LENKA PRUCKOVÁ pruckova@kmol.cz

ZUZANA SNOPKOVÁ besedy@kmol.cz

V převážně německé Olomouci se na přelomu 19. a 20. století podporovaly hlavně aktivity spojené s německou většinou. Ve fondu jezuitské knihovny, který byl zpřístupněn veřejnosti, převažovala odborná a cizojazyčná literatura, která nedokázala uspokojit široké čtenářské vrstvy. Z Dámského odboru Národní jednoty východní Moravy vzešla v roce 1887 myšlenka zřídit v Olomouci velkou veřejnou knihovnu, která se měla stát důležitým centrem českého národního buditelství.

Národní jednota shromažďovala knižní dary a na konci roku 1889 čítal její fond v klubovně České besedy v Národním domě již 600 knih. Přestože v té době byli občané německé národnosti v Olomouci značně v převaze, první německá veřejná knihovna byla otevřena až o pět let později.

Vznik městské knihovny

V roce 1910 se knihovna přestěhovala z Národního domu do Slovenské ulice a v roce 1912 zde začal brigádně působit také Antonín Šprinc, pozdější ředitel a přední český knihovník (pozn. red.: více viz Antonín Šprinc. Čtenář, 2018, 70, č. 5, s. 190–192). V roce 1915, kdy se připomínalo 500. výročí upálení Mistra Jana Husa, se výbor Národní jednoty rozhodl přejmenovat ji na Husovu knihovnu Národní jednoty.

Po vzniku zákona o veřejných knihovnách obecních v roce 1919 navrhli zastupitelé města Národní jednotě, aby právě její fond vytvořil základ pro novou veřejnou městskou knihovnu. A tak již rok po vydání zákona vznikla Husova knihovna Národní jednoty – veřejná knihovna hlavního města Olomouce. Ředitelem byl z pěti uchazečů zvolen právě A. Šprinc. Původní fond se doplnil menšími sbírkami ze spolkových knihoven nebo dary od soukromých vlastníků a narostl na víc než 4500 kusů. Opět proběhlo stěhování – tentokrát do přízemí Salmova paláce na Horním náměstí, kde se zřídilo oddělení pro dospělé, pro mládež i čítárna.

V prvních několika letech existence knihovny rychle narůstal jak fond, tak počet čtenářů. Šprinc také zřídil šest poboček v obcích, které se v roce 1919 staly součástí Velké Olomouce a jejichž populace byla vždy převážně česká. Knihovna začala vydávat první tištěný seznam literatury pro dospělé i pro mládež a zřízen byl také lístkový obsahový seznam pro personál.

Po rozvoji obstrukce

Ale úspěšné roky vystřídala léta válečná. Na složení fondu se pochopitelně podepsal zásah ze strany nacistických okupačních orgánů. V roce 1940 došlo k přejmenování instituce na Česká veřejná knihovna hlavního města Olomouce (dvojjazyčně). Zaměstnanci museli doložit árijský původ a vykonání zkoušky z němčiny. Po druhé světové válce došlo opět ke stěhování a sloučení s původní německou knihovnou. Zpětně se do fondu vřadily knihy dříve označené za nevhodné, které nestihly být zničeny. Původní předválečný název se zjednodušil na Husova veřejná knihovna hlavního města Olomouce.

V říjnu 1947 byl radou po dlouhých peripetiích schválen návrh přenechat městské knihovně budovu bývalého okresního hejtmanství na nám. Republiky, kde knihovna sídlí dodnes. Ze začátku ale obývala pouze pravou stranu přízemí a první patro.

Nedlouho po únoru 1948 byly pro knihovnu vytyčeny nové ideově politické úkoly. V souladu s komunistickými ideály byla podporována hlavně četba marxisticko-leninská a literatura přírodovědecká, průmyslová a zemědělská. Doba se pochopitelně podepsala na složení fondu – postupně byly vyřazovány knihy tzv. závadné, které odporovaly tehdejšímu režimu.

Opětovný rozvoj

Práce knihovníků se soustředila na práci se čtenářskou obcí. Pořádaly se besedy jak pro děti, tak pro dospělé. Vznikaly k nim i doprovodné texty – jednak metodická podpora pro ostatní knihovníky, jednak bibliografické brožurky pro veřejnost. Přibližování čtenáři je patrné například z toho, že se vytvářely tematické seznamy literatury nebo že byl v roce 1950 zaveden tehdy novátorský volný výběr. Do obcí, v nichž nebyla lidová knihovna, jezdil bibliobus, v roce 1952 vzniklo samostatné hudební oddělení. Během následujících desetiletí se knihovna stala významným pomocníkem státu při zvyšování zájmu veřejnosti o nejrůznější politické a kulturní dění u nás i ve světě. Vydávala sborníky k nejrozličnějším příležitostem, navazovala družbu s knihovnami na Slovensku, v Itálii, Polsku nebo tehdejším Sovětském svazu, pořádala pravidelné několikadenní knihovnické kurzy.

V 70. letech došlo také k významné rekonstrukci hlavní budovy – byl zbudován třípatrový sklad, garáže, údržbářská dílna, sociální zařízení pro zaměstnance, sklepní prostory byly upraveny na klubovnu, která se používá dodnes – a to všechno za plného provozu. Volný výběr se rozšířil ze 6000 na 20 000 svazků, což je objem fondu, který si knihovna drží víceméně dodnes.

Protože se knihovnictví v Olomouci vždy snažilo jít s dobou, brzy po nástupu počítačové techniky se Okresní knihovna v Olomouci pustila do první fáze automatizovaného zpracování fondu v knihovnickém programu, a to od roku 1993. Od roku 1997 se čtenářům zpřístupnil on-line katalog, o rok později byl zaveden také veřejný internet.

Současnost

Dnešní Knihovna města Olomouce, jejímž zřizovatelem je statutární město Olomouc, si musí hledat své místo na slunci mezi dalšími velkými knihovnami v krajském městě – Vědeckou knihovnou v Olomouci a Knihovnou Univerzity Palackého v Olomouci.

Je moderní komunitní knihovnou. Má 12 000 čtenářů, kteří navštěvují nejen ústřední budovu, ale také tři velké pobočky s celotýdenním provozem a jedenáct menších poboček v městských částech. Roční čtvrtmiliónový počet uživatelů znamená, že některou ze služeb knihovny využije denně v průměru 900 lidí, což není málo. Podíl na tom má kvalitní, živý fond (220 000 knihovních jednotek), moderní bezbariérový interiér a vzdělaní a laskaví knihovníci. Nabídku knih, časopisů, hudebních CD a audioknih oživují e-knihy, dětské kufříky, elektronické čtečky a stolní hry.

Prioritou zůstávají děti od nejútlejšího věku. Projekt Bookstart přivádí nové zájemce o knížky a čtení. Čtenářskou gramotnost rozvíjejí besedy na různá témata, knihovnické lekce a aktivity typu Knížka pro prvňáčka, Pasování na čtenáře, Noc s Andersenem či Den pro dětskou knihu. Daří se cílit i na věkovou skupinu středoškoláků – počet tříd přicházejících do knihovny na zajímavé interaktivní besedy se zvyšuje.

Doslova „oříškem“ jsou lidé v produktivním věku, zejména muži, ale i jejich počet pomalu narůstá. Přispívá k tomu také nová „mužská“ místnost orientovaná na fantasy, sci-fi, detektivky a  komiksy. Tradiční setkání se spisovateli, vědci nebo umělci doplňují Cestopárty, postavené na zážitcích našich spoluobčanů, Gramopárty, připomínající zapomenuté kapitoly populární hudby, či velice oblíbený Klub deskových her. Pravidelné vzdělávací besedy věnující se literatuře a umění, stejně jako kurzy trénování paměti a tvůrčího psaní podporují představu knihovny jako centra celoživotního vzdělávání. Nově se rozjíždí setkávání lidí bez rozdílu věku při kvízových odpolednech.

Bezplatný internet pro každého ve speciálně vybaveném internetovém centru přivádí do knihovny další návštěvníky. Zdarma jsou také počítačová školení pro olomouckou veřejnost se zřetelem na minoritní skupiny obyvatel.

Knihovna se však neotevírá jen svému městu. Je pověřenou knihovnou pro 130 knihoven olomouckého okresu, spolupracuje s řadou institucí a neziskových organizací, zapojuje se do celostátních projektů, aktivně pracuje v knihovnickém spolku.

Jedinou bolestí knihovny, a to velmi citlivou, je absence nové prostorné budovy. Představy, jak by měla vypadat veřejná knihovna 21. století, na co by se měla zaměřit, jaké služby nabízet, jsou jasné, ale zatím chybí politická vůle takovou architektonicky zajímavou stavbu občanské vybavenosti v historickém městě realizovat.

Knihovny Olomouckého kraje – 3. strana obálky