MARCELA PETROVIČOVÁ petrovicova@npmk.cz

Historie každé instituce je vždy spojena s konkrétními lidmi, kteří tuto instituci formovali a přispívali k jejímu rozvoji. I Pedagogická knihovna J. A. Komenského měla ve svém čele a ve svých řadách mnoho zapálených a obětavých pracovníků, kteří se podíleli na jejím růstu, odborné prestiži a upevňování jejího postavení v rámci pedagogické komunity. Připomeňme si alespoň několik z těch, kteří se o tuto knihovnu nejvíce zasloužili nebo vynikli v jiném oboru. My můžeme být hrdí, že působili v našich řadách.

První z těchto osobností je Jan Mauer (1878–1937; viz foto), významný představitel české speciální pedagogiky první třetiny dvacátého století a první ředitel této knihovny. Jejím vedením byl pověřen v roce 1919, tedy v roce založení Československého pedagogického ústavu J. A. Komenského, jehož součástí knihovna byla. Pod Mauerovým vedením vycházelo v knihovně několik edic představujících knihovnu a její fondy, např. Publikace Pedagogické knihovny Komenského v Praze a Průvodce Pedagogickou knihovnou Komenského, výsledkem jeho vlastní bibliografické činnosti byl např. Výbor knih k základnímu studiu pedagogiky. Z Mauerových významných prací z oblasti speciální pedagogiky, pro kterou zavedl termín nápravná pedagogika, jmenujme např. monografii Duševně úchylné děti z roku 1928 nebo práci Hra jako přirozený činitel výchovy (1931). Roku 1925, kdy byl Český pedagogický ústav zrušen, hrozil zánik i samotné knihovně. Nakonec však byla zachována jako samostatná studijní knihovna a Jan Mauer v jejím čele působil až do své smrti v roce 1937.

Další osobností, která je spjata s historií knihovny, je Václav František Suk (1883–1934). Tento středoškolský profesor českého a francouzského jazyka působil dlouhou řadu let jako šéfredaktor kritického a teoretického časopisu Úhor, který se jako jediný věnoval literatuře pro děti a mládež a byl jedním ze zakladatelů Společnosti přátel literatury pro mládež v republice Československé, ustavené v Praze v prosinci roku 1919. V roce 1924 byla vydána jeho nejvýznamnější publikace Dětská literatura česká: příručka dějin literárních pro školu, knihovny i širší veřejnost. Především však byl profesor Suk hlavním iniciátorem vzniku a soustavného budování největší sbírky dětské literatury u nás, nazvané původně Knihovnou českých spisů pro mládež. Dnes je tato sbírka známá pod názvem Sukova studijní knihovna literatury pro mládež a je významnou součástí fondů pedagogické knihovny.

Třetí osobností, kterou bych ráda zmínila, je Karel Josef Beneš (1896–1969), spisovatel, autor filmových scénářů a ředitel Pedagogické knihovny Komenského v nelehkém období let 1938–1941. Jako spisovatel K. J. Beneš proslul zejména svými psychologicky laděnými prózami, v nichž se zabýval výjimečnými životními situacemi a identitou lidské osobnosti (romány Dobrý člověk, Uloupený život, Kouzelný dům aj.). Jako ředitel knihovny připravil plán její reorganizace, která zahrnovala přebudování systému lístkových katalogů či zjednodušení výpůjčního protokolu. Ne všechny své plány však stačil realizovat. V prosinci roku 1941 byl zatčen za svou účast v protinacistickém odboji, poté odsouzen a uvězněn. Po druhé světové válce se ještě nakrátko do čela knihovny vrátil, v následujícím období však již v oblasti knihovnictví nepůsobil.

Svou výraznou stopu zanechala nejen v knihovně, ale i ve svém celoživotně rozvíjeném oboru komenioložka Dagmar Čapková (1925–2016). V tehdejší Státní pedagogické knihovně Komenského působila v letech 1954–1956. Založila zde referát komenian, oddělení pro studium života a díla J. A. Komenského, jehož úkolem bylo shromažďovat, knihovnicky zpracovávat a pořádat všechna vydání spisů Komenského a děl souvisejících s jeho prací a zpřístupňovat je ke studijním účelům odborné veřejnosti. Na její zakladatelskou činnost navázali další kolegové, zejména Marta Bečková, Zdeněk Pokorný a Eva Berndorffová. Po odchodu z knihovny (v letech 1956 až 1992) působila jako odborná, později vědecká pracovnice v oddělení komeniologie a dějin pedagogiky v Pedagogickém ústavu J. A. Komenského při ČSAV. V roce 1991 se vrátila k pedagogické dráze a začala vyučovat na Pedagogické fakultě UK v Praze. V centru jejího vědeckého zájmu bylo dílo Jana Amose Komenského, její práce však mají přesah i do oblasti filozofie, obecných dějin a dějin pedagogiky. Za svou celoživotní vědeckou činnost byla PhDr. Dagmar Čapková, DrSc., v roce 2007 oceněna medailí Za zásluhy o stát v oblasti vědy.               

Poslední osobností, o které bych se ráda v souvislosti s historií knihovny zmínila, je její dlouholetá pracovnice Ivana Hutařová (1945–2013; viz foto), propagátorka kvalitní dětské literatury a iniciátorka dvou významných počinů podporujících dětské čtenářství. Prvním z nich je založení ankety Suk – Čteme všichni, v níž už od roku 1993 dětští čtenáři, knihovníci dětských oddělení veřejných knihoven a učitelé českého jazyka hodnotí produkci dětské literatury uplynulého roku, první dvě skupiny formou ankety, třetí skupina formou poroty (viz text na s. 168). Druhým počinem Ivany Hutařové v oblasti propagace dětského čtenářství je projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka, jehož první ročník proběhl ve školním roce 2008/2009. Ivana Hutařová byla dlouholetou členkou České sekce IBBY a aktivně se zapojovala do realizace soutěže Zlatá stuha pro autory, překladatele, ilustrátory a nakladatele dětských knih. Sama publikovala – napsala několik životopisných knih o zajímavých osobnostech. Je rovněž autorkou publikací věnovaných autorům a ilustrátorům dětských knih, dvoudílné publikace Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež (první díl vyšel v roce 2003, druhý v roce 2007) a knihy Současní čeští ilustrátoři knih pro děti a mládež (2004).