KLÁRA SMOLÍKOVÁ klara.smolikova@tiscali.cz ve spolupráci s Richardem F. Vlasákem

Ke Komenskému se v otázkách výchovy a vzdělávání obracíme již čtyři století. Které z jeho myšlenek jsou stále nosné, které překonané a co zmizelo v překladu? Probíhající Národní oslavy výročí Jana Amose Komenského mohou být dobrou příležitostí k ohlédnutí a inspiraci.

Muzea se otevřela návštěvníkům už během léta, takže je znovu přístupná i výstava Komenský v komiksu, kterou jsem připravila s kolegy pro Národní pedagogické muzeum a knihovnu Jana Amose Komenského. Školy však čekají na září. Přestože před prázdninami částečně obnovily provoz, všichni zúčastnění, ke kterým patří i knihovníci, hledí do nového školního roku s obavami.

Covid-19 a Komenský

Zatímco komiksovou výstavu jsme chystali před epidemií covidu-19, doprovodnou publikaci už jsem psala v neklidných koronavirových časech. Komiksy jsem tak doplnila příběhem o chlup temnějším, než jsem původně zamýšlela. Kniha S Komenským do komiksu nese podtitul Únikovka s Amosem a sleduje čtveřici dětí během únikové hry. Každý z hrdinů si nese nějaký problém, který se ve školním prostředí neřeší, naopak se zde ještě nepříjemně zvýrazňuje.

Otázku, nakolik má klima školy na dětskou duši blahodárný vliv, nakolik nikoli, či jí dokonce škodí, si pokládá mnoho rodičů. V době, kdy se školy nečekaně uzavřely a vtáhly rodiny přímo do epicentra vzdělávacího procesu, začalo černobílé vidění učitelů vykazovat trhliny.

Kdo neumí, učí

Hned první otázkou, která se při přemítání nad Komenským vynoří, je, proč vzdělanec sedmnáctého století vlastně ztrácel úvahami nad školami čas. Dokonce neváhal sepsat pojednání o výchově předškolních dětí, které nazval Informatorium školy mateřské. Připravoval se přece na duchovní dráhu. Proč se tedy nevěnoval prestižnějším úkolům?

Tento pohled odráží naše současné podceňování pedagogické práce. Předávání vědomostí další generaci, její zušlechťování a formování považuje mnoho lidí za činnost, která nevyžaduje velké úsilí ani speciální dovednosti. Mnozí si až v týdnech povinného domácího vzdělávání hořce uvědomili, jak nesnadná činnost to je.

Komenský si byl naopak niterně vědom, o jak zásadní úkol ve výchově běží. Podle něj bychom měli v jejím rámci postihnout boží záměr a napomáhat jeho naplnění, protože budoucnost společnosti se odvíjí od dětí a mládeže. Nejprve takto Komenský činí v intencích jednoty bratrské, kde se učitelská dráha vnímá jako nutná součást té kněžské. Po odchodu do Lešna zároveň promýšlí obecné otázky vzdělávání jako způsob, jak dosáhnout obnovy českého národa po období rekatolizace.

Praktické rady a strašák akademismu

Bratrské školství prošlo vývojem a Komenský si uvědomuje jeho silné i slabé stránky. Koneckonců Chelčického jednota bratrská se zprvu formovala jako společenství antiintelektuální, nedůvěřující městům, knihám ani vyššímu vzdělání. Krůček po krůčku se bratři a sestry vraceli do měst. Zejména díky biskupovi Janu Blahoslavovi, pro kterého je také příznačný zájem o vzdělání, se církev otevřela knižní kultuře a zájmu o jazyk.

Přesto bylo potřeba za vyšším studiem zamířit na zahraniční univerzity, to platí za Blahoslava i Komenského. Mladí bratři odcházeli na zkušenou. Přesto si v univerzitním prostředí udržovali jistý odstup od akademického světa a jeho fascinace abstrakty. Vždyť ani Komenský nepokračoval po dokončení vysokoškolského vzdělání, přestože jej chápal jako důležitou životní zkušenost, v akademické dráze. Panel věnovaný jeho studiím jsem proto pojmenovala Vědění dává křídla.

Nižší bratrské školy představovaly tehdy místa, kde bylo o děti postaráno, pobývaly zde v teple a dostaly najíst. Základní vzdělání se dostalo i dívkám a na rozdíl od běžných tehdejších škol bylo vzdělání pro členy jednoty bezplatné.

Je člověk pouhý stroj?

Dobové nazírání začalo chápat člověka jako mechanismus, který se při správném zacházení uvede do chodu. Komenský však této představě bezhlavě nepodléhal. Byl přesvědčen, že děti nelze k něčemu nutit a je třeba je v prvé řadě správně motivovat. Pokud budou žáci výukou zaujati, lépe se dosáhne i kázně.

Trvalým neduhem školství, nejen v sedmnáctém století, je neschopnost vidět věci v celku. Komenský proto prosazoval myšlení v kategoriích. Jeho Orbis Pictus je oslavou přehledného uchopování světa v souvislostech, které si nezadá se současnými obrazovými encyklopediemi. Svět je podle Komenského srozumitelný a dává smysl, proto jeho poznáváním směřujeme k nalezení vlastního místa v něm. I sama moudrost je praktická.

Spisovatel Komenský, ač sám plodný autor, nikdy nestál o tzv. žrouty knih. Předpokládal, že sdílení myšlenek by se mělo přetavit v konkrétní činy. Člověk by v duchu protestanské morálky měl usilovat o to, aby pracoval a byl pro bližní užitečným.

Homo ludus

Komenský do centra svých pedagogický úvah postavil Ježíšovu lásku k dětem. Ty jsou ve své důvěřivosti a nezkaženosti ryzími bytostmi, a proto mají stejnou důstojnost jako dospělí, což ostatně předznamenávají již husité, pro které jsou děti nejdražším svěřeným klenotem. Komenský vyvozuje, že děti mají právo na odpočinek i hru, a i my dospělí se od nich můžeme učit. Dítě je totiž v bratrském prostředí ve víře rovné dospělému, a tedy má i právo na vlastní názor. Tuto představu zachycuje panel Obraz světa, ve kterém průvodce dítka povzbuzuje, ať jsou odvážná a zvídavá.

Panel představující nejvýznamnější Komenského pedagogická díla proto nese název Radost z poznávání. Zařadili jsme sem čtyři publikace, které lze právem považovat za bestselery. V článku jsou již zmíněny Informatorium a Svět v obrazech. Další je přehledná učebnice latiny Dvéře jazyků otevřené, podle které se latinsky naučila i švédská královna Kristina, a Velká didaktika, souhrnné dílo, nejprve koncipované pro Čechy a Moravu, později přepracované pro obecnější užití v evropském prostoru.

Zázračná metoda

Ne náhodou jsme panel věnovaný Komenského pedagogické dráze nazvali Nejoblíbenější učitel Amos. Co za nosné myšlenky v jeho přístupu ke vzdělání dnes najdeme? Za prvé je to nezdolný optimismus. Komenský je přesvědčen, že člověk není tak zkažený, aby náprava nebyla možná. Cení si rozumu, právě ten považuje za zdroj vnitřního světla, schopný měnit lidskou společnost k lepšímu.

Dnes samozřejmé rozdělení učiva do předmětů, dětí do tříd podle věku, poznatků podle náročnosti a škol podle zaměření bylo tehdy nosnou myšlenkou, podle které se reformovaly celé školské systémy. Neměli bychom však zapomínat, že Komenskému leží na srdci radostné učení. Ne strach z trestu, ale odměna a pochvala je podle něj důležitým povzbuzením k dalšímu vzdělávání.

Stále platný je jistě apel, že učení musí povzbuzovat spontánnost a jedinečnost jednotlivce. Žák by měl být podporován, aby si přes řešení problémů a kladení otázek na vše postupně přicházel sám, což se neobejde bez vytrvalosti. Musí také vědět, k čemu má učivo sloužit.

Radostné učení připodobňuje Komenský k chutnému jídlu, a proto i samotná školní budova by měla být příjemným a inspirujícím místem a úkolem učitele je povzbuzovat v dětech lásku k vědění a touhu po poznávání. Jistě po právu získává každý rok nejoblíbenější český učitel, kterého ostatně nominují sami žáci, ocenění Zlatý Amos.