RENÁTA SALÁTOVÁ Renata.Salatova@nkp.cz

Tomáš Baťa rád psal a byl vášnivým čtenářem. Četl hlavně díla ruských a anglosaských spisovatelů z devadesátých let 19. století, ale i staršího období. Uměl recitovat nazpaměť celé pasáže z veršů S. Čecha a P. Bezruče. Přečetl velké množství knih, neboť si potřeboval doplnit vzdělání a vědomosti, kterých se mu v dětství nedostávalo. Měl rád jak literaturu naučnou, tak i oddechovou.

Tomáš Baťa našel například zalíbení v dobrodružných románech s dobrým koncem.¹ Jednou předložil novináři ze svého okolí román, jehož děj pojednával o tříletém chlapci, který ztroskotal a byl vyvržen na opuštěné mořské pobřeží, kde z něho vyrostl zdatný mladý muž. Publicista přečetl román a prohlásil, že optimismus spisovatele je více než velký a konec není vůbec logický. Baťova odpověď zněla takto: Jak chcete, aby to skončilo? Aby se utopil? Pane, ten román stál dvacet pět korun a za ty peníze mám právo, aby to skončilo dobře.² Sám napsal například předmluvu k dílu amerického národohospodáře a svého dlouholetého přítele A. E. Fileho.³ Navíc všem radil: Čti! Doplňuj své denní zkušenosti a život běžným sledováním odborných knih, příruček, pokynů a rádců. Zakupuj si je do vlastní knihovničky, abys v případě potřeby našel okamžitého rádce…⁴

Ve Zlíně za Tomáše Bati byla započata tradice literárních soutěží; po jeho tragické smrti pokračoval v této tradici Jan Antonín Baťa.

Závodní knihovna firmy Baťa

Tomáš Baťa vznesl už v roce 1909 na schůzi obecního výboru ve Zlíně požadavek na zřízení veřejné knihovny. Tato instituce měla obsahovat zejména díla, která si jednotlivec nemohl sám opatřit.⁵ První zmínky o dělnické knihovně firmy Baťa se nacházejí v archiváliích z roku 1916. Tehdy knihovník této knihovny R. B. Mácha napsal žádost o schválení rusky psaných knih pro ruské zajatce, kteří pracovali ve firmě T. a A. Baťa. Žádost byla poslána c. k. Okresnímu hejtmanství v Uherském Hradišti.

V polovině srpna 1918 Baťa avizuje v závodním periodiku sdělení, že v co nejkratší době hodlá zřídit a otevřít závodní knihovnu. Firma slibovala, že zaměstnanci v knihovně najdou nejen četbu krásné literatury, ale také knihy z různých vědních oborů.⁶ Knihovna byla nakonec otevřena 5. 9. 1918 po šesté hodině večerní. Nacházela se v místnosti centrálního archivu. Dále byly striktně (jak už to ve firmě Baťa bylo zvykem) stanoveny podmínky půjčování knih.⁷

Firma Baťa projevovala zájem o to, co její zaměstnanci čtou. Důkazem je anketní dotaz ve firemním periodiku z roku 1931 na deset nejhodnotnějších knih. Byli náhodně vybráni dělníci z Baťových závodů a ti uvedli svoje nejoblíbenější knihy.⁸ Navíc byly sesbírány odpovědi z celé republiky, neboť v této době již byl firemní týdeník nesmírně populární. Redakce se ptala, které knihy a proč by chtěli mít lidé po ruce, kdyby ztroskotali na pustém ostrově.

Závodní knihovna se různě stěhovala: knihkupecký kiosek blízko vlakového nádraží (1919), zvláštní místnost ve vchodu do administrativní budovy firmy Baťa (1926), Obchodní dům, dnešní Tržnice (1927), nové místnosti naproti administrativní budově nad poštovním úřadem II (1929); na konci roku 1931 byla knihovna přemístěna na konec velikého sálu v Obchodním domě „Baťa“ (dnešní Obchodní dům) a v roce 1933 byla závodní knihovna firmy Baťa připojena k městské knihovně ve Zlíně. Po sloučení měla městská knihovna 7863 svazků. Městská knihovna se měla stěhovat na zámek.⁹

Osobní oddělení firmy mj. dodávalo denně do 19 hodin seznam propuštěných zaměstnanců. Knihovník pak zkontroloval, zda někdo z propuštěných nemá u sebe vypůjčenou knihu, aby byla před vyplacením mzdy vyžádána zpět. Jestliže ji dlužník nevrátil, byl mu obnos sražen z výplaty. Knihovník i čtenář se museli řídit výpůjčním řádem vydaným správou závodů.¹⁰ Na odkaz T. Bati se nezapomnělo ani po jeho smrti. V roce 1942 založilo Krajské ústředí osvětových sborů (KÚOS) ve Zlíně putovní knihovnu, která nesla jméno Tomáše Bati a byla určena pro venkovské obce. Knihovna byla účelově rozdělena na více menších knihovniček, aby mohla působit najednou ve 20 obcích oblastí spadajících pod KÚOS. Knihy se postupně podle předem  připraveného plánu převážely z jedné obce do druhé. Odpovídaly plně potřebám doby. Kromě krásné literatury byla zastoupena i literatura politická a odborná. Putovní knihovna neměla vynechat žádnou obci na Zlínsku.¹¹

Knihovny Baťových závodů, a. s. 

Po skončení činnosti závodní knihovny vznikla potřeba uložení a následného zpřístupnění odborné literatury. Aby byl zájemcům z řad zaměstnanců Baťových závodů usnadněn přístup k této literatuře, byl vydán ústřední katalog knih všech knihoven. Umožnil rychlou orientaci ve fondu celého podniku.¹² Některé knihovny měly v evidenci tisíce svazků, jiné jen desítky. V souhrnu však představovaly odborné knihovny Baťových závodů rozsáhlé bohatství – celkem 51 000 děl, které sloužily k odbornému studiu a vzdělávání pracovníků firmy.¹³ Mnohé z těchto knihoven, které byly pečlivě doplňovány a kde probíhala řádná katalogizace, sloužily jako nepostradatelná složka pro práci konkrétního oddělení, jemuž náležely.

V roce 1943 již existovalo okolo 80 odborných knihoven ve Zlíně a 14  závodních knihoven, které se nacházely v Sezimově Ústí, Třebíči-Borovině, Zruči nad Sázavou a Ratíškovicích, kde měla firma své pobočky. Fond těchto knihoven, pokud nebyl zničen při bombardování Zlína v roce 1944, byl převeden na jednotlivé závody, které vznikly po znárodnění firmy Baťa, a. s. Velký důraz se kladl na odborné knihovny a čítárny v Baťových závodech. Různá technická oddělení měla svoje odborné knihovny a čítárny. Jedna z nich se nacházela ve Studijním ústavu, druhá ve Výzkumném ústavu ve Zlíně, třetí ve Výzkumném ústavu v Baťově, čtvrtou byla knihovna a čítárna zlínských strojíren, která byla umístěna v budově č. 65.

Strojírenská knihovna byla nejvíce navštěvovanou odbornou knihovnou. Disponovala bohatou technickou literaturou a v čítárně byly k dispozici technické časopisy z celého světa. Sloužila dalšímu sebevzdělávání strojníků a šíření informací o všem, co se dělo ve strojírenském světě. Knihovna měla ve svém fondu časopisy, patentové spisy, prospekty a katalogy; vždy podle jednoho oboru byly uloženy společně ve standardních skříňkách. Díky popiskám na těchto regálech se čtenářům usnadnila orientace ve fondu. Při katalogizaci této knihovny bylo použito Deweyho desetinné třídění.¹⁴

Další zajímavostí Baťových závodů byly Baťovy přenosné knihovny pro prodavače. Knihy se ukládaly do speciálních beden o rozměru 75 x 50 cm a měly odklápěcí víko. Na víku byl přilepen půjčovní řád, předpis o dopravě, pořadový cestovní plán s termíny, kdy expedovat dalším prodejnám, a seznam knih. Knihy byly rozděleny podle formátu a opatřeny deskami, aby se zamezilo jejich poškození během dopravy. Na hřbetě byly očíslovány a opatřeny pořadovým číslem knihovny. V žádné přenosné knihovně se neměla opakovat již jednou zařazená kniha, tudíž každá tato knihovna byla unikátní. Existovaly dva typy této knihovny: menší a větší typ.¹⁵

Národohospodářské oddělení Studijního ústavu a jeho knihovna

Studijní ústav ve Zlíně byla instituce, jejíž obdobu bychom v tehdejší republice těžko hledali. Měl zaujímat místo ve zlínském vzdělávacím systému vedle základních škol, středních škol odborných a všeobecných aj. Realizací stavby byl pověřen architekt František Kadlec, jenž má také velkou zásluhu na vybudování ústavu, zvláště sbírek technologických. V pedagogické činnosti tohoto ústavu je spatřován zárodek vysokého školství ve Zlíně.¹⁶

V roce 1940 bylo nově vytvořeno národohospodářské oddělení Studijního ústavu (NOSÚ). V kompetenci tohoto oddělení byla v prosinci 1941 zřízena knihovna. Obsahovou náplní národohospodářského oddělení bylo: rozšíření národohospodářského vzdělávání, dále vybudování a rozvíjení knihovny NOSÚ, studium národohospodářských otázek průmyslu, studium života a díla T. Bati. Již během prvního roku existence oddělení přesáhl počet titulů v knihovně 800. Jak se činnost NOSÚ rozvíjela, tak rostl fond knihovny. V roce 1942 měla 3500 svazků a odebírala více než 40 časopisů.¹⁷ Knihovna byla nejen důležitou složkou ústavu, ale také sloužila studijním účelům Studijního ústavu jako takového a byla k dispozici všem pracovníkům firmy Baťa. Ke knihovně patřila i čítárna, kde bylo možné vypůjčit knihy prezenčně. Čítárna i knihovna byly otevřeny denně. V sobotu si zaměstnanci firmy mohli půjčit knihy domů za podmínek, které popisoval knihovní řád. V čítárně byly k dispozici i národohospodářské časopisy. Měla celonárodní ohlas.¹⁸

Po bombardování Zlína v listopadu 1944 sílily obavy o osud tohoto fondu. Jednalo se o přidělení náhradních prostor, kterých ovšem v té době byl nedostatek. Přidělenou místnost ve Zdislavicích vyplnilo několik set šanonů archivu novinových článků a zpráv, bedny s historickou částí knihovny Studijního ústavu (nikoli pouze knihovny NOSÚ), několik tisíc fotografických negativů apod. Patrně zapáleno nacisty 2. 5. 1945 vyhořelo nejvyšší patro Studijního ústavu. Do základů shořel obsáhlý archiv s desítkami svazků řady deníků za posledních 25 let. Shořela většina technické a beletristické knihovny. Josef Vaňhara předal  hned v prvních dnech po konci války správu knihovny, archivu i muzea sochaři Vincenci Makovskému. Ten byl jmenován kulturním referentem města Zlína.²⁰

 

ZDROJ:

SALÁTOVÁ, Renáta. Baťova knihovna ve Zlíně. Bakalářská diplomová práce. Opava, 2005. 65 s., [22] s. příl. Slezská univerzita v Opavě.

¹ BROŽ, I. Sága rodu Baťovcov: životné príbehy Tomáša Baťu – zakladateľa firmy. Bratislava: Práca, 1990, s. 32.

² Tamtéž

³ A. E. File – Ideální zásobovací plán: kniha pro vás. Zlín, pátek 13. 1. 1933, roč. 16, č. 2, s. 2.

⁴ Pět minut s knihami. Zlín, listopad 1931, roč. 14, č. 46a, s. 10.

⁵ MZA Brno, SOKA Zlín, fond Baťa II/4. i. č. 2. Návrh na zřízení veřejné knihovny. Z protokolu o schůzi obecního výboru 30. 4. 1909.

⁶ Závodní knihovna. Sdělení zaměstnanců fy T. a A. Baťa, 17. 8. 1918, roč. 1, č. 13.

⁷ Otevření závodní knihovny. Sdělení zaměstnanců fy T. a A. Baťa, 31. 8. 1918, roč. 1, č. 15.

⁸ Deset nejoblíbenějších knih (Co žádá český čtenář). Zlín, sdělení spolupracovníků fy Baťa, pátek 9. 1. 1931, roč. 14, č. 2, s. 3.

⁹ Z historie Okresní knihovny v Gottwaldově. Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, 1983, č. 5, s. 11.

¹⁰ MZA Brno, SOkA Zlín, fond I/4.

¹¹ MZA Brno, SOKA Zlín, výstřižková služba II/8. České slovo, 13. 12. 1942.

¹² MZA Brno, SOkA Zlín, výstřižková služba II/8. České slovo, 5. 6. 1942.

¹³ MZA Brno, SOkA Zlín, fond Baťa II/6, č. 63. Knihovny firmy Baťa, a. s.

¹⁴ Odborná knihovna a čítárna v našich závodech. Zlín, 14. 1. 1938, roč. 21, č. 2, s. 3.

¹⁵ Návrh na přenosnou knihovnu pro zaměstnance prodejen byl podán 7. 9. 1937. MZA Brno, SOkA Zlín, fond Baťa I/4, i. č. 157.

¹⁶ WICHEREK, J. Školy a vzdělávací činnost na Zlínsku ve dvacátých a třicátých letech XX. století. Zlín: Muzeum Jihovýchodní Moravy, Suplement 2005/1. ISSN 0862-8548.

¹⁷ Tamtéž

¹⁸ MZA Brno. SOkA Zlín. Výstřižková služba II/8. České slovo, 28. 6. 1943.

¹⁹ MZA Brno, SOkA Zlín, fond Baťa II/5, i. č. 148. Zpráva o činnosti knihovny národohospodářského oddělení za rok 1943.

²⁰ VAŇHARA, J. Příběh jednoho muže a jednoho města. Zlín: Odbor školství a kultury Úřadu města Zlína a České pojišťovny, a. s., 1994.