HELENA ŠLESINGEROVÁ slesingerova@plzen.eu 

Z historie

Třebaže historie Knihovny města Plzně (KMP) sahá až do 19. století a organizace zahrnuje přes dvě desítky provozů a každoročně se pyšní i řadou úspěšných projektů, knihovnou, o niž je ze strany médií dlouhodobě největší zájem, je bezesporu Bibliobus. Pro Plzeňáky je dávno samozřejmostí, většina si ani neuvědomuje, že se jedná vlastně o raritu, která je k vidění jen na dvou místech v republice – v Praze a v Plzni. Na soutoku čtyř řek má pojízdná knihovna už dlouhou tradici.   

KMP v minulosti několikrát měnila zřizovatele i rozsah působnosti. Počátkem roku 1951 přebral městskou veřejnou knihovnu do správy Krajský národní výbor v Plzni a knihovna dočasně získala krajskou působnost. V letech 1953–1958 zajišťovaly její dva bibliobusy výpůjční služby v západočeském pohraničí, např. na Tachovsku, Sušicku, Klatovsku, Domažlicku, v okolí Horšovského Týna aj. Knihovníci obyvatelům vesnic zpočátku vozili nejen knihy, ale mnohdy i pomáhali zařídit jejich záležitosti ve městě, nakoupili jim, co potřebovali, v některých obcích navíc promítali celovečerní, dětské i krátké naučné filmy, pořádali filmové besedy nebo besídky pro děti. Na konci 50. let pak byly z vyššího rozhodnutí už značně poruchové autobusy postupně předány z Plzně do Tachova a do Stříbra, řidiči byli propuštěni a jeden z knihovníků údajně zatčen. V roce 1961 stopa po autobusech (nejspíš z finančních důvodů) v  kraji mizí.

Nové možnosti se otevřely až po listopadu 1989. Řada malých poboček ve starých nevyhovujících prostorách na periferii tehdy byla nahrazena deseti zastávkami pojízdné knihovny. Pokryta byla i sídliště s velkou hustotou obyvatel, kde zájem uživatelů převyšoval kapacity obvodních knihoven. Repasovaný linkový autobus Karosa C 734 byl veřejnosti slavnostně představen 4. 6. 1996 před radnicí na náměstí Republiky. Měl ještě lístkový systém a příjezd oznamoval do amplionu znělkou, kterou složil první knihovník Jaroslav Mraček: Bibliobus už je tady, / veze s sebou knižní vnady. / Pro pány a také dámy / knihy jsou tu přichystány. / Hola, tedy neváhejte, / pro knížky hned pospíchejte / do knihovny na kolech. / Veze štěstí, žádný pech! Během následujících let s opotřebením přibývaly poruchy a vozidlo postupně přestalo vyhovovat požadavkům na bezpečnost. Proto byl v otevřeném výběrovém řízení vybrán další výrobce a za pořizovací náklady 5 350 000 korun na konci srpna 2007 uveden do provozu nový bibliobus, kompletně vybavený „na klíč “. Jezdí dodnes.

Ze současnosti

 

Bibliobus je samostatnou knihovnou KMP se dvěma pracovními úvazky. Zatímco knihovnice Jitka Hlavničková je na svém místě obrazně i doslova už přes dvacet let, řidič pan Zdeněk Peller je za tu dobu „už“ třetí – přímo z řad čtenářů se dosud vždycky podařilo získat důchodce profesionála. Řidič sám nepůjčuje, knihovnici však vypomáhá s drobnou opravou a balením knih.

Bibliobus poskytuje profesionální knihovní služby, z nichž se plně využívají zejména ty výpůjční, o ostatní mají zájem spíš jednotlivci. S ohledem na čtenářskou základnu (80 % žen a dívek, 63 % uživatelů nad 60 let) je knihovní fond sestaven převážně z beletrie pro dospělé a děti, v menší míře pak z populárně naučné literatury. K dispozici je 13 382 knihovních jednotek, z toho je 8342 uloženo ve skladu k obměně, jednou za 14 dnů se doplňují novinky. Knihovna odebírá 39 titulů periodik, nabízí 538 nosičů mluveného slova a 42 stolních her. Nemá-li sama požadované publikace, knihovnice je přiveze z některé jiné knihovny. Zajišťuje i rezervace, informační službu či donášku knih imobilnímu čtenáři. Knihovnu navštěvují třídy mateřských škol a je též místem průběžné praxe středoškolských studentů knihovnického oboru. Zapojuje se do akcí jako Noc literatury (v roce 2017 byl Bibliobus jedním z čtecích míst) nebo Svět knihy Plzeň, kde je už po dva roky před veletržní halou v DEPO2015 hlavní venkovní atrakcí.

Z provozu

Bibliobus jezdí od pondělí do čtvrtka, pátek je vyčleněn k údržbě vozu, administrativě, vzdělávání a práci s fondem v zázemí na Slovanech v Táborské ulici. Nyní má celkem devět stanovišť, denně objede dvě až tři zastávky, doba stání na jednotlivých místech se různí. V Hradišti, v Bukovci či na Roudné je to jen hodina, na Nové Hospodě v těsné blízkosti penzionu pro seniory ale tři hodiny, na Borech u školy dokonce tři a půl. Stanoviště jsou označena tabulkou s půjčovní dobou, osazenou pod svislou dopravní značkou nebo na sloupu pouličního osvětlení.  

Vůz každoročně najede přes čtyři tisíce kilometrů a spotřebuje kolem 2500 litrů nafty. Spotřeba paliva je značná, v zimě 75,6 a v létě 61,6 litrů na 100 km. Specifický mechanismus vyžaduje před startem motoru zahřát chladicí kapalinu, uvnitř vozu je nezávislé naftové topení k vyhřátí výpůjčního prostoru a k zajištění potřebného tlaku vzduchu pro pneumatické otevírání dveří a pérování podvozku je také nutné i v době stání jednou za půl hodiny startovat motor.

Ze statistiky

Na rozdíl od řady kamenných knihoven, kde registrovaných uživatelů z roku na rok plíživě ubývá, čtenáři Bibliobusu zůstávají věrní. Už čtvrt století se jejich počet pohybuje kolem čtyř set (nejvíce 419 v roce 2007; 390 v roce 2019); o polovinu však postupně klesl počet dětí. Kdysi jich docházelo na 70 a knihovnice pro ně chystala až 17 soutěží ročně, dnes je jich zapsáno jen 34. Návštěvnost momentálně stoupá vzhůru, vloni na 4255. Naopak počet výpůjček se snižuje, v minulém roce poprvé spadl pod dvacet tisíc.

Největší zájem je o knihy pro ženy – milostné, historické a detektivní romány. Výpůjčky beletrie dospělým tvoří přes 70 %, výpůjčky časopisů přes 20 %. Každý den knihovnu navštíví v průměru kolem 25 lidí, nejvíce zájemců bývá ve středu, nejvíce návštěvníků ročně na Borech (830), na Bručné (701) nebo na Nové Hospodě (600).       

„Miluji tě, ale…“

Paní Hlavničková miluje svoji práci a představa, že v budoucnu by snad mohl být Bibliobus zrušen, jí vhání slzy do očí. Ostatní kolegyně se tomu občas diví – čtyřikrát v týdnu v terénu až do večera není vždy snadná služba. Podle roční doby a počasí je ve vozidle v zimě zima a v létě horko, někdy až k 50 stupňům. Místy nedostatečně silný signál při velkém objemu dat výpůjční proces velmi zpomaluje. Na zastávkách vyhrazená plocha mnohdy nebývá volná a kvůli zaparkovaným autům je nutné popojet na jiné, hůře dostupné místo, výjimečně i za asistence policie. Dvě stanoviště už kvůli tomu musela být trvale přesunuta, jedno úplně zrušeno, úředně povolená cedule ale bohužel není zákazovou dopravní značkou. Most se silnicí směrem k Valše je momentálně v rekonstrukci, a knihovna tak musí objíždět trasou delší o 14 kilometrů. V areálu, kde parkuje, jí vloni při vloupání kdosi ukradl přenosnou pokladničku. V případě nemoci je řidič špatně zastupitelný, v případě náhlé odstávky je komplikované uživatele vyrozumět, neboť převážně senioři nejsou online. Knihovnice jim osobně telefonuje, autem objíždí a olepuje zastávky. Bibliobus má už svůj věk a kromě běžných, už tak vysokých provozních nákladů přibývá požadavků na opravy, minimálně v desítkách tisíc korun ročně…

Z pohledu čtenářů

Zpravidla starší čtenáři to ovšem vidí jinak. Jsou fixováni na „svou“ knihovnu i na osobu knihovnice. Tak moc, že až na výjimky nejsou ochotni se ani v nouzi vydat pro knihy jinam. Jak vyplynulo z průzkumu spokojenosti, který proběhl v roce 2019, s úrovní služeb Bibliobusu jsou z 99,4 % velmi spokojeni. Vyhovuje jim provozní doba (94 %), dostupnost (97 %), výpůjční služby (99 %), nabídka knihovního fondu (96 %), nemají žádné připomínky k prostoru. Posádku, především paní Hlavničkovou, chválí za vlídnost, rady, pomoc s výběrem knih. Je totiž „vstřícná víc než je obvyklé“, „milá, ochotná, zkrátka naše“.  

Jak dlouho ještě?

Vždy, když se blíží termín povinné technické prohlídky, trochu se bojíme. Uvažujeme, co  by bylo, kdyby… Co s jedinečnou službou, která jezdí přímo za seniory s pohybovými problémy či maminkami na rodičovské dovolené, která pomáhá udržovat kulturní život v odlehlých částech města? Která je skvělá, ale drahá… Co? Prostě koupíme nový autobus. Nebo možná dva – menší?

Foto: Archiv města Plzně [historická], archiv Knihovny města Plzně