ROMANA KOHLÍČKOVÁ  cvnk@b.cz

Pohledem na činnost Místní knihovny Skomelno vám opět představíme jednu z knihoven v malých obcích České republiky. 

Obec Skomelno se nachází v okrese Rokycany v Plzeňském kraji. Má 212 stálých obyvatel, jejichž počet se v létě rozšiřuje o chataře a chalupáře. I oni a také někteří obyvatelé okolních obcí navštěvují naši knihovnu. Její služby jsou pro čtenáře zdarma, protože nerozlišujeme mezi stálými a občasnými obyvateli obce. Čtenářů má knihovna celkem 36, z toho 12 dětí. Otevřeno je v pátek od 16 do 19 hodin. Knihovna se nachází v prvním patře budovy Obecního úřadu v místnosti o 44 m2, kde dříve bývala školka. Budova nemá bezbariérový přístup, což mě jako knihovnici trápí vzhledem k tomu, že to komplikuje návštěvy starších spoluobčanů i maminek s kočárky.

Od historie po současnost

Historie naší obecní knihovny se začala psát v roce 1930, kdy byla postavena zdejší škola. Rok nato se z příspěvků obyvatel pořídila skříň na knihy pro školní knihovnu a její fond, jenž se v dalších letech průběžně doplňoval. Prostory školního kabinetu však narůstajícímu počtu svazků knih nestačily, a tak se knihovna roku 1955 přestěhovala do budovy tehdejšího místního národního výboru (MNV).

Vybavení máme sice starší, ale zato fortelné, aby vydrželo tíhu knih. Podle možností obecního rozpočtu se knihovnu snažím doplňovat novými regály. Našetřila jsem na ně tak, že jsem po nějakou dobu nekupovala knihy… Prostředí knihovny se snažím zpříjemnit květinami, stolkem na malování pro děti či židlemi pro čtenáře, které bolí záda a chtějí si popovídat. Dříve u nás existoval i dětský koutek plný hraček, ale ten, bohužel, musel ustoupit novým regálům. Čtenářům (ale i knihám) vyhovuje, pokud je místnost knihovny vytápěná a není v ní chlad. Jinak působí uživatelsky nepříjemně. Totéž platí také pro světlo. Zapínám osvětlení dříve, než se setmí, aby čtenáři lépe viděli na tituly knih.

Fond

Náš knihovní fond se vyznačuje velkou rozmanitostí – vedle těch úplně nejnovějších titulů tu naleznete ještě knihy z první republiky! Obsahuje rovněž hodně naučné literatury. V současnosti máme k dispozici celkem 2334 svazků. Občas musím vyřadit i velmi starou knihu (např. z roku 1899). Většinou ji pak dávám do archivu, který jsem za tímto účelem zřídila v jedné skříni, protože si knih velmi vážím a ty velmi staré nedokáži opustit… Také schraňuji dnes již historické svázané staré časopisy Hvězda z let 1929–1932,  List paní a dívek (1927–1935) a jiné.

Knihovní fond pravidelně doplňuji nejen nakupováním nových knih, ale také z knižních darů. Z nich vybírám především novější tituly, za starších pak ty, které chybějí ve fondu. Takto jsem například doplňovala knihy od Karla Čapka. Zda kniha obohatí nabídku čtenářům, záleží také na jejich recenzích na https://www.databazeknih.cz/.

Velký problém pro naši knihovnu představují časopisy. Existuje jich opravdu velké množství, ale myslím si, že většina z nich slouží především pouze jako nosič reklamy s nulovou informační hodnotou, a tak finanční prostředky raději věnuji na nákup knih. Jediné časopisy, které jsem odebírala, byly Sluníčko, Čtyřlístek (doposud), časopis pro spotřebitele D-Test.

Jednou za tři měsíce si jezdím vybírat nové knihy z výměnného fondu Městské knihovny v Rokycanech. Vždy vyberu minimálně 130 titulů. V Rokycanech se o akvizici stará skvělá knihovnice Sabina Morová. Nakupuje pro fond úžasné knihy a já si potom při jejich výběru připadám doslova jako dítě v cukrárně. Protože své čtenáře znám, většinou dokáži odhadnout, jaká kniha kterého z nich zaujme; někdy i cíleně hledám a snažím se splnit jejich přání podle jejich čtenářského zaměření. Za tímto účelem si vedu Knihu přání, abych věděla, jaké konkrétní tituly vypůjčit. Výběr podřizuji zájmu čtenářů. V tomto směru u nás vedou detektivky, potom klasické či historické romány a naučné knihy; velmi oblíbený je zvláště Vlastimil Vondruška a jeho historické detektivky. Nabídka titulů je skutečně bohatá, což bohužel vede k tomu, že klesá zájem o knížky ze stálého fondu, až se stávají takovými Popelkami.

Pokud nakoupím do našeho vlastního fondu nové knihy, vždy je zamíchám mezi knihy z výměnného fondu. Půjčují se více, než kdybych je rovnou zařadila mezi knihy v regálech. Čtenáři si zvykli, že je výměnný fond rozložený na stolech a skříňkách, kde mají novinky více na očích a lépe se jim z nich vybírá. Snažím se také čtenáře soustavně upozorňovat na zajímavé tituly nebo jejich oblíbené autory. Přiznávám, že pokud čtenář z jakéhokoli důvodu (jede na dovolenou nebo má hodně práce na zahradě) odchází z knihovny bez knihy, mám pocit, že jsem jako knihovnice selhala.

Současně se správou knihovny vedu už deset let i obecní kroniku. Navazuji tím na dlouholetou práci své předchůdkyně paní Marty Šimandlové.

Aktivity

Vedle půjčování knih se snažím do knihovny přilákat návštěvníky rozličnými akcemi. Velmi zaujala např. výstava k oslavám 630 let Skomelna, oblíbené jsou také velikonoční a vánoční výstavy. Největší ohlas však měla výstava Šikovné ručičky Skomelna. Lidé přinesli do knihovny své výrobky – věci šité, háčkované, vyšívané obrazy, figurky vyřezané ze dřeva, modely letadel a další. Bylo opravdu skvělé poznat šikovné a talentované lidi kolem nás. Pro děti jsem také pořádala recitační soutěž a předčítání knih. Bohužel, o tyto akce nebyl téměř zájem… V roce 2016 jsme se přihlásili k celostátní iniciativě Semínkovna – jedná se o bezplatné sdílení semínek. Návštěvníci knihovny si mohou vzít zdarma semínka bylin, květin, plodin a po sezóně zase oni přinesou semínka jiným zájemcům.

Od roku 2011 má naše knihovna webové stránky (https://knihovnaskomelno.g6.cz/) i se svým online katalogem (vytvořil je programátor Jan Kohlíček), kde si mohou návštěvníci vyhledat danou knihu, zjistit, zda je dostupná a o čem pojednává. Pokud se zaregistrují, mohou si knihy i rezervovat. Pro mě slouží katalog především k přehledu o výpůjčkách čtenářů, vyhledávání knih a ke statistice. Katalog zatím nedisponuje čtečkou kódů.

Jednání se zřizovatelem

Zřizovatelem knihovny je obec, a proto jakékoli výdaje, opravy a úpravy vyjednávám se starostou a zastupitelstvem. Můj osobní dojem za poslední dvě volební období je takový, že knihovnu  vnímali jako samozřejmou věc – prostě tady byla, je a bude. Není potřeba nic měnit nebo vylepšovat, vždyť je to dobré! Svým způsobem měli pravdu, ale myslím, že nový starosta a zastupitelstvo to už vidí progresivněji. S minulými starosty jsem vycházela dobře, občas jim jako kronikářka vypomohla s odpověďmi na dotazy badatelů nebo příspěvkem do knih (např. Zaniklé venkovské školy Plzeňského kraje apod.). Samozřejmě se vždy snažím nepřekračovat rozpočet. A pokud něco objednávám (knihy, regály, služby webových stránek apod.),  snažím se také splnit všechny náležitosti účetnictví.

Beru knihovnictví jako poslání. Myslím si, že knihovník, hlavně na malé obci, by měl mít rád nejen knihy, ale hlavně své čtenáře. Snažím se s nimi o knihách diskutovat, ptát se na jejich názor. Pokud jsou z knihy nadšeni, tak vím, že ji mohu doporučit dalším. Někdy se mi stává, že sami čtenáři mi přinesou svou knihu, abych si ji přečetla. Občas se v prostorách knihovny potkají známí, kteří se jinak nevidí, a mohou si povídat. Nejen o knihách, ale i životě a dění v obci. Knihovna slouží také k setkávání lidí a výměně informací. A tak to má být.