PETRA RŮŽIČKOVÁ 93ruzickova@seznam.cz

Nad založením čtenářského klubu jsem uvažovala dlouhou dobu. Několik měsíců trvající rozmýšlení nakonec vystřídaly činy a já se rozhodla klub Knihomilové UO [Ústí nad Orlicí] od září 2018 v naší městské knihovně opravdu založit. Se souhlasem paní ředitelky jsem ho mohla začít připravovat. Proč ale vůbec čtenářský či literární klub zakládat a co přesně mě k tomu vedlo?

Odjakživa jsem byla velký milovník knih. Vyhlížením, nákupem, čtením či jen kocháním se knížkami jsem vždy trávila velkou část svého volného času. Po dočtení a zaklapnutí mnoha úchvatných knih jsem chtěla jejich slávu šířit dále. Po vynálezu sociálních sítí jsem mohla „otravovat“ svými tipy více lidí než kdy předtím. Časem jsem se na Facebooku přidala do nejrůznějších skupin spojených s knihami a čtením. Jejich smyslem je nejen poskytování a získávání čtenářských tipů, ale také možnost se pobavit o knížkách s dalšími nadšenými čtenáři. A právě to mně vždy chybělo.

Brzy jsem si ale uvědomila, že to není úplně přesně ta interakce, kterou bych si představovala. Ideálem se staly čtenářské kluby viděné v tolika amerických filmech. Parta lidí se schází u jednotlivých členů doma či v nějaké kavárně a tváří v tvář rozebírá knihu, kterou si vybrali a přečetli. Každý může říct, co se mu líbilo, a co ne. Navzájem si vyměňují domněnky o tom, co danou pasáží asi autor myslel. Společně hodnotí a rozebírají postavy, příběh, začátek a konec a vůbec všechno, co se knihy týká i co knihu přesahuje.

Setkání takového klubu jsem se vždy chtěla zúčastnit. Jenže v mém okolí nikde nic podobného nebylo, ani jsem nic takového v Čechách kromě Prahy nenašla na internetu. Říkala jsem si, že je to velká škoda, protože spousta lidí nemá s kým své čtenářské zkušenosti sdílet a probírat. Navíc podle mě nejde jen o čtené knihy, člověk má možnost seznámit se s novými lidmi, dostat se ze své sociální bubliny a poznat nové, stejné i odlišné názory lidí na svět. Dlouho jsem váhala nad spíše „americkou“ koncepcí, kdy skupina lidí čte stejnou knihu, poté se sejdou a rozebírají ji, a druhou možnou variantou, ve které se spíše než daná kniha probírají jednotlivé žánry. Z praktických důvodů jsem se rozhodla pro variantu dvě, která se mi za ten čas, co náš klub funguje, dobře osvědčila.

Scházíme se jednou měsíčně nad mnou zvoleným žánrem. Každý si může i nemusí připravit tipy na knihy, které ho něčím zaujaly a chce je ostatním doporučit. Na začátek setkání zpracuji úvod do historie žánru i krátce nastiňuji nejvýznamnější a nejoblíbenější knížky, které se do zmíněné oblasti mohou zařadit. Poté se vystřídají všichni, kteří chtějí ostatním vyprávět o svých tipech. Často se stává, že nám ani dvě stanovené hodiny nestačí na to, abychom si popovídali o všech knížkách, které nás v daném žánru něčím zaujaly.

Diskuze jsou někdy velmi živé, pestré a zajímavé, jak se naše názory na dané literární dílo liší, ale právě za to jsem ráda, protože nás to může jen obohatit. Když se dostaneme ke knize, kterou četl skoro každý, je to o to zajímavější, protože odlišnost a jedinečnost každého člověka se odráží také v jeho názorech na knížku. Je skvělé mít možnost objevit něco nového ve známé a mnohokrát čtené knize. Právě tohle rozšiřování obzorů byl jeden z mnoha důvodů, proč jsem vůbec chtěla čtenářský klub zakládat. Měla jsem zpočátku velké obavy, jestli o něco takového bude u nás v Ústí nad Orlicí zájem. Nakonec nás je na každém setkání kolem deseti. Menší počet je velmi vyhovující – ke slovu se tak dostane každý. Po čase s sebou někteří členové přivedli známého či člena rodiny, kterého právě probíraný žánr hodně zajímá či je na něj skoro až odborník. Takovou iniciativu velmi vítám a doufám, že nás takhle občas navštíví další nadšení čtenáři.

Knihovna by podle mě měla být nejen místem, kam člověk zajde pro knihu, ale také místem, které může lidi stmelovat. Ať už organizací nejrůznějších společenských a kulturních akcí, nebo také právě založením nejrůznějších klubů, pořádáním zajímavých setkání a debat. Jelikož jsme na tom v počtu knihoven ve světě více než dobře a knihovna nebo její pobočka je skoro v každé dědině, může se knihovna stát důležitým místem v dnešním chaotickém světě. I bez velkého rozpočtu, který umožňuje zvát slavné spisovatele a důležité osobnosti, lze dělat dobré věci. Stačí, když se v knihovně budou občas scházet místní. Zda se budou bavit o knihách, filmech či co měli k obědu, je v zásadě jedno. Hlavní je, že budou spolu. Ať už jde o větší či menší komunitu, vždy je dobré a prospěšné trávit čas s lidmi různého věku a sociálních vrstev.

Ústecký čtenářský klub Knihomilové UO zpestřuje život mně i jeho dalším členům už více než devět měsíců a já doufám, že bude součástí našich životů ještě dlouho. V budoucnu, až vyčerpáme všechny žánry, plánuji přechod k jednotlivým knížkám. Nejsem si ještě jistá, že na každé naše setkání bude určena kniha, spíše si zvolíme autora či více možných knih, aby si každý mohl najít to svoje, co mu bude vyhovovat.

Doufám, že podobných čtenářských klubů bude v České republice přibývat. Každá knihovna, která něco takového založí, časem sama zjistí prospěšnost a všechny výhody a pozitiva takových setkání.