeré stěhování knih probíhalo o letních prázdninách za spoluúčasti čtenářů. Zhruba polovinu knih si čtenáři napůjčovali z původní knihovny domů a po přestěhování je postupně začali vracet již do knihovny nové, čímž zmírnili chaos a velmi zjednodušili stěhovací práce. Jednalo se o iniciativu samotných čtenářů, kteří nevnímají knihovnu pouze jako službu, ale naopak jako přátelskou instituci, která je nedílnou součástí jejich života. Tuto přátelskou atmosféru nová hradní knihovna naplňuje beze zbytku.

Ceny a ocenění za realizaci knihovny

•  cena PRESTA – nejlepší prestižní stavba Jižních Čech 2011 v oboru rekonstrukce
•  cena INSPIRA 2011 jihočeského hejtmana
•  hlavní cena GRAND PRIX 2011 českých architektů v oboru rekonstrukce
•  2. cena v soutěži Kompas 2012 o nejlepší stavbu financovanou z fondů EU
•  ocenění v regionálním kole a 2. cena v mezinárodní soutěži BEFFA 2012 v oboru rekonstrukce
•  cena za nejsympatičtější projekt v soutěži E.ON Energy Globe Award ČR 2013 (tzv. „ekologický Oskar“)

Foto: archiv města Soběslav

Před rekonstrukcí a průběh výstavby  – foto ze 3. a 4. strany obálky