Národní knihovna věčným problémem?

Nejkrásnější knihy uplynulého roky byly vyhlášeny, ceny Magnesia Litera rozdány i 25. ročník mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy už je minulostí. Opět na všechny čeká běžná pracovní próza s výsledkem více či méně jistým. Vyjdu-li z obsahu tohoto čísla, věřím, že dobu vnucených literárních samizdatů máme již za sebou a že naopak akviziční portál se stane cennou pomůckou v práci akvizitérů.

Otevřený rozhovor s jubilujícím ředitelem Knihovnického institutu NK ČR vyslovuje možná poprvé naprosto otevřeně a bez příkras skutečnosti, o nichž se již roky šušká po straně, ale nikdo bez znalosti základních faktů a situace je nedokázal tak přehledně, přesvědčivě, naléhavě, ale i bez emocí vyjádřit. Vzhledem k tomu, že v téhle oblasti působím již hodně dlouho, vím, o čem mluvím. Naprosto kritickou situaci v instituci počátkem 90. let minulého století jsem se z pozice úředníka ministerstva kultury snažil řešit dotací na přestavbu bývalého areálu Výstavnictví v Hostivaři pro potřeby depozitáře NK ČR. Předpokládalo se, že vystačí na 15 let provozu, než bude postavena nová budova, kam se potom s výjimkou historických fondů vydaných do roku 1800 a restaurátorských dílen přesunou knižní poklady této instituce a na ně navázané služby. Jenže bývalý prezident Klaus jako expert na architekturu pak začal bojovat proti výsledku mezinárodní soutěže s porotou v čele s Evou Jiřičnou a Zahou Hadíd, primátor Bém obratem změnil svůj názor, skrývaný pod nutnost dalšího posuzování, a vše se rozplynulo jako dým. Najednou – proti úsudku zdravého rozumu – už nová budova nebyla vůbec potřeba. Postačovala rekonstrukce Klementina. NK ČR se opět ocitá v krizové situaci z doby zhruba před pětadvaceti lety. Fakta jsou nepříjemně přesvědčivá.

Když jsem na tiskové konferenci v Klementinu před zahájením druhé etapy rekonstrukce za účasti tehdejšího premiéra Sobotky a ministra kultury Hermana vznesl s obtížemi dotaz, jak to vypadá se stavbou nové budovy pro NK ČR, dostalo se mi váhavé odpovědi,

že po skončení celkové rekonstrukce bude provedena analýza a pak se uvidí, zda to bude nutné… Domnívám se, že jsme ztratili minimálně dalších deset let, protože tak náročná investice si podle mého odhadu vyžádá dlouhou přípravu. Proč v naší zemi stále zamhuřujeme oči nad očividnými věcmi? Dovolím si použít paralelu s mosty v Praze a vůbec na dalších místech u nás. Kdyby nedošlo k pádu lávky v Troji, zřejmě bychom si stále dál namlouvali, že ještě dlouho vydrží. Národní knihovna možná také vydrží, ale proč si nikdo odpovědný s předstihem neklade otázku JAK?

JAROSLAV CÍSAŘ