Co v OPACu nenajdete – elektronicky nezkatalogizované fondy knihovny ÚČL

Text a foto VOJTĚCH MALÍNEK malinek@ucl.cas.cz

Byť práce na převodu katalogu knihovny Ústavu pro českou literaturu AV ČR do elektronické podoby probíhaly a probíhají poměrně vysokým tempem a hlavní součást jeho sbírek je již čtenářům k dispozici prostřednictvím on-line OPACu, stále zůstává zhruba třetina jeho fondů dostupná jen prostřednictvím katalogů lístkových. I když se v těchto případech nejedná o sbírky zaměřené na českou literaturu a lite­rárněvědnou produkci, které představují profilový zájem ústavní knihovny, nikterak to neznamená, že by šlo o fondy nezajímavé či druhořadé.

Výše řečené platí především o dvou velkých knihovních fondech původně samostatných knihoven, zrušených spolu se svými mateřskými odděleními při reorganizaci někdejšího Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV na počátku devadesátých let. Tyto sbírky následně přešly do držení Ústavu pro českou literaturu jako nástupnické organizace a jako zakonzervované, dále nedoplňované fondy dnes tvoří součást knihovny ústavu.

Menším z nich je fond někdejšího Kabinetu pro studium českého divadla, čítající zhruba 12 000 svazků divadelních her, divadelních časopisů i odborné teatrologické literatury. Jeho záběr je primárně orientován na produkci bohemikální, avšak najdeme v něm pochopitelně i literaturu cizojazyčnou či růz­ná vydání dramat zahraničních autorů. Vzhledem k tomu, že Kabinet pro studium dějin českého divadla zanikl na počátku 90. let, obsahuje tato knihovna mj. dosud speciálně vyčleněný „zvláštní fond“ zakázaných autorů, ve své době přístupný pouze se svolením ředitele ústavu.

Nejen pro literárního badatele a komparatistu je pak mimořádně cenný fond někdejšího Oddělení pro studium západních literatur o bezmála 40 000 svazcích. Obsahuje cizojazyčnou beletrii a odbornou literaturu „západní“ provenience, zejména v němčině, francouzštině, italštině, španělštině a angličtině, okrajově i v dalších jazycích. Významný podíl ve fondu (přibližně 25 %) pak za­ujímají časopisy. Nejstarší část fondu tvoří knihy získané například ze soukromých sbírek, mimo jiné též z knihoven německých institucí rušených po druhé světové válce. Největší zastoupení v něm pak zaujímají knihy publikované od 60. do 80. let 20. století, kdy knihovna někdejšího Oddělení západních literatur ÚČSL ČSAV představovala jeden z mála kanálů, kterými se k nám systematicky oficiálně dostávala původní literatura i odborné publikace ze západní Evropy. V letošním roce byla zahájena kompletní retrokatalogizace tohoto fondu de visu tak, aby mohl být v budoucnu plně dostupný všem zájemcům v on-line podobě.

Knihovna ÚČL je též příležitostně obohacována dary knižních souborů z pozůstalostí významných osobností: po určitou dobu zde byla mj. deponována část knihovny Václava Havla, konkrétně překlady jeho beletristických děl do nejrůznějších jazyků – od angličtiny až po esperanto. Většinou však v těch­to případech jde o dary z pozůstalosti významných literárních vědců, často někdejších zaměstnanců ústavu. Z nich připomeňme alespoň soubor estonské literatury, který pochází z knihovny někdejšího ředitele ÚČL Vladimíra Macury, obsáhlou kolekci slovenské beletrie z pozůstalosti dlouholetého pracovníka ÚČL Vladimíra Forsta nebo osobní knihovnu významné medievistky Anežky Vidmanové.