MILAN VILÍMEK JIHLAVSKÝ eknihy.ebook@gmail.com

Bonus k ukončenému seriálu E-knihy prakticky

Vzdělanost člověka se pozná podle jeho psaného projevu. Text by měl být srozumitelně napsaný a bez pravopisných chyb. Když to porušíme, čtenář nás rychle odhalí a můžeme v jeho očích klesnout. V textech se bohužel vyskytuje spousta jiných chyb, vůči kterým jsou autoři i čtenáři částečně slepí a za chyby je tolik nepovažují. Tyto chyby nazývám typografické hříchy (dále chyby). Kromě nich probereme v článku také pravidla, jak správně zvýrazňovat (vypíchnout) důležité pasáže textu.

Bez nároku na vědeckou přesnost považuji za typografickou chybu použití nesprávného znaku v tex­tu nebo porušení pravidel použití znaku. Znakem myslím cokoliv jiného než písmena malé a velké abecedy, protože když zaměníme písme­no, dopustíme se většinou pravopisné chyby. Myslím tím tedy závorky, čárky, tečky, ale i mezery atd. O této problematice by se dala napsat celá kniha, a proto se omezím jen na ty nejrozšířenější chyby.

Proč vznikají typografické chyby

Mnoho chyb vzniká z neznalosti nebo pohodlnosti a čtenáři si na ně tak zvykli, že už ani správný zápis nevyžadují. Mnoho chyb také pře­trvává z doby, kdy byli lidé zvyklí psát na mechanických psacích strojích. Protože na klávesnici nebyly všechny znaky, zaměňovalo se l (ma­lé L) a 1 (jednička), 0 (nula) a O (velké o) a místo (závorek) se psalo /lomítko/, apod.

Chyby z neznalosti

Typickým příkladem je zápis 2 x 2 místo 2 × 2. Čtenář se nediví, že místo znaménka krát × je použito malé x, protože ani netuší, jak tento znak napsat.

Jak psát neobvyklé znaky

Ve Windows existuje pomocný program mapa znaků (charmap).

V tabulce najdete všechny znaky, které máte k dispozici. Vybraný znak můžete vložit do schrán­ky a z ní pak do textu. Protože je tento postup zdlouhavý, existuje i rychlejší řešení pomocí klávesových zkratek. Zapamatujte si číselnou kombinaci, která je na v pravém dolním rohu mapy znaků – Alt0215. Znak krát pak napíšete, když naprosto přesně dodržíte tento postup: Zmáčkněte levé tlačítko Alt a držte ho. Na numerické klávesnici naťukejte postupně čísla 0 2 1 5, a pak teprve pusťte Alt. Na displeji se objeví ×.

Mezery

Napadne vás, že psaní mezer není žádná věda, ale i zde se hodně chybuje. Věty se oddělují tečkou a mezerou.Mezera musí být jen jedna a píše se za tečkou a ne před tečkou. Stejné pravidlo platí pro čárku mezi slovy.

Čísla se oddělují mezerou po tisících takto:

1 234 567. Jedinou výjimkou jsou letopočty, které se píší bez mezer. Nepoužívejte místo mezer čárku nebo tečku, protože tak se píšou čísla v Americe: 1,234.567. Desetinná čísla mají podobný zápis: 3,141 59. Data se píší vždy takto: 7. 10. 2015.

Má-li číslo za sebou jednotku, píše se s mezerou i bez mezery, ale pokaždé to má jiný význam: 10% znamená desetiprocentní a 10 % znamená deset procent; podobně 5m = pětimetrový a 5 m = pět metrů.

Pevná mezera

Někdy se může stát, že mezera, která spojuje znaky nebo čísla, vyjde na konec řádku a znaky by se rozdělily. V tomto případě se použije tzv. pevná mezera nebo také nedělitelná mezera. Navenek se zobrazí jako mezera, ale způsobí to, že spojí dohromady příslušné znaky a nedovolí je rozdělit na konci řádku. Toho se využívá i pro spo­jení jednopísmenných předložek a spojek se slovem, například ve větě A on přišel… zůstane A on společně na konci řádku, nebo se přesune na nový řádek. Pevná mezera se píše v různých programech různě, ale většinou to bývá kombinace kláves Shift Ctrl mezera, což používá například WORD.

Mezery na začátku odstavce

Aby text nesplýval, odděluje se začátek odstavce (kromě prvního odstavce po nadpisu) mezerou (tzv. odstavcová zarážka). Chybou je udělat toto odsazení vložením několika mezer. Když se totiž text zarovnává do bloku, docílí se toho automaticky tak, že se roztáhnou nebo zúží mezery mezi znaky a slovy. Odstavcová zarážka je pak u každého odstavce jinak velká.

Správný postup je použití tabelátoru místo mezer. Nejlepší je ale nastavit vlastnost odstavce, která určuje, jak přesně velká má odstavcová zarážka být.

Mezery mezi odstavci

Nejjednodušší, ale nesprávný způsob je vložení prázdného řádku. Když totiž s textem dále pracujeme, může se stát, že prázdný řádek vyjde na začátek stránky a text je pak odskočený. Další nevýhodou je, že mezeru nemůžeme ovládat přes­ně, protože jsme odkázáni na násobky velikosti řádku. Správný postup spočívá v tom, že nastavíme ve vlastnostech odstavce mezeru před a za odstavcem. Zde ji můžeme nastavit naprosto přes­ně, a když odstavec vyjde na začátek strán­ky, mezera před se neuplatní.

Pomlčka –, spojovník - (rozdělovník)

Většina pisatelů používá pouze jednu pomlčku, která je na numerické klávesnici poblíž klávesy +. Je to tzv. krátká pomlčka neboli spojovník. Protože se používá i k rozdělování slov na konci řád­ku, nazývá ji většina nesprávně rozdělovník, dělítko nebo pomlčka.

Správná pomlčka je – na rozdíl od spojovníku – delší a napíšeme ji pomocí výše popsaného postupu jako Alt0150. Je-li použita ve větě k oddělení slov, musí mít okolo sebe mezery. Používá se také jako znaménko mínus.

Velkou chybou je rozdě- lování slov tzv. natvr­do. Vyjde-li dlouhé slovo na konec řádku, tak mnohý pisatel vloží spojovník a mezeru, jak je vyznačeno tučně výše. Slovo pak pokračuje na novém řádku a vše vypadá zdánlivě správně. Problém ale nastane, když s textem dále pracujeme. Když totiž později vložíme nebo vymažeme další text nebo změníme velikost písma či délku řádku, octne se rozdělené slovo uprostřed řádku (viz výše) a chybu každý vidí.

„Uvozovky“ (Alt0132, Alt0147)

Nejčastější chybou je psaní znaku pro "palce" místo „uvozovek“. Hodně rozšířené je psaní “amerických” uvozovek místo „českých“. Správné uvozovky napíšeme pomocí klávesových zkratek výše, ale moderní editory nám v tom dnes hodně pomáhají. Umí totiž při psaní opravovat špatné uvozovky na správné, takže můžeme klidně používat klávesu pro palce, která je na klávesnici. Musíme mít ale správně zvolený jazyk textu – češtinu. Když je omylem zvolená angličtina, uvozovky se opravují na anglické, což je chyba.

Vyznačování, resp. zvýrazňování textu

Pro základní text používejte vždy jen základní typ písma. Nepoužívejte kurzívu ani tučné písmo, protože delší pasáže takto napsané se hůře čtou. Tyto varianty písma (řezy) se označují jako tzv. vyznačovací. Chceme-li nějaké slovo v textu zvýraznit, použijeme kurzívu. Vyznačujeme-li v textu psaném kurzívou, použijeme tučnou kurzívu.

Ke zvýraznění nepoužívejte p r o s t r k á v á n í ani podtržení. Tato zvýraznění se používala dříve na psacích strojích, protože jiný typ zvýraznění nebyl k dispozici. Moderní typografie používá kurzívu a tučný řez. Kurzíva se používá převážně v textu a tučné písmo v nadpisech.

Píšete-li v textu hypertextové odkazy typu www.neco.cz, můžete podtržení použít, protože je to zavedená konvence, která vznikla na internetu.

Verzálky (VELKÁ PÍSMENA)

Použití VERZÁLEK PRO ZVÝRAZNĚNÍ SE NEDO­PORUČUJE. Dlouhé pasáže psané verzálkami se špat­ně čtou, mimo jiné i proto, že mezery mezi slo­vy jsou malé a slova splývají. Doporučuje se proto mezery zvětšit, ale ani pak se čitelnost moc nezlepší. VERZÁLKY používejte pouze v nadpisech nebo pro ZKRATKY. Někdy se používají pro příjmení, například Milan VILÍMEK.

V tomto článku byl naznačen pouze malý náhled na typografické hříchy. Pro zájemce je k dispozici zdarma e-kniha od Josefa Zvoníčka Ta naše čeština česká II, kterou najdete v Goo­g­le Play Books.