MILOSLAV NIČ nicmila@gmail.com

Před půl rokem jsem začal psát sérii článků o průmyslu 4.0 a netušil, že se v Číně objevují první případy nákazy novým virem. Kdybych to ale věděl, do svých představ o nadcházejícím roce bych virus stejně nezahrnul. O výskytu nové nemoci v Asii se píše pravidelně a po počáteční reakci médií vše obvykle utichne. Těšil jsem se na 20. duben a maratón v Bostonu, sen většiny dálkových běžců, a bál jsem se jen zranění nebo nemoci krátce před odletem. Ani ve snu by mne nenapadlo, že vše zhatí drobná změna genetické informace. Inu, chceš-li pobavit Boha, seznam ho se svými plány.

Nyní je konec května, první vlnu nákaz máme za sebou a svět se změnil před očima. Jako mnohokrát v historii se potvrdilo, že všednost každodenního života ovlivňují události tisíce kilometrů daleko a že silný impuls dokáže stěsnat obvyklé roky pomalého vývoje do týdnů či dnů.

Nebudu se pouštět do všeobecných úvah o probíhajících změnách u nás či ve světě. Pro hlubší zamyšlení chybí ověřená data a všeobecných úvah se už vyrojila mračna a nemá cenu přidávat další klišé. Probíhající mimořádná situace ale přinesla řadu experimentálních poznatků, které umožňují ověřit názory prezentované v předcházejících článcích, v nichž jsem se díval na veřejné knihovny a knihovníky očima zřizovatele a posuzoval jejich potenciální role z hlediska současnosti, budoucnosti a možné konkurence. Stejného členění se přidržím i nyní při vyhodnocení zkušeností z nedávných událostí.

Přístup k informacím

V uplynulých měsících se mnoho lidí seznámilo s výhodami a nevýhodami práce z domova, řada dalších se stala přes noc učiteli. Tyto změny nepochybně ovlivnily jejich informační potřeby a vnímavějším umožnily otestovat reálné informatické schopnosti. Těším se na studie, které vyhodnotí změny v přístupu k informacím v průběhu náhlé izolace a k jejich promítnutí do vnímání potřebnosti dlouhodobého vzdělávání a specializovaných institucí.

V globalizovaném světě se může epidemie kdykoliv zopakovat a její původce může být mnohem zákeřnější než Covid-19. Probíhající epidemie přinesla varování, které bychom měli brát velmi vážně a využít času a zkušeností na důkladnou přípravu. Tato příprava by ovšem neměla spočívat ve skokových opatřeních zaměřených na kritické situace. Je vždy lepší, když se v krizových situacích uplatní mechanismy, se kterými mají lidé zkušenosti, a nástup krize jen zdůrazní jejich důležitost.

V případě mých článků vnímám jako závažné opomenutí, že jsem nijak nezdůraznil důležitost virtuálního přístupu ke všem službám knihovny. Přitom patřím k těm, kteří každoročně brblají, že pro zaplacení pravidelných poplatků musím absolvovat okružní pouť po pražských knihovnách a nemám možnost si prodloužit platnost čtenářského průkazu online. Knihovny tím přicházejí o zajímavé finanční částky – já sám jsem si v průběhu let neprodloužil několik průkazů v knihovnách, které přestaly být klíčové a do kterých se mi jezdit nechtělo. Není náhoda, že si společnost Amazon nechala patentovat a urputně hájí placení na jedno kliknutí. Pokud by se registrace v knihovnách dala uskutečnit a zaplatit stejně snadno jako v elektronických obchodech, čtenářská základna by výrazně vzrostla. Myslím, že nemusím nikomu vysvětlovat, že přínosy početné čtenářské základny jsou mnohem významnější než jen vyšší výběr registračních poplatků.

Knihovna budoucnosti by měla být schopná nabízet veškeré služby v obdobné kvalitě při prezenčním i dálkovém přístupu. Já vím, mnozí mají pocit, že obdobné služby nabízejí. Jenže každé prostředí má svá specifika, a pokud se nemotorné uživatelské prostředí pro dálkový přístup spojí s podporou knihovníka, který se mnohem lépe orientuje v prostředí klasické knihovny, není možné o skutečně alternativním přístupu hovořit. Pokud posuneme výhled dále do budoucnosti, jsem přesvědčen, že přichází i v knihovnách čas většího uplatnění umělé inteligence v podobě konverzačních robotů. Nevím, jestli jste si vyzkoušeli virtuální sestru Anežku, která začala na stránkách vlády nebo některých ministerstev odpovídat na běžné otázky o koronaviru. Pokud ano, víte sami, jak překvapivě kvalitní odpovědi poskytuje.

Pokud bychom měli v Čechách nějakou virtuální knihovnici Lindu, která by dokázala poskytnout první knihovnickou pomoc a v případě potřeby přivolat živého knihovníka, byl by to velký krok vpřed. Dokonce si myslím, že pro diplomovou nebo doktorskou práci na podobné téma by se našel dostatek zájemců.

Přístup k moderním technickým zařízením

Znám několik Čechů do hloubi duše přesvědčených o výjimečnosti našeho národa a žijících s představou dramaticky se odlišujících cizinců. Strávil jsem v kontaktu se zahraničím příliš mnoho času, abych většině povídaček o výjimečnosti věřil. Nicméně, naše schopnost pružné reakce na nenadálé situace je skutečně ve světovém měřítku nadprůměrná. Nedovedu si představit mnoho států, kde by vláda nařídila celonárodní opatření bez reálného technického zabezpečení, a přesto by se dařilo opatření vcelku úspěšně plnit.

Šití roušek, míchání dezinfekce nebo výroba respirátorů a štítů na 3D tiskárnách dosáhla masových rozměrů. Bylo by škoda takový potenciál využívat jen v dobách krize. Pokud by měl každý obyvatel Česka přístup k moderním technickým zařízením bez ohledu na sociální postavení a stav peněženky, vzedmula by se vlna kreativity, která by se projevila v mnoha oblastech života včetně ekonomiky. Představte si, kdyby na začátku epidemie již v každém městečku existovala dobře vybavená a všeobecně přístupná 3D dílna a žily zde desítky lidí, kteří s nabízenými zařízeními dokáží na přiměřeně pokročilé úrovni pracovat.

Knihovna je přirozeným centrem, které takové služby může organizačně zaštiťovat. Nepochybuji, že nalézt několik technicky zdatných dobrovolníků by nečinilo velký problém. Spolehlivá organizační podpora je ovšem otázkou jinou a menší města mnoho alternativních možností k využití služeb knihovny nemají.

Přístup k celoživotnímu vzdělávání

Celoživotní vzdělávání je velmi široký pojem, který se někdy chybně omezuje na formalizované, školu připomínající aktivity. Epidemie řadu lidí vyvedla mimo komfortní zónu a postavila jim do cesty nečekané překážky. Pokud ale dojde k neočekávané situaci, je pozdě začít s vlastním vzděláváním. Budoucnost je nejistá a všestranně vzdělaní lidé mají velkou konkurenční výhodu na pracovním trhu a koneckonců i v mezilidských vztazích.

Epidemie však nepřinesla jen samá negativa. Lidé měli více času na aktivity, kterým se pro nedostatek času dříve nevěnovali. Pozoruji, jak na cestách i stadionech přibylo rekreačních běžců, a nepochybuji, že se zvýšenému zájmu těší řada dalších oblastí. Na podzim nastane ideální čas rozvíjet nové aktivity, dříve než se probuzená energie vytratí.

Posílení vzdělávacích aktivit si vyžádá i jiný, méně příjemný důvod. S pravděpodobností hraničící s jistotou nás čeká výrazný ekonomický pokles. K tomu můžeme přičíst zkušenosti firem, které musely omezit nebo zastavit výrobu kvůli nemožnosti zabezpečit provoz dostatečným počtem pracovníků. Nepochybuji, že jejich zkušenosti ještě posílí trendy vedoucí k automatizaci průmyslu a řady služeb. Větší automatizace znamená útlum nebo zánik tradičních povolání a nutnost naučit se něčemu jinému. Široká nabídka celoživotního vzdělávání dává mnohým šanci nalézt nové uplatnění. Stejně významná je i role duševní opory v těžkých časech. Sami víte, jak snadná a zároveň nebezpečná je rezignace v době, kdy se dosavadní život rozpadá pod rukama. A někdy stačí maličkost, aby se rezignaci podařilo odvrátit.

Naštěstí se myšlenka veřejných knihoven jako center celoživotního vzdělávání v knihovnické komunitě uchytila. Nyní nastává chvíle, kdy by se na ni mělo soustředit co nejvíce energie. Různých vzdělávacích aktivit v širokém smyslu slova bude velmi třeba a přišel správný čas udělat z celoživotního vzdělávání hlavní pilíř knihovnické činnosti.

Zprostředkovávání kontaktů

Každá těžká situace zvýrazní význam osobních kontaktů. Ostatně, existuje pro ně i odborný termín – sociální kapitál – a moderní ekonomové přinášejí řadu důkazů o jeho zásadní důležitosti. Komunikace mezi centrálními orgány a místními samosprávami byla během nouzového stavu žalostná. Od státu nepřicházely informace s výjimkou neustále se měnících příkazů a nařízení, s materiální pomocí to bylo obdobné. Stejné problémy řešili ředitelé nemocnic, škol či sociálních zařízení. Osobní kontakty byly k nezaplacení.

Na mnoha místech skvěle zafungovala společenská sounáležitost. Dlouhodobě budované vztahy důvěry a spolehlivosti umožnily nalézat řešení i v nejsložitějších situacích. Význam knihoven jako přirozeného centra komunitních vztahů je v této oblasti očividná, ač se obtížně vykazuje a ještě složitěji hodnotí.

Kurátorství dat

Nedávno jsem zahlédl vtip o 10 milionech epidemiologů, které se náhle vynořily v Čechách. Jako každý dobrý vtip obnažuje zrnko pravdy. Lidé začali hltat data o počtu nemocných a nakažených, aniž by rozuměli, co vlastně říkají, a to včetně lidí s reálnou mocí události ovlivnit. Nesprávná nebo špatně vyhodnocená data vedou k nesprávným rozhodnutím s dalekosáhlými následky.

Na neuspokojivý stav veřejných dat v České republice doplácíme všichni. Moje kritika nesměřuje na data ze zdravotnické oblasti. Myslím, že po odborné stránce je systém na velmi slušné úrovni a jen by se mělo více diskutovat o uvolňování většího množství informací pro širší odbornou veřejnost. Existuje však mnoho dalších oblastí s daty, která nejsou tak citlivá z hlediska ochrany osobnosti, ale přesto jsou pro praktické účely nedostupná, i když mohou být formálně zveřejněna ze zákonných důvodů. V současné situaci by se nám mnohem lépe plánovalo, kdyby co nejvíce spolehlivých dat bylo okamžitě použitelných k automatickému zpracování. Data jsou hlavní surovinou budoucnosti a pro kvalifikované knihovníky se zde skrývá velká konkurenční výhoda.

Společenská záchytná síť

Sociální distancování poskytlo velmi průkazný experiment ověřující důležitost osobních setkání. Na svět s omezenou možností osobního kontaktu zkrátka nejsme evolučně stavění. Bohužel, kolem nás žije mnoho osamělých lidí, pro které epidemie zas tak velkou změnu neznamenala.

Další průkazný experiment přineslo vynucené domácí vyučování. Děti byly zbaveny osobního kontaktu s učiteli a zůstaly odkázány na domácí podporu a digitální technologie. Školní inspekce v dubnu provedla první rozsáhlé šetření a zjistila, že nevýhody sociálního postavení desítek tisíc dětí se ještě prohloubily. Těžko se můžete orientovat v digitálním světě, když nemáte snadný přístup na internet a ani nikoho, kdo by vám v okolí poradil. K tomu připočtěme velké rozdíly v motivaci a je jasné, že současné mnohaměsíční prázdniny se projeví na současných dětech i v daleké budoucnosti.

Pokud se přeneseme na opačný pól lidského života, tedy k seniorům, uvidíme podobné problémy. Mnoho starých lidí, zejména žijících v prostředí sociálních zařízení, se ocitlo v téměř dokonalé izolaci. Pokud se dříve naučili používat základní prostředky digitálního světa, měli možnost ze své izolace alespoň na chvíli uniknout.

Jak jsem již napsal výše, nečekají nás ekonomicky snadné časy a sociální oporu bude potřebovat i mnoho lidí střední generace. Veřejná knihovna, která nabídne pomocnou ruku ve formě rady nebo vřelého kontaktu se čtenáři, bude pro město pokladem.

Co nás čeká

Zdravotně nejsložitější část epidemie máme snad za sebou. Nastává doba dopadů ekonomických. Zřizovatelů knihoven, tedy měst a obcí, se dotknou velmi tvrdě. Jsem radní a sleduji z první řady, jak se městský rozpočet zmenšuje před očima a jak akutní je hledání úspor. Mnohé rozvojové plány se odkládají a obávám se, že veřejné knihovny na mnoha místech budou jednou z prvních obětí úspor. Nyní se plně projeví síla vztahů, které si knihovny dokázaly vybudovat v předchozích letech. Ve Slaném jsem mírným optimistou. Vztahy jsou zde tradičně dobré a knihovna se i v posledních měsících aktivně zapojila do řešení problémů města, od zabezpečení výdeje roušek po soutěž pro obyvatele. Přeji vám, aby i vaši zřizovatelé si knihovny vážili stejně.

Ale ani v horších časech nerezignujte na své plány. Naopak, i když dojde k nepříjemným úsporám, krize jsou velkou příležitostí prosadit změny, proti kterým se v klidnějších dobách urputně staví komfortní každodenní praxe. Kdo ví, možná se bude v knihovnické komunitě na rok 2020 vzpomínat jako na impuls, který posunul celý obor k netušeným výškám.