Informace o vybraných knižních novinkách z fondu Knihovny knihovnické literatury NK ČR zaměřených na praxi knihoven (https://aleph.nkp.cz/F/?func=file&file_name=find-b&local_base=kkl).

WOLF, Maryanne. Čtenáři, vrať se: mozek a čtení v digitálním světě. Přeložila Romana HEGEDÜSOVÁ. Brno: Host, 2020. 262 s.
ISBN 978-80-275-0011-6

Odbornice na proces čtení a neuroložka Maryanne Wolfová v knize shrnuje dosavadní vědecké poznání o vlivu digitálních médií na proces čtení a lidský mozek a seznamuje nás s výsledky nejnovějších studií k problematice soudobého čtenářství. Řada odborníků i laiků se obává důsledků, jaké budou nová média mít na naše intelektuální a kognitivní schopnosti. Ohroženy jsou především děti. Spolu s rozšiřováním digitálních technologií se v posledních třiceti letech proměnil způsob, jakým konzumujeme média, včetně textu. Dnes se čtení přelévá z platformy na platformu, mezi internetovým prohlížečem a e-knihou, odehrává se především na obrazovkách a stimuluje mozek úplně jiným způsobem než soustředěná četba papírových knih nebo novin. Zásadní výzvou pro budoucnost je vštípit dětem schopnost hlubokého a soustředěného čtení, kterou lze získat pouze čtením tištěných knih a textů. Režim digitálního čtení má jiné vlastnosti než čtení tištěných knih. Při získávání kompetencí v digitálním prostředí je však nutné dětem asistovat a dávkovat digitální média opatrně a s rozmyslem. Samotná dostupnost digitálních zařízení nezaručí, že je děti budou smysluplně používat. Ale ani samotné čtení není podle autorky přirozená nebo vrozená schopnost. Právě naopak. O schopnosti číst Wolfová píše jako o nepřirozeném kulturním vynálezu, který je starý šest tisíc let. Čtení podle ní umožňuje „omezená plasticita” lidského mozku, který dokáže překonat původní, biologické funkce a rozvíjet neznámé schopnosti, vedle čtení například matematiku. Autorka nechápe nová média jako ohrožení, nýbrž jako výzvu: je nutné se naučit s nimi zacházet tak, aby nám dobře sloužila. Podmínkou je schopnost dlouhodobého a soustředěného čtení, která je zásadní pro obnovu pozornosti a udržování kritického myšlení a mnoha dalších dovedností, které jsou dnes v ohrožení. Digitální média automaticky neničí schopnost hluboce číst – dokonce ji mohou vylepšit.

MAINKA, Agnes. Smart world cities in the 21st century. Berlin / Boston: De Gruyter, 2018. 288 s.
ISBN 978-3-11-057525-5

Výraz „smart city“ neboli „chytré město“ je termínem, který se objevuje čím dál častěji. Jedná se o koncept, který využívá digitální, informační a komunikační technologie pro zvýšení kvality života ve městech. Města v rozvinutých ekonomikách podle dostupných informačních zdrojů dnes obývá přes 70 % populace a vytvářejí 80 % hrubého domácího produktu, a přitom stále zažívají překotný růst. Aby jej zvládla, mění se, stávají se „smart“. Urbanisté a pracovníci zabývající se strategickým rozvojem měst rozšiřují všudypřítomnou konektivitu prostřednictvím Wi-Fi hotspotů, zakládají vědecké parky, zavádějí sdílení kol či aut a podporují podnikání. Kniha zkoumá digitální a kognitivní infrastrukturu 31 světových velkoměst a také to, jak splňují požadavky znalostní společnosti v neustále se digitalizujícím prostředí.

Kromě mnoha dalších prvků se i knihovny stávají nezbytnou součástí infrastruktury takovýchto měst. Moderní knihovna má dvě dimenze – digitální a fyzickou. Obě dvě jsou pro život ve městech důležité. Digitální obsah poskytovaný knihovnami je v dnešní době různorodý: zahrnuje přístup k online databázím, digitalizovanému obsahu, e-knihám a dalším e-dokumentům, videím, obrázkům, mapám atd. Ve všech zkoumaných městech (kromě Dubaje) poskytují knihovny digitální obsah, je však možné pozorovat různé přístupy a bohužel také omezení. Kromě několika výjimek (např. Singapur, Reykjavík) se ve většině městských knihoven setkáváme s problémem zpřístupnění plných textů databází z důvodu vysokých nákladů a licencování. Ve velkých městech v Číně (Shenzen) se setkáváme s cenzurou informací. Mnohé projekty knihoven na poli digitalizace dokumentů narážejí na problémy s autorskými právy. Ve všech místech světa je však důležité, aby knihovny uměly poskytnout nejen digitální obsah, ale také instrukce, jak jej využívat a pomáhat překlenout tzv. digital divide (digitální propast) lidem, kteří nemají kompetence pro využívání digitálního obsahu. Fyzický prostor knihovny je v dnešním neosobním digitálním světě neméně důležitý. Kromě využití služeb knihoven, připojení k internetu a využití informačních technologií zde občané naleznou místo k setkávání, místa pro coworking nebo mohou využít nejrůznější vzdělávací aktivity knihoven. V současnosti je jednou z důležitých funkcí velkých městských knihoven podpora imigrantů a cizinců, kteří potřebují pomoct s hledáním práce či vylepšit jazykové schopnosti. Veřejné knihovny se staly mediátory mezi fyzickým a digitálním světem a mají své nezastupitelné místo ve znalostní společnosti.

KILLICK, Selena a Wilson FRANKIE. Putting library assesment data to work. London: Facet Publishing, 2019. 170 s.
ISBN 978-1-78330-220-8

Efektivní hodnocení knihovny je pro úspěšnou vysokoškolskou knihovnu zásadní. Co ale máme přesně na mysli, když mluvíme o „hodnocení“ knihovny a jak ho lze využít ke zlepšení služeb knihovny? V knize nalezneme vyčerpávající přehled možností a způsobů, jak provést hodnocení vysokoškolské knihovny s cílem zlepšení jejích služeb. Může být však poučná pro všechny typy knihoven. Různé metody hodnocení jsou prezentovány z praktické perspektivy stojící na teoretických základech a zahrnuty jsou praktické případové studie, které ilustrují, jak byly metodiky úspěšně použity. Seznamuje nás s nejrůznějšími mezinárodními a národními průzkumy, průzkumy institucí či studentskými průzkumy, včetně toho, jak mohou být použity ke zlepšení knihovních služeb.

Nejjednodušším způsobem, jak získat zpětnou vazbu o knihovně, jsou standardizované průzkumy spokojenosti studentů se školou. Institucionální průzkumy mají širší záběr a zabývají se celou řadou aspektů studentského života, včetně podmínek ke studiu. Hodnocení knihovny je zde logicky omezeno, nicméně výsledky těchto průzkumů bývají hojně publikovány a citovány. Výhodou jsou minimální náklady knihovny, jelikož tyto průzkumy bývají administrovány centrální institucí. Dalším způsobem, jak získat hodnocení knihovny, je standardizovaný průzkum poskytnutý knihovnickou asociací či národní institucí, případně komerční službou. Je také vhodný pro srovnávání mezi jednotlivými knihovnami. Příkladem je dotazník pro vysokoškolské knihovny LibQUAL+. Jedná se o standardizovaný dotazník, který obsahuje 22 otázek pokrývajících tři oblasti: knihovna jako místo, poskytované služby a zaměstnanci knihoven. Knihovna si do dotazníku může přidat pět vlastních otázek. Z dalších známých standardizovaných průzkumů jsou to Insync, Ithaka S+R, The MISO Survey.

Knihovna si zcela jistě může vytvořit vlastní průzkum. Jeho tvorba je však náročnější. Předpokládá základní znalosti výzkumných a analytických metod, kladem je přesné zacílení průzkumu. I když se podaří takovýto průzkum vytvořit a provést, může být pro knihovnu, obzvláště ve větší instituci, výzvou přejít k činům a uskutečnit změny, které z průzkumu vyplynuly. Data z knihovnické statistiky, které knihovny běžně shromažďují, bývají také zdrojem pro hodnocení knihovny. Existují standardizované statistické výkazy, případně si knihovny tvoří své provozní statistiky pro různé účely; novějším trendem je využití statistických dat při tzv. advokacii knihoven, jako je např. Return on Investment.

Různými způsoby se dá zajistit tzv. kvalitativní zpětná vazba, nejčastěji v rámci tzv. focus groups neboli skupinových rozhovorů, v rámci diskuzních fór na sociálních sítích, při interakci s uživateli, z komentářů kvantitativních průzkumů atd. Jejich zpracování je náročnější ve srovnání s kvalitativními průzkumy, ale jejich zjištění mohou být pro knihovnu zásadní. V knize nalezneme také přehled nejnovějších trendů metod hodnocení, jako je ekonometrické modelování, big data, uživatelské testování, etnografický výzkum či využití holistického přístupu. Kromě správného výběru metody hodnocení je podle autorů důležité nečekat na domnělé ideální podmínky, ke kterým se mnozí upínají. Je totiž pravděpodobné, že nikdy nenastanou.

VLADANA PILLEROVÁ vladana.pillerova@nkp.cz