HELENA HUBATKOVÁ SELUCKÁ hubatkovaselucka@gmail.com

V současné době se můj život dá rozdělit na dvě stejné části. V první části jsem byla dítě a ve druhé jsem zaměstnanec knihovny. Asi třetinu toho profesního času pro mě byl SKIP „profesní stavovskou organizací“ a můj vztah k němu byl neutrální.

Změnilo se to v době, kdy jsem v knihovně požádala o zrušení nadúvazku na projektu Ruku v ruce, který byl financován z Evropského sociálního fondu a cílil na rovné příležitosti dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Práce na něm pro mě byla hodně osobní a v jeho smysl a dopad jsem věřila víc než v cokoliv dalšího. Ten projekt byl mou součástí od svého počátku, byla jsem součástí týmu, který psal žádost, upravoval, doslova se modlila, aby to vyšlo. Byla to profesně největší věc, kterou jsem do té doby dělala, a věnovala jsem jí skoro všechen čas.

A pak přišlo něco většího, trvalejšího. A já z projektu rok před jeho koncem odešla. To rozhodnutí bylo těžké, ale stálo za to. Stala jsem předsedkyní nově vzniklé sekce SKIP pro bezbariérové knihovny a uvědomila si, že přesto, že moje pozice v knihovně nebyla příliš vysoká a praxe v oboru nepříliš dlouhá, mám neskutečnou šanci formovat české knihovnictví, jeho současnou i budoucí podobu.

Toto se stalo před více 10 lety. Tehdy jsem si vůbec neuvědomila, že abych toho všeho mohla být součástí, nemusela jsem se stát předsedkyní sekce, mohlo to jít i jinak, ale přihodilo se to tak. Tohle byla prostě moje cesta.

SKIP jsou pro mě lidé, kteří věří a bojují za stejnou věc a respektují se, i když sedí společně u stolu ředitel, metodik a třeba knihovnice z dětského oddělení. Díky neskutečným přátelstvím a profesním vazbám mám možnost být součástí velkých věcí i velkých osobních příběhů.