Po prvním náporu epidemie koronaviru se v mém slovníku zahnízdila charakteristika „všechno je jinak“. Přestože jsme s přípravou tématu třicátého výročí obnovení SKIP začali se značným předstihem, svou roli sehrálo i letní období. Byť je připravená anketa i vyjádření pamětníků a následovníků skromnější, než jsme očekávali, získané reakce na dvě otázky:

1. Co pro vás osobně a pro oblast knihovnictví představovalo obnovení profesní organizace SKIP před 30 lety?

2. V čem se vaše představy naplnily a v čem naopak nedošlo k jejich dostatečnému uspokojení?   

mají obecnou platnost.   

NADĚŽDA ČÍŽKOVÁ cizkova@kjd.pb.cz (Knihovna Jana Drdy Příbram)

ad 1) Obnovení SKIP bylo podle mého soudu jednoznačně pozitivním aktem. V bouřlivé době všech změn ve společnosti, v euforii nově nabyté svobody byl SKIP jedinou platformou, na které se daly řešit otázky knihoven od teorie oboru až po každodenní praxi. Připomenu jen rušení mnohých okresních knihoven, kdy se knihovníci neměli oč opřít, zejména v právní oblasti. SKIP byl organizací, která umožňovala výměnu zkušeností a znalostí mezi knihovnami různých typů. Zároveň umožnil seznámit se s kolegy z jiných knihoven napříč republikou. Umožnil knihovníkům podílet se na tvorbě nových zákonů, nejen toho zásadního o knihovnách, ale i dalších, např. z pracovně-právní oblasti. Po pádu střediskového systému v mnohých okresech nám prostřednictvím regionálních organizací umožnil metodickou práci s nejmenšími knihovnami, zachování kontaktů s nimi a vzdělávání knihovníků. Bylo to pro zachování sítě nezbytné, zejména s ohledem na takřka revoluční změny v technologii knihovnické práce v souvislosti s používáním počítačů.

Pro mě osobně byl právě SKIP velkou příležitostí a výzvou. Mohla jsem se podílet na vývoji nového knihovnictví. Seznámila jsem se s řadou úžasných osobností a získala nové přátele, se kterými nás pojí láska k práci, kterou – většinou celý život – děláme. Podívala jsem se do míst, kam bych se bez SKIP a těchto úžasných lidí nikdy nedostala. SKIP zůstane i nyní, kdy se chystám ukončit pracovní působení v knihovnictví, stále mou srdeční záležitostí.

ad 2) Na počátku jsem neměla o SKIP žádné představy. Teprve postupem vývoje jsem nacházela tolik možností, že jsem ani nedokázala všechny uchopit. Myslím, že ve SKIP jsme zvolili do jeho vedení většinou lidi, kteří ochotně a obětavě pracovali pro společnou věc a měli vynikající výsledky. Samozřejmě mě někteří též zklamali, ale to je v životě běžné. Zklamáním pro mě byl např. postoj SDRUK ke SKIP. Snad všichni, kdo SDRUK reprezentovali, byli zároveň členy SKIP, tak proč ta až odtažitost, nadřazenost a neochota ke spolupráci?

MARIE ČADKOVÁ cadkovam@mlp.cz (Městská knihovna v Praze)

ad 1)

– Možnost setkávání a spolupráce s mnoha kolegy, kterých si dodnes velmi vážím.
– Možnost uvažovat o mnoha tématech a úkolech českého knihovnictví nejen v intencích vlastních znalostí a vlastní praxe.
– Možnost účastnit se mnoha užitečných a zajímavých odborných i neformálních akcí (konference, semináře, literární vycházky, exkurze a výlety, návštěvy divadel, kladení základního kamene pro knihovnu, která se nepostavila…).

ad 2) Odpověď na první část druhé otázky je v mojí odpovědi na otázku první. Žádnou nespokojenost necítím. SKIP vždy stál za svými členy, byl vždy místem pro otevřenou diskusi, vždy svojí činností přispíval k tomu, že knihovnictví a informatiku oprávněně považujeme za důležité a dynamické obory.

Připravil –JaC–