Hlavní obsah stránky

Zahraniční knižní novinky pro praxi veřejných knihoven

Dnešním prvním příspěvkem zavádíme novou rubriku, která bude zpravidla s dvouměsíční periodicitou jako referenční služba přinášet anotované informace o vybraných knižních novinkách z fondu knihovny Studijního a informačního oddělení Knihovnického institutu NK ČR zaměřených na praxi veřejných knihoven.

PÉREZ PULIDO, Margarita. Ethics management in libraries and other information services. Cambridge: Chandos Publishing, an imprint of Elsevier, [2018], ©2018. xii, 174 s. Chandos information professional series. ISBN 978-0-08-101894-1

Etika povolání a etika organizace jsou v publikaci aplikovány na knihovny a další organizace poskytující informační služby. Problematika je nahlížena z pozice managementu. Publikace je zamýšlena jako příručka na pomoc při vytváření pravidel etiky a etikety v knihovních službách, ale také jako průvodce normou, která česky vyšla jako ČSN ISO 26000 (010390) Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti.

Autorka vysvětluje etiku instituce i důvody pro její zavádění v širším kontextu trvalé udržitelnosti a trvale udržitelného rozvoje. Určení a kodifikování etického systému knihovny je sofistikovanější proces, než se někdy prezentuje. Stýkají se v něm vlivy více etických systémů: individuálních (myšleno i na zaměstnance), profesních, organizace a veřejného sektoru. Příkladem etických principů je lidská důstojnost, rovnost a solidarita. Příkladem hodnot veřejných služeb je veřejné blaho, legálnost, odpovědnost a ohled na životní prostředí. Příkladem profesních hodnot je intelektuální svoboda, dostupnost informací, ochrana autorských práv, profesionalita. Mezi jednotlivými oblastmi mohou vznikat konflikty, které je třeba řešit. Pro ilustraci lze zmínit konflikt osobních hodnot (např. víra) s pracovními povinnostmi, konflikt profesních hodnot s postojem vůči státnímu či lokálnímu řízení (cenzura).

Do etického chování organizace se prolínají také principy managementu jakosti, který je v knize přehledně charakterizován spolu s porovnáním norem ISO 9001 z let 2008 a 2015 a modelem excelence EFQM. Poslední část publikace je věnována zmíněné normě ISO 26000 a její aplikaci v etickém systému knihovny. Každá kapitola je zakončena případovou studií, rozvíjející a ilustrující teoretickou část.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000089710&local_base=KKL

WOJCIECHOWSKA, Maja, ed. Multibibliotekarstwo: praca zbiorowa. Warszawa: Wydavnictwo SBP, 2018. 206 s. Propozycje i Materiały; 97. ISBN 978-83-65741-14-1

Jednotlivé příspěvky v tomto sborníku se zabývají funkcemi knihoven v měnících se společenských podmínkách. Autory jsou většinou pracovníci vědeckých středisek. Společným základem textů je multidimenzionální pohled na knihovní služby a knihovny jako instituce, které integrují skupiny uživatelů různého etnického původu, náboženství či světového názoru. Potřeby a podmínky činnosti knihoven žádají odpovídající nástroje a metody vzdělávání uživatelů, zpracování a zpřístupňování elektronických zdrojů, rozvoje pracovníků knihoven. Publikace je rozdělena na část analytickou a část seznamující s praxí několika knihoven.

V rozsáhlejší analytické části zaujme např. pojednání o využívání virtuálního světa k výuce informační dovednosti, profil kompetencí knihovníka 21. století s ohledem na trh práce, co znamená pro knihovny role uživatele jako toho, kdo informace vytváří i konzumuje.

V praktické části jsou uvedeny celkem čtyři příklady. Evropské centrum solidarity (Europejskie Centrum Solidarności) v Gdaňsku představuje příklad činnosti klubů cizinců, dále jsou představeny služby Ústřední lékařské knihovny (Główna Biblioteka Lekarska) ve Varšavě, Knihovny Pedagogické univerzity (Biblioteka Główna Uniwersytetu Pedagogicznego) v Krakově a Knihovny Slezského muzea (Biblioteka Muzeum Śląskiego) v Katovicích.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000088816&local_base=KKL

DOWD, Ryan J. The librarian’s guide to homelessness: an empathy-driven approach to solving problems, preventing conflict, and serving everyone. Chicago: ALA Editions, 2018. xv, 248 s. ISBN 978-0-8389-1626-1

Publikace je rádcem v ožehavém a bohužel aktuálním problému, jak se mají veřejné knihovny vypořádat s návštěvami bezdomovců. Autor zúročil své zkušenosti z dlouholeté práce v útulku pro bezdomovce. Vychází z toho, že veřejná knihovna nemá bezdomovce vyloučit ze svých služeb, ale musí udržet pořádek a chránit ostatní uživatele i vlastní pracovníky. Problém ilustruje vlastním zážitkem: skupinu bezdomovců nikdo neomezoval při vstupu ani při užívání terminálu s pracovními nabídkami, ale nebyl jim vystaven čtenářský průkaz, aby si mohli půjčovat absenčně knihy. Autor se dobral pochopení, že čtenářský průkaz byl symbolem příslušnosti k místní komunitě, ze které tak byli bezdomovci znovu vyloučeni. Knihovna, která má mezi klienty bezdomovce, musí řešit řadu konfliktních situací. Autor nabízí alternativně k sankcím a nátlaku strategie založené na porozumění. Nejde o to, že by si knihovna měla nechat vše líbit. Ale znalost psychologických, neurologických a sociálních problémů bezdomovců, pochopení jejich vzájemné odlišnosti (mentální postižení, drogová závislost, děti a dospělí, muži a ženy) a nepodléhání ustáleným klišé může pomoci k mnohem efektivnějšímu řešení situace. Mezi klišé, které autor rozebírá, jsou názory, že bezdomovci jsou nevzdělanci, že to jsou typicky staří lidé, muži spíš než ženy. Ale vyvrací dva mýty: že bezdomovci jsou jiní lidé než my a že bezdomovci jsou stejní lidé jako my. Autor také přináší užitečné psychologické poznatky a příklady jejich aplikace v jednání a rozhovoru.

V textu lze najít např. kuchařku k řešení situací, na které si knihovníci často stěžují: uživatel páchne a/nebo uživatel spí (chrápe). I kdyby to tolerovali knihovníci, nebudou to tolerovat ostatní uživatelé. Postup musí být taktní, diskrétní, s respektem k lidské důstojnosti, ale nesmlouvavý (žádné „Zítra přijďte vykoupaný“). Musíme si také být jisti, že budeme stejným způsobem jednat s každým, např. i s dámou, která přijde promočená pronikavým parfémem. Jeden střípek z rad v této publikaci: při jednání s bezdomovcem se nemá zapomínat na běžnou slušnost. Např. oslovení „pane“/„paní“ by mělo být samozřejmostí.

https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000086931&local_base=KKL

Zpracovala EVA BARTŮŇKOVÁ Eva.Bartunkova@nkp.cz