Zdroje jsou dostupné v Knihovně knihovnické literatury Národní knihovny ČR.

Řízení znalostí v knihovnách a informačních centrech Bangladéše se stalo tématem studie, která zkoumala nedostatky v postupech vybraných akademických a specializovaných knihoven. Řízení lidských zdrojů, činnosti založené na inovacích a využití ICT jako nástroje pro správu znalostí, je v Bangladéši na velice nízké úrovni, což prokázala i data z průzkumu. Ten proběhl v 16 knihovnách. Cílem bylo nastartovat procesy změn v systému řízení znalostí ve všech knihovnách v zemi. Ekonomický stav země není dostatečně stabilní, aby formoval silnou infrastrukturu ICT. Knihovny čelí institucionálním, infrastrukturním, organizačním i psychologickým překážkám, protože vláda i nevládní organizace nepovažují informace a znalosti za klíčové pro rozvoj země. Lepší přístup personálu knihoven a pozitivní reakce uživatelů závisí na jejich dovednostech, postojích a zkušenostech. Pro rozvoj služeb knihoven bude tedy nutné zavést vzdělávací programy pro zaměstnance knihoven. Bez zavedení nových a lepších služeb nebude možný rozvoj země a vláda si musí uvědomit, že znalosti a informace přitom hrají důležitou roli.

(IFLA Journal – Volume 46, Number 1, March 2020, s. 34–51)

V Německu se od roku 2016 uděluje vědeckým knihovnám odznak Otevřená knihovna. Mezi aspekty otevřenosti patří přístupnost a transparentnost. Byl udělen již devíti německým knihovnám, které splnily nastavená kritéria – služby s otevřeným přístupem, digitalizace sbírek nebo zpřístupnění dat. Nyní byl odznak revidován a byla přidána nová kritéria, která se více zaměřují na veřejné knihovny. Pro jeho získání knihovny musí splnit 15 kritérií (knihovna má přístupný web, pomáhá vytvářet software s otevřeným zdrojovým kódem prostřednictvím vývoje, testů nebo spolufinancováním, zakládá Openness a podporuje jeho personální rozvoj, nabízí pokročilá školení o tématech otevřenosti, na která zve také zaměstnance z jiných institucí, informuje veřejnost o svých výdajích a zajišťuje tak transparentnost nákladů ve smyslu Open Government Data, integruje zdroje otevřeného přístupu do místního vyhledávacího systému a pracuje na vývoji zdrojů otevřeného přístupu, poskytuje své výukové a studijní materiály dalším institucím na základě otevřené licence k opětovnému použití a zpracování, integruje uživatele do procesů v knihovně, například prostřednictvím průzkumů, a podporuje otevřené znalostní komunity). Podrobné vysvětlení všech kritérií najdete na domovské stránce https:// badge.openbiblio.eu/.    

(BuB Forum Bibliothek und Information – Jahrgang 72, Nr. 1, 2020, s. 5)

Slovenská národní knihovna v Martině (SNK) vydala vědeckou publikaci Stredoveké rukopisné fragmenty na tlačiach 16. storočia z fondu františkánskych knižníc Slovenskej národnej knižnice. Publikace vznikla v Ústavu pomocných věd historických a archivnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Navazuje na starší výzkumy. Její autor konstatoval, že již v roce 1965 na jednání Komise pro medievalistiku se uvažovalo o výzkumu fragmentů středověkých rukopisných knih a kodexů. Přistoupit k němu však nebylo v minulosti jednoduché – fragmenty dokumentující dějiny knižní kultury, které se nacházely ve vazbách starých knih, se v průběhu restaurování korpusu knihy z knih často snímaly bez zdokumentování původních nosičů. Zrestaurované fragmenty Matice slovenské byly poté uloženy v Literárním archivu SNK. V současnosti se ve SNK v procesu restaurování původní rukopisný materiál použitý při vazbě starých tisků snímá a po ošetření se vkládá do původního korpusu knihy, takže při zpracování starých tisků se v rámci katalogizace zaznamenávají i tyto informace. Práce je rozdělena na kapitoly, v rámci nich autor představuje cíl práce a přibližuje fond tisků 16. století z františkánských knihoven s historickým přehledem zakládání františkánských klášterů na Slovensku. Pojmenovává obsahovou skladbu fragmentů, kde převažují liturgické a náboženské texty. Vysoce erudovaným způsobem přistupuje k paleografickému rozboru zlomků. Nejstarší fragmenty pocházejí z druhé poloviny 12. století. Předkládané dílo přináší mimořádný vklad do dějin slovenské knižní kultury a je obdivuhodným představením zlomků kodexů ve vazbách knih.

(Knižnica – ročník 20, číslo 4, 2019, s. 64–65)

Každý den navštíví všech devatenáct studoven Rakouské národní knihovny ve Vídni asi 700 uživatelů. Kdo jsou a za jakým účelem využívají zdejší bohaté fondy? Například Gerhard Bossler je genealog a reprezentant dnes české obce Práče (Pratsch), která má bohatou společnou historii s Rakouskem. Je vystudovaný knihkupec. Již šest let každý den navštěvuje knihovnu a zkoumá rodokmeny svých klientů. Výsledky pravidelně publikuje v časopise Jižní Morava. Sám má kořeny v obci Pratsch a vystopoval svůj rodokmen do 17. století. Obzvláště ho překvapilo, že je rodově propojen s Joem Zawinulem. Proto Gerhard hrdě nosí tričko s Joes Zawinulem, které obdržel jako dárek na jeho koncertě. Dalším pravidelným uživatelem knihovny je i Tobias Lindorfer, který se rozhodl psát vlastní fantasy román a stejně jako Tolkien v  Pánu prstenů ho chtěl ozvláštnit specifickým jazykem. Lindorferův fantastický svět hovoří fénicky. Při vývoji jazyka mu pomohly knihy na toto téma. Rakousko nedávno vstoupilo na mezinárodní scénu vynálezců jazyků na konferenci v Cambridge, kde představilo právě jazyk Tobiase Lindorfera. Návštěvníci Rakouské národní knihovny vskutku stojí za pozornost!

(Österreichische Nationalbibliothek Magazin – Nr. 2, Dezember 2019, s. 33)

Vedoucí hudebního oddělení Bavorské státní knihovny (BSK) Robert Műnster již před 40 lety kontaktoval hraběte Hanse Veita Toerring-Jettenbacha kvůli ojedinělé sbírce hudebnin, které tato významná šlechtická rodině uchovává na svém hradě Winhöring. Tato sbírka obsahuje 79 hudebních rukopisů a 25 notových listů z let 1591–1820. Již v roce 1988 podepsal pan hrabě smlouvu o ochraně této sbírky s BSK, v roce 2017 byla smlouva aktualizována a zároveň se domluvila digitalizace sbírky, dlouhodobá archivace a prezentace prostřednictvím portálu https://www.bavarikon.de/. Díky spolupráci zúčastněných stran jsou digitalizované rukopisy a tisky přístupné všem zájemcům na http://bsb.Bayern/Bavarikontoerring. V souvislosti s hudbou se jako první člen rodiny objevuje Johann Sigismund Freiherr von Toerring (1581 až 1646). Již jako desetiletý student obdržel v Ingolstadtu hudební rukopis, který zaznamenává 120 instrumentálních a vokálních skladeb od předních skladatelů té doby. Nejvýznamnější část sbírky tvoří rukopisy a tisky, které původně pocházely ze sbírky Josepha Clemense von Bayern (1671–1723). Některé z dochovaných operních partitur se později staly majetkem rodiny Toerring-Jettenbach a díky tomu byly zdigitalizovány BSK. Četné hudební rukopisy z konce 18. a počátku 19. století pocházejí od hraběte Clemense Antona von Toerring-Seefelda, který byl v roce 1785 hudebním ředitelem v Mnichově. Sbírka tak podává obraz majitelů, kteří se zapojili do hudebního života jako milovníci hudby i jako profesionální hudebníci.

(Bibliotheksmagazin – Jahrgang 15, Ausgabe 43, Februar 2020, s. 43–47)

Otevřený přístup k výsledkům vědy a výzkumu přináší i autorům na Slovensku několik problematických oblastí. Jedna z nich je autorsko-právní. Publikování v časopisech je spojené s převodem autorských práv na vydavatele na jedné straně a s povinností publiko-vat výsledky vědeckého výzkumu podpořeného z veřejných zdrojů prostřednictvím otevřeného přístupu na straně druhé. Vědečtí pracovníci se musejí umět orientovat v široké spleti institucionálních politik na úrovni jednotlivých orga-nizací, které financují výzkum, vydavatelů i jednotlivých časopisů. Otevřené publikování je v zásadě možné dvěma způsoby: autoarchivace v repozitářích nebo publikování v open access časopisech. Druhá možnost nevylučuje zároveň zveřejnění článku v repozitáři či na internetovém profilu vědce. Důležité je vědět, jakou verzi článku může autor zveřejnit. Ne všichni vydavatelé časopisů autorům autoarchivaci povolují. Orientaci v politikách autorských práv vědeckým pracovníkům ulehčuje nástroj SHERPA/RoMEO. Jde o databázi přibližně 2600 vydavatelů a více než 22 000 časopisů z celého světa. Každý záznam obsahuje souhrn pravidel, jak může autor zacházet s článkem po jeho publikování v časopise. Vydavatelé a časopisy jsou na základě oprávnění zařazeni do jedné ze čtyř kategorií. Někteří vydavatelé mají pro svoje časopisy různá práva archivace. Proto je vhodné zjistit si oprávnění na úrovni konkrétního časopisu. Databáze neobsahuje informace o monografiích a konferenčních sbornících. Užitečným nástrojem sumarizujícím nařízení a politiky otevřeného přístupu univerzit, výzkumných institucí, podporovatelů výzkumu je databáze ROARMAP.

(Bibliotheca Universitatis – Ročník 15, č. 2, 2019/2020, s. 20–21)

Připravil ROMAN GIEBISCH